Bolwieser

Fassbinder zase o úplne obyčajnom živote bez príkras. Veď koľko takých naivných Bolwieserov chodí po svete, ktorí do poslednej chvíle prehliadajú a nechcú vidieť počiny svojich "svätých" manželiek a na koniec z toho všetkého dopadnú najhoršie. Ale komu niet rady, tomu niet pomoci. Nehovoriac o tom, koľko je na svete takých prefíkaných manželiek Bolwieserových. Vravím .. skutočný život. 4,5* (21.06.2016)

Hořký příběh přednosty stanice Xavera Bolwiesera (Kurt Raab), slabocha a částečně fatalisticky odevzdaného muže, takřka rezignujícího na jakékoli jednání. Ženou mu je Hanni (Elisabeth Trissenaar) svůdná záletnice, libující si v náručích jiných mužů. Svojí nedůstojností ztrácí Bolwieser i tu trochu sympatií, které snad u diváků měl ze začátku filmu, Hanni s ním umě manipuluje …Vychytralá potvora a naivní hlupák. Rozklížený vztah obou hlavních představitelů probíhá pod neustálým kuratelským dohledem maloměstských sousedů, v prostředí plném pomluv, závisti, výsměchu i udávání. Toto až kruté, maloměstské prostředí, je ztvárněno jedinečným stylem a působivě, nelze tomuto pohledu nevěřit. Fassbinder více jak na politické konotace (příběh se odehrává v době nástupu fašismu podle literární předlohy Oskara M. Grafa, který politický pohled v knize preferuje) se soustřeďuje na intimní lidské osudy. Pohledy kamery vesměs pozorují jednotlivé děje přes okna, záclony, v odlescích zrcadel ...veřejnost tak jakoby nahlíží do soukromého rodinného prostoru, pozoruje ho a obnažuje. Maloměsto opravdu není vhodné místo k životu, snaží se dokázat Fassbinder, a důkaz je to hodnověrný. (27.05.2009)

Bolwieser je obtloustlý přednosta stanice, který nepobral moc rozumu, ale zato se oženil s krásnou Hanni. Ta se mu ale po čase spustí s bývalým spolužákem a později s místním holičem, o čemž si samozřejmě začne šuškat celé město. Řezník podá na posměváčky žalobu pro nactiutrhání a Bolwiesera, který sice má jisté pochybnosti, ale svou ženu nadevše miluje, si vezme jako svědka. Ten (aby svou ženu ochránil) křivě odpřísáhne její poctivost. Hanni dá řezníkovi košem a začne si s holičem, to se ale řezníkovi nelíbí a aby věděla, že to myslí vážně, práskne soudci, že Bolwieser je křivopřísežník. Ten je odsouzen, žena se s ním rozvádí a odjíždí s holičem... Televizní verze byla pro kina sestřižena na snesitelných 110 minut. (27.02.2007)

Fassbinder ma už definitívne presvedčil, že patril k jedinečným filmovým géniom, to bez debaty. Nemal som síce z toho čistý päťkový pocit, tak ako obyčajne (možno to chcelo trošku živšie tempo), no ten emočný dopad po skončení filmu vážne stál za to. Celý čas sa tu ide tvrdo a nekompromisne za tým, že v živote chlapa nie je nič horšie ako mrcha ženská. Alebo ešte lepšie, o tom, ako sa spravidla dobro zlom opláca... Tiež si nemôžem pomôcť, mne film skôr pripomenul (napr. prostredím a sondou do charakterov hlavných postáv) niektoré diela od L. Viscontiho a toho ja veľmi môžem. Medzi 4-5 hviezdami. 89/100 (08.04.2019)

Fassbinder byl nejsilnější ve vymknutém zobrazení vymknuté současné reality anebo v quasi divadelní stylizaci nejlépe vlastních textů. Jeho retra bývají vesměs slabší, respektive nevybočují tolik z tehdejší produkce Božských Em a Andělů s ďábly v těle (s výjimkou kritičnosti a étosu). Podobné je to v Manželství Marie Braunové (příznačně oceňovaným k mediokritě směřujícím Truffautem), podobné je to v Despair, podobně je to v Lole i v Touze Veroniky Voss. Tady hraje velmi atmosféra blížící se války, je to vlastně to na co navázal Trier Evropou. Trissenaar je skvělá typově i herecky, ale člověku je tak nějak líto, že se nesetkává s Schygullou - zahrála by to taky. Asi s Rainerem zrovna nemluvili. O tom, že je to skvěle zrežírované nemusí být další řeč. Jen tomu chybí trochu víc eh Fassbindera. Vtipné mi přijde už poněkolikáté zacházení s hudbou, kdy Raben zní takřka furt a na zákmity emocí v jeho trochu vyčpělé filmovce se občas pasují zákmity emocí ve filmu (občas ne) - je to staré, ale dnes ve věku uniformní américké muziky k filmům je to moc pěkné, rukodělné. (24.12.2020)