Až přijde kocour

Přesně na prahu 60. let. "Mravní zápal" spolu s estetikou, která ho vyjadřuje, patří ještě do odcházející epochy, jakož i poněkud povrchní a "správně mířená" satiričnost. Ale hravost a určitá svobodná političnost činí tento film průkopnickým. Kouzelnické etudy byly asi nejzajímavějším prvkem. Vůbec celý ten prvek kouzelník+Vašáryová a jejich krám, to bylo moc hezké. A ačkoli mám třeba Brodského mnohem raději než všenárodního mudrce Wericha, je to právě Werich, kdo se mi tu ve své dvojroli mimořádně líbil (přestože i zde na mě z pobudových mouder kapala napřesvědčivá nasládlá "člověčina" z povolání). Už skutečnost, že pobuda a kouzelník jsou dvojníci, je tady skvělá. (04.03.2011)

Zpočátku dosti nudný film, do doby, než přijede kocour, pak to začíná být celkem jízda. Myslím že ani Lynch by se stydět nemusel, i když souhlasím s názorem, že reje barevných postaviček zabírají trochu moc prostoru. Námět a příběh vynikající, vizuální stránka hodně nadprůměrná (západy slunce na náměstí, kde to točili???), velmi zdařilé triky. (23.03.2015)

No, sice mě trochu vyvedl z míry double Werich, ale jinak se mi film velice líbil. Plejáda skvělých herců (páni Werich a Sovák jsou prostě neopakovatelní), spousta barev a kocour, který znamenal zásadní zvrat ve filmu. Ano, takový kocour by se do dnešní doby hodil, ale sám musím přiznat, že bych asi ze svojí "barvy" neměl zrovna radost. Dokonalé to není, ale 4* musím dát. (17.03.2008)

Tento film řadím mezi nejpovedenější snímky československého filmu. Jan Werich se nám po válce v mnoha věcech neukázal, zde je mu však vystavěn důstojný pomník. Místy film trochu ztrácí na tempu, ale ty prototypy povah, chytroušů, hamounů, idiotů a zlodějíčků jsou střižené tak krásně! Rád se pokaždé nechám unášet hudbou i obrazem... (27.02.2011)

Tak jak bych to zhodnotil... ta scéna se zbarvením na představení je dlouhá a trochu o ničem, když tam jenom půl hodiny poskakujou a čumí po sobě. Z celýho filmu jde krásně cítit kritiku tehdejší doby. Počkat, tehdejší? I dnešní! Werich je prostě nadčasovej. Je to taková metafora - jsou zde postavy autoritářské, srdečné, obyčejné, podlejzačské, falešné. A to všechno lze nalézt v každé společnosti. A co ta Werichova dvojpostava - proč byly stejní? No to je jedno. Ale ty scény s hudbou, kdy se tam nemluvilo byly fakt trapné a nebavily mě. Dialogy a Werich jsou super. (10.05.2007)