poster

Where Hands Touch

  • Austrálie

    Where Hands Touch

  • Nový Zéland

    Where Hands Touch

Drama / Romantický / Válečný

Velká Británie, 2018, 122 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • goauld
    ***

    Tak špatné to zase nebylo... Ono ostatně - filmů z válečného zázemí (a to včetně KL) není zas tolik, a dost méně těch, kde probíhá nějaká ta "lásková" linka, takže vcelku spokojenost. Nicméně - pokud bych chtěl zajít do -podrobností- , nemohu se ubránit dojmu, že takových "náhod", který film divákovi poskytl, by asi v reálném stavu být nemohlo. Navíc se nějak nedostalo (ani v závěrečných titulcích) na vysvětlení přežití maminky (klučinu bych ještě chápal ;-)). Pak tu je ještě trochu nelogičností (v táboře panoval nějak moc mírný režim; v hitlerovském Berlíně se mulatkám zřejmě taky dobře dařilo, když mohli až do roku 1944 chodit do árijských škol; maminka - zručná radiokutilka co dokáže rozchodit rádio i bez zapojení do zásuvky a ještě navíc překopat na KV příjem; a taktéž si myslím, že anglicky psané "formální oznámení" o zabavení bytu židů se v Německu asi taky nepraktikovalo :-). Takže... suma sumárum - za tři pán vélkomožny... Holt to Dáblova čísla ani Schindlerův seznam nejni... Nicméně - snaha tu byla ;-)(20.7.2019)

  • castor
    ***

    Cesty lásky jsou nevyzpytatelné, takže sledujeme sbližování míšenky a synka prominentního člena SS. Námět slušný, škoda ale, že se novinka angažované Londýňanky Ammy Asante po celou dobu tváří nesmírně vážně. Ano, jsme sice v době druhé světové války, tvůrci ale stejně nikdy nejdou na dřeň, nikdy do toho pořádně nešlápnou a při scénách ilustrujících nebývalou vlnu zla s kamerou uhýbají. Barvou pleti se režisérka nezabývala poprvé a je důležitá i tady, kvůli ní to nebude mít naše hrdinka ze smíšeného manželství vůbec snadné. Herci jsou snaživí, jenže mnohdy nemají co hrát a jen se útrpně tváří do kamery, každopádně se budu opakovat, a to, že Amandla Stenberg je docela velkým příslibem do budoucna. Škoda přepálené délky, několik scén bych mohl postrádat, pevnější režijní vedení bych naopak uvítal. Válečné utrpení pro teenagery!(25.5.2019)

  • Morholt
    ****

    Sice jde o další z řady příběhů, ve kterém nacisté někoho pronásledují, ale samotný fakt, že se jedná o černé německé míšence, čili nejen ve filmové branži pole neorané, tomu dodává punc originality. Motiv zakázané lásky působí trochu naivně, nicméně i díky němu se daří režisérce držet po celou dobu pocit ohrožení, což filmu prospívá. Scény z koncentráku sice postrádají obvyklou brutalitu, ale jedná se o teenagerovskou romanci, takže nějaká jatka člověk nemůže čekat a atmosféru mají táborové sekvence slušnou. Nejsilnějším aspektem jsou herci na čele se supertalentovanou Amandlou Stenberg, jíž to s McKayem příjemně klape. Líbilo. 75%(26.5.2019)

  • rasttea
    *****

    Tento film jsem shlédla tématicky v den, jež byl stanoven Mezinárodním dnem památky obětí holocaustu. Jsou zde zobrazeny zhůvěřilosti války. Sledujeme příběh mladé Němky, jež má bílou matku a otce černocha. Cestu jí zkříží syn prominentního SS oficíra a člen Hitlerjuegend. Sledujeme, jak jí matka chrání a nechá se místo ní odvést. Sama Leyna se ale nechá poslat do kempu, aniž tuší, co to obnáší. Na místě se s hrůzou seznamuje s chodem koncentračního tábora. A zde se opět protne Leynina cesta s Lutzem. Oba jsou ve smrtelném nebezpečí. A zde můžeme sledovat, jak může zhůvěřilé přesvědčení zamlžit úsudek jednoho oficíra, který dokáže zradit svou vlastní krev. Hollywoodský happyend nečekejte. Příběh je vyprávěn se syrovou pravdivostí. Mladičká Abbie je velmi talentovaná, George MacKay je taktéž skvělý herec, který se skvěle vyrovnal s německým akcentem. Měla jsem tu čest s ním spolupracovat v roce 2017 na projektu Ophelia, kde ztvárnil roli prince Hamleta a kde předvedl své divadelní herectví. Byla jsem tedy zvědavá, jak se popere s civilnější rolí. A musím říci, že popral velmi dobře. Jeho herectví mě baví.(28.1.2019)

  • Volodimir2
    **

    Pokiaľ sa dostanem k podstate filmu, tak trocha na vysvetlenie, prečo na Porýnsku sa nachádzalo veľa mulatov – bastardov. Od toho aj Hitlerov výraz Porýnskí Bastardi, ktorými sa zaoberal aj vo svojej knihe Mein Kampf. Po prvej svetovej vojne (dôsledky Versaillskej zmluvy) boli Nemecku odňaté časti jeho územia, takisto všetky kolónie v Afrike. A keďže Francúzsko sa obávalo následného útoku bola na ich hranici vytvorená demilitarizovaná zóna a oblasť Porýnska bola obsadená na 15 rokov francúzskymi legionármi, ktorí poväčšine pochádzali z francúzskych kolónii. Prostredníctvom väzieb na nemecké ženy sa im začali rodiť afro-nemecké deti. Po nástupe Hitlera k moci začalo 3. oddelenie na čele s Eugenom Fischerom a Fritzom Lenzom robiť poriadky aj s týmito deťmi, celkovo sterilizovali 400 takýchto deti. Keďže tie sterilizácie nemali právny podklad , boli nezákonné, podarilo sa niektorým deťom z tohto programu uniknúť. Ale ideme späť k filmu. Vždy mám zimomriavky pri sledovaní vojenského filmu keď sa jedná o skutočný príbeh. Ale tento je hodne pritiahnutý za vlasy, ak sa mal skutočne takto odohrať. Nepredpokladám, žeby gestapo nejakého mulata nechalo voľne pobehovať po nemeckej ríši až do roku 1944 a k životu v koncentračnom tábore sa radšej ani nevyjadrujem. Z filmu nemám žiaden pocit reality a zvlášť, keď ho urobili Briti a samotná režisérka a scenáristka je tmavej pleti. Skôr som mal pocit, ako keby dej filmu bol pre ňu veľmi osobný, ale nie v období 2. svetovej vojny. Áno, film je o ľudskom osude, ak bol z obdobia vojny, tak takýchto príbehov muselo byť mnoho. Vo filme je málo scén násilia a krutých obrazov vojny, všetko sa mi javilo veľmi povrchné. Aj keď bolo cítiť neustály strach, hlbokú bolesť, krutosť a nespravodlivosť voči hlavnej aktérke. Ten lúč slnka, lásky a šťastia v závere filmu bol však veľmi slabý.(13.6.2019)