Zoufalství a naděje

Film jako z doby dávno minulé - pomalý, přemýšlivý a interpretačně vyzývavý, s voiceoverem hlavní postavy, se statickou kamerou a pečlivě komponovanými záběry. Ovšem chytře aktualizovaný tématem současné ekologické krize a sebevražedných aktivistů. Český název tentokrát výjimečně dobře odráží paralelní vývoj dvou myšlenkových linií, s nimiž reverend Toller zápolí, jejichž vývoji a momentální převaze je podřízena i rovina stylu a které ústí do finále, během něhož jsem byl jako na jehlách a v samotném závěru mi bušilo srdce jako o závod. Starosvětský zážitek podtržený skvělou hudbou a famózními herci - Hawke si svým odměřeným výkonem doslova říká o herecké ceny, Amanda je po delší době výborně obsazená a naplno prodává svůj potenciál pro někoho "miláščích", pro většinu andělských očí a celkové vizáže. Kdyby to trvalo o hodinu déle, drželo by mě to pořád zaháčkovaného a zvědavého... 90% (23.01.2019)

Boží mlčení a nářek světa jako bažina, kde člověk marně našlapuje dno. Schrader se na konci své kariéry vrací zpět ke kořenům. V "Zoufalství a naděje" rezonuje nejen koncept "Taxikáře", ale také autorův dlouholetý obdiv k Robertu Bressonovi. Jemu se přibližuje nejen v rovině morálních motivů, ale také strohým úsporným stylem, jenž dává plně vyznít napětí a dramatu v nitrech postav. Před více jak čtyřiceti roky šokoval "Taxikář" obrazem světa natolik zkaženého, že jako hrdina z něj může vzejít impulzivní maniak sám prohnilý zlobou a s pokřivenou morálkou. Ve svém posledním filmu ukazuje Schrader svět a existenci, které děsí nikoli na úrovni bezprostředního ohrožení, nýbrž tím, jakou úzkost a beznaděj v nás vyvolává, když ho přestaneme bezhlavě a egocentricky žít a zkusíme ho racionálně nahlédnout. Trudnomyslnost "Zoufalství a naděje" ještě stupňuje vnitřní bolest ústřední figury, a to nejen emocionální, ale i tělesná, přičemž právě tato bolest se stává katalyzátorem paradoxního procesu nalezení nové víry pro hrdinu, který oddal svůj život službě Bohu. Chvílemi by se mohlo zdát, že Schrader nabízí až příliš snadná východiska, ale je to stejné povrchní šálení jako v případě závěru "Taxikáře", kde také zdánlivě konejšivá normálnost pouze zastírá extrémnost a děsivost všeho předchozího. Tentokrát by se mohlo zdát, že se Schrader spokojí s další bressonovskou aluzí, jenže ta právě v kontextu děsivého světa musí být radši milosrdně utnutá do závěrečných titulků. Na rozdíl od problémů, které viděl Travis Bickle, ty současné totiž nezmizí stiskem spouště, ani políbením. (29.09.2020)

Konečně film, u kterého opravdu nevím, co bude dít v následující scéně. Místy nudný děj jednoho kněze, který si píše deník, místy hluboká moudra, která mě posunují. Jeden pár však naruší "poklid" duše knězi a následuje sled událostí. Kdo koho reálně ovlivnil? Kdo komu prostoupil duší? Neuvěřitelné mysteriózní drama. ... Závěrečná scéna mi vzala veškerá slova a nechala mě poté sledovat titulky ještě dlouho bez dechu. "Moudrost je schopnost udržovat v mysli dvě protichůdné pravdy současně. Naději a beznaděj. Život bez zoufalství je životem bez naděje. Tyto dva koncepty v naší mysli představují sám život." (09.06.2019)

Obyčejně mě ekologické agitky neberou, ale zaobalit je do Božího plánu mi zase nepřišlo jako úplně špatný nápad. Stejně tak mě zpočátku bavil hlavní hrdina, který sice splňoval všechna klišé o pochybujícím knězi, ale mě se celkem líbilo, jak se snaží schovávat před deštěm pod okap. Problém je, že ta cesta z extrému do extrému byla strašně dlouhá. Trefně to vystihla jedna z postav, když preláta nařkla z toho, že vůbec nevychází z Getsemanské zahrady. To vnitřní mučednictví bylo úmorné i přes výborný Hawkeův výkon. No a motiv se zlou korporací, která kašle na životní prostředí, to také příliš nevylepšil. Konec, který mě narozdíl od většiny potěšil, pak celkový dojem upravil jen kosmeticky. 40% (14.10.2018)

„Even a pastor needs a pastor..“ První záběr s přibližováním se ke kostelu, lehce hororový s ševelením větru a skřehotem ptáků, to byl dobrý lapač a pak mě už Schraderovo bezútěšné drama o hledání rovnováhy mezi zoufalstvím a nadějí nepustilo. Ve své zdrženlivosti účinná forma, obsah a myšlenky nutící k zamyšlení, Ethan Hawke se jako Taxikář s kolárkem překonává a překvapí i za normálních okolností šaškující Cedric the Entertainer. Enviromentalismus a křesťanství jsou jen kulisy, tenhle boj probíhá dnes a denně v každém z nás a režisérova volba jednoho ze tří alternativních konců nás přesvědčí o jeho tvrdosti.. (10.04.2019)