Režie:
Jim JarmuschScénář:
Jim JarmuschKamera:
Tom DiCilloHudba:
John LurieHrají:
John Lurie, Eszter Balint, Richard Edson, Cecillia Stark, Danny Rosen, Rammellzee, Tom DiCillo, Richard Boes, Rockets Redglare, Harvey Perr, Brian J. Burchill (více)Obsahy(1)
Tragikomický příběh plný snových a neuvěřitelných náhod. Je to možná pocit jakéhosi rozčarování, malých možností komunikace, stejně jako vnitřní nespokojenost s osudem, z něhož se nelze vymanit, které provázejí šestnáctiletou maďarskou emigrantku Evu Molnarovou, jejího poameričtělého bratrance Willieho i přítele Eddieho. Příběh zdůrazňující vykořeněnost těchto postav, představuje také moralitu o světě, v němž svazujeme sami sebe a ještě se utvrzujeme v určených rolích. Druhý celovečerní snímek scenáristy a režiséra Jima Jarmusche je natočen v minimalistickém stylu, se syrovým černobílým obrazem, k němuž tu patří také strohá fabule a postavy ve službách sžíravé ironie, dotýkající se běžných představ publika o Americe jako zemi snů. Hudba, kterou napsal John Lurie (svérázně napodobuje styl maďarského skladatele Bély Bartóka), má nádech odcizení. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (138)
Jeden z nejvýraznějších režisérů naší současnosti je viditelně v jedné ze svých juvenilií ovlivněn filmovými vlnami druhé poloviny minulého století. Předěl zlatého věku a naší doby - tou je právě doba děje filmu - vypovídá o mnohém. Především o vyprázdněnosti světa a hodnot americké společnosti. Kamarádské duo se ve svých očekáváních i počínáních příliš neliší od svých bohatších spoluobčanů; i ono žije na pokraji legality a ilegality svého společenského bytí. Mladá Maďarka, odhodlaná uniknout stůjcostůj z kádárovskéo ráje, se velmi rychle této morálce přizpůsobuje. Faktická vyprázdněnost hrdinů, jíž odpovidá klipovitá stříhavost kompozice, je hlubinná a rozhodně ne vědomá. Všichni tři jsou s to prožívat a mít své city - sympatie i antipatie. Mělkost tohoto životního stylu odhaluje až závěr filmu ve scénách s nečekaně získanými penězmi. Otevřený konec - protiklad neblaze proslulých amerických happyendů - však nevylučuje ani naději. Naději v procitnutí a lidské sebeobrození této trojky "malých", ale ne nejmenších a ne nejbeznadějných lidských osudů. ()
"Každodenní otravná jízda životem." Mušky poletující od ničeho k ničemu ve vzduchoprázdnu, až nastane naráz náraz. Je důležité vyjet ven, býti /s/ Jarmuschem, který leccos osvětlí, leckoho přiměje... k plachému výkřiku, pod střechami světa, k /ne/odehnání všudypřítomné, všedně obyčejné tiché existence. Teď je možný začátek na změnu, konec pobytu vyvržené Evy a Adamů, bezšťavnatě zahryznutých do poznaného /Velkého/ jablka, které se jim přikutálelo do života. ()
Obrazově krásné, ale jinak mě to v podstatě kompletně minulo. Celou dobu jsem se u toho strašně nudil a měl jsem problém to vůbec dokoukat. Pár momentů mě tam z letargie vytrhlo (hlavně skvělá hudba), ale jinak si myslím, že na takový film asi musí mít člověk náladu - a to v mém případě tak úplně nevyšlo. Takže za mě bohužel. ()
„Když luxuješ, neříkej luxuji. Je to až moc spisovné... říkej místo toho láduju krokodíla...“ :D *** Naštěstí mě druhý Jarmuschem natočený film bavil značně víc, než předchozí Trvalá dovolená. Zde už máme souvislý příběh se začátkem i povedeným koncem a postavy jsou nám alespoň trochu představeny, dojde i na humor, líbila se mi použitá hudba (byť jí v takovém filmu mohlo být určitě víc) a pár scén už dýchá osobitou atmosférou, snad i díky nezávislé černobílé kameře. Přesto ani tady se Jarmusch nevyhne více dlouhým scénám doslova o ničem (jako třeba ta, kdy se díváme jen na čtyři diváky vedle sebe v kině a není to nijak ani zábavné, ani emotivní, ani atmosférické) a pocit velmi zajímavého zážitku se u mě občas střídal s tím opětovným pocitem znudění a nicoty. Celkově mám pocit, že tyto osmdesátkové počiny od Jarmusche echt nezávislého ražení nejsou zrovna pro mě, nedokážu je moc ocenit, i když zakončit své filmy Jarmusch rozhodně už tady uměl. Nicméně druhý film po sobě asi nebude náhoda. Nebo se tady pan režisér navzdory dosaženému úspěchu pořád jen hledal. [60%] ()
Černobílá paráda provázená mojí oblíbenou písní I Put A Spell On You. Závěr s kloboukem a letištěm nemá chybu a těžko si představit, že by ten prapodivně obyčejný, ale zároveň tak originální příběh mohl nebo dokonce měl skončit jinak. Více slov není zapotřebí (v Jarmuschově filmu ani v mém komentáři). ()
Galerie (44)
Zajímavosti (7)
- Časopis Entertainment Weekly vybral snímek jako jeden z 50 nejlepších nezávislých filmů. (Epistemolog)
- Na natočenie prvej časti filmu bol použitý filmový materiál, ktorý zostal z natáčania filmu Wima Wendersa Stav vecí (1982). (whimsy)
Reklama