Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V Porýní sa nemeckej žene a francúzskemu legionárovi narodí v roku 1928 dcérka Leyna (Amandla Stenberg). Aj keď mala farebnú tvár, srdcom bola Nemkou, ale osud v nacistickom Nemecku jej vôbec neprial. Keď začala vojna a gestapo chytalo Židov, prišli na rad aj mulati. Leyna sa však zamilovala do člena Hitlerjugend, syna vysoko postaveného príslušníka SS. Nasledovalo tehotenstvo, ale aj koncentračný tábor a láska, ktorá od začiatku bola odsúdená na kolaps, no vydržala. (Volodimir2)

(více)

Videa (1)

Recenze (12)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Od Ammy Asante jsem už viděl dva filmy (opět na téma segregace) a moc se mi líbily, takže jsem šel i do tohoto. Vztah Němců k německým Židům myslím znají i děti ze základních škol (byť se možná šeredně mýlím), ale jak se Němci chovali k Němcům jiné barvy pleti, o tom moc filmů není. Amandla Stenberg je krásná holka a určitě s ní budu chtít vidět více filmů. Hrála hezky a přirozeně. Hůře na tom byl scénář. Druhá světová zuřila napříč Evropou a hrdinové se zrovna musejí potkat na stejném místě, to je náhodička! Koncentrák, k tomu se raději nebudu rozepisovat. Všichni v čistých šatech, vyčištěné zuby, naštěstí jim rejža nezapomněl říci ať se ve stylu zombies plouží a koukají kamsi do nebe... A tak to tak všichni dělají... V zdigitalizovaném Berlíně sice nechyběly ruiny vybombardovaných domů (a že v roce 1944 tam už USAF ve dne a RAF v noci mělo pravidelné letecké linky), na ulici však ani cihlička. Inu ten německý ordung ! V Berlíně se dalo určitě ladit a chytat BBC a ono je tam toho více... Prostě pohádka pro tu většinu, která o tom nic nezná. Tam nakonec ale vidím jisté pozitivum ve formě částečné osvěty. Kdo se válkou zabývá, musí být reáliemi vyloženě zklamán. Když už do něčeho takového jdu, snažím se to co nejvíce přiblížit realitě. Samozřejmě v tomto případě vizuálně. Němci ale myslím teď mohou být co se týče míšenců v klidu. Poté co mutti pozvala do Germánie celou Afriku bude za pár desítek let celkem problém narazit na původního ,,árijce'' a karty se možná nakonec otočí. Třeba v roce 2100 nějaký běloch natočí film o bílém míšenci jak to měl těžké... Dávám za dvě hvězdy a tu třetí přidávám za to téma. Takže dohromady za 3 ukradené brambory. * * * ()

castor 

všechny recenze uživatele

Cesty lásky jsou nevyzpytatelné, takže sledujeme sbližování míšenky a synka prominentního člena SS. Námět slušný, škoda ale, že se novinka angažované Londýňanky Ammy Asante po celou dobu tváří nesmírně vážně. Ano, jsme sice v době druhé světové války, tvůrci ale stejně nikdy nejdou na dřeň, nikdy do toho pořádně nešlápnou a při scénách ilustrujících nebývalou vlnu zla s kamerou uhýbají. Barvou pleti se režisérka nezabývala poprvé a je důležitá i tady, kvůli ní to nebude mít naše hrdinka ze smíšeného manželství vůbec snadné. Herci jsou snaživí, jenže mnohdy nemají co hrát a jen se útrpně tváří do kamery, každopádně se budu opakovat, a to, že Amandla Stenberg je docela velkým příslibem do budoucna. Škoda přepálené délky, několik scén bych mohl postrádat, pevnější režijní vedení bych naopak uvítal. Válečné utrpení pro teenagery! ()

Reklama

Fiftis 

všechny recenze uživatele

Ale áno. Je to ďalšia americká propaganda s vymysleným príbehom, ale dal som za 5 hviezd, lebo to bolo milé, romantické a dobre sa na to pozeralo. Napíšem na začiatok jednu zaujímavosť. Tento film potvrdil niečo, o čom už mnohí vedia, ale mnohí to tiež prehliadnu. Všimli ste si že černošské dievča mohlo chodiť do školy s bielymi árijkami v samom nacistickom Nemecku? A o 20 rokov neskôr (o 25 rokov po 2.sv.vojne) sa v našej osloboditeľskej a úžasnej Amerike stále nemohli čierni vyšťať v spoločných hajzloch a po Amerike sa veselo premávali autobusy (citujem) výlučne pre negrov. Preto sa pýtam sám seba - v čom je rozdiel medzi náckami a yenkeeami? Tých príkladov o tom, ktorá krajina bola viac rasistickejšia je viac. Stačí si pozrieť istú scénu z filmu Norimberský proces, kde Herman Goering hovorí k jednému z dozorcov na dvore, alebo si prečítajte knihu černošského športovca Jesseho Owensa, ktorý bol na Olympiáde ´36 a ktorý sa vyjadril k Hitlerovi a Rooseveltovi. No a dokonca nemeckí černosi bojovali aj za Nemecko a mali nacistické uniformy. Schválne si dajte do googla - nazi black people. Ale to je všetko zakázané tak pssst ....Ale k filmu. Prvá polovica sa mi páčila viac, neviem prečo tá druhá aj keď vyzerala sľubne, tak stratila tempo. Príbeh ma dostal, bolo to emotívne, chválim výkon Georgea MacKaya, ktorý sa mi páči čím ďalej tým viac. Odporúčam všetkým nadšencom 2.svetovej, kde sa nebojuje, ale ktorí túžia po romantike. PS: Áno, posledný záber filmu bol ako inak na americkú vlajku. Heil Victory. ()

Jirka_Šč 

všechny recenze uživatele

Čistých 70%: A protože to má aktuálně 69, dávám 4*. Amandla Stenberg krásná, slušně zahrané, věnuje se to málo známému tématu německých mulatů za druhé světové války, maličko to ale snižuje forma vyprávění (dokud se příběh nedostal do tábora, líbil se mi víc). A dost mi nesedla angličtina, když mají postavy hovořit německy - ale s tím asi v britském filmu nic neudělám. Nečekaný závěr. ()

Volodimir2 

všechny recenze uživatele

Pokiaľ sa dostanem k podstate filmu, tak trocha na vysvetlenie, prečo na Porýnsku sa nachádzalo veľa mulatov – bastardov. Od toho aj Hitlerov výraz Porýnskí Bastardi, ktorými sa zaoberal aj vo svojej knihe Mein Kampf. Po prvej svetovej vojne (dôsledky Versaillskej zmluvy) boli Nemecku odňaté časti jeho územia, takisto všetky kolónie v Afrike. A keďže Francúzsko sa obávalo následného útoku bola na ich hranici vytvorená demilitarizovaná zóna a oblasť Porýnska bola obsadená na 15 rokov francúzskymi legionármi, ktorí poväčšine pochádzali z francúzskych kolónii. Prostredníctvom väzieb na nemecké ženy sa im začali rodiť afro-nemecké deti. Po nástupe Hitlera k moci začalo 3. oddelenie na čele s Eugenom Fischerom a Fritzom Lenzom robiť poriadky aj s týmito deťmi, celkovo sterilizovali 400 takýchto deti. Keďže tie sterilizácie nemali právny podklad , boli nezákonné, podarilo sa niektorým deťom z tohto programu uniknúť. Ale ideme späť k filmu. Vždy mám zimomriavky pri sledovaní vojenského filmu keď sa jedná o skutočný príbeh. Ale tento je hodne pritiahnutý za vlasy, ak sa mal skutočne takto odohrať. Nepredpokladám, žeby gestapo nejakého mulata nechalo voľne pobehovať po nemeckej ríši až do roku 1944 a k životu v koncentračnom tábore sa radšej ani nevyjadrujem. Z filmu nemám žiaden pocit reality a zvlášť, keď ho urobili Briti a samotná režisérka a scenáristka je tmavej pleti. Skôr som mal pocit, ako keby dej filmu bol pre ňu veľmi osobný, ale nie v období 2. svetovej vojny. Áno, film je o ľudskom osude, ak bol z obdobia vojny, tak takýchto príbehov muselo byť mnoho. Vo filme je málo scén násilia a krutých obrazov vojny, všetko sa mi javilo veľmi povrchné. Aj keď bolo cítiť neustály strach, hlbokú bolesť, krutosť a nespravodlivosť voči hlavnej aktérke. Ten lúč slnka, lásky a šťastia v závere filmu bol však veľmi slabý. ()

Galerie (2)

Reklama

Reklama