• Adam Bernau
    ***

    Po prvním zhlédnutí před rokem jsem film ztrhal jako nestravitelně naivně moralizující, školácky působící pokus o vtip a myšlenku. Podíval jsem se pro jistotu dvakrát, leč víc než jednu hvězdičku jsem z toho nedostal. Úvod sice vyhlížel slibně, závěrečná scéna mi už tehdy připadala geniální, ale celý film mezi tím jakoby nestál za nic, jen etudní herectví Vyskočila s Landovským potěšilo, stejně jako nezaměnitelný Jakim. Monoslečnovitá koncepce výborná, mnohé dialogy pozoruhodné, přesto zůstával veskrze prachmizerný dojem, místy mi bylo z toho filmu trapně (zvláště z postav Štěpánkovy a Horváthovy, ale třeba i z dojmu z „pábitele“ Huga, jakkoli věřím, že mohlo jít o přepis reálné osoby – ta vehementně chtěná opravdovost čiší z tohoto filmu odevšad). Tentokrát je dojem mnohem lepší. Zřejmě díky tomu, že už jsem věděl, do čeho jdu a hlavně, co od filmu nemám čekat, vystoupily do popředí momenty kvality a všechno jsem si užíval prost malichernosti. (Vliv má jistě i to, že mě následně Juráček dvěma jinými filmy z té doby přesvědčil o svých mimořádných tvůrčích kvalitách, takže jiný úhel pohledu je nutný.) Zvláště náznakovost skorokomunikace mezi oběma vojáky v první povídce (z „bažantovy“ strany předimenzovaně za dva rohy jdoucí) je parádní subtilní hrou s něčím, co je okamžitě jasné každému, kdo byl na vojně (to ve velmi příjemných, hezky snímaných „lokacích“ a s roztomilými hudebními všlehy). Zůstává sice též onen lehce trapný dojem nezvládnutého pokusu o „silnou autentickou výpověď“, křečovitosti některých „vtipností“ a násilnosti různě implementovaných, leč explicitně vyjadřovaných myšlenek (zvláště v některých etudách druhé povídky), celkový dojem je však mnohem příznivější, jakkoli na mne herectví té spousty později slavných mladíků i na podruhé působí poněkud hystericky a pozérsky (vyjímkou jsou mi hlavně už zmínění Jakim, Landovský a Vyskočil (jakkoli posledně jmenovaného nemám v oblibě) a samozřejmě Václav Havel v sebeprorocké epizodní roli kouřícího pacienta). Přilédnout je také nutno k tomu, že v roce 1965 takto podané příhody z vojny v ČSLA musely působit velmi provokativně. Šandíka sice upozorňuji, že na vojně jsem byl, nad jeho zařazením Každého mladého muže mezi to nejlepší z nové vlny stále kroutím hlavou, nicméně jeho komentář je zde ze všech nejpřínosnější (vyvažuji ho však Enšpíglem). Naopak ke komentáři od Madadajo musím poznamenat, že citované věty „s neuvěřitelným poselstvím“ přesně vystihují bolest tohoto filmu (s vyjímkou podařené Jakimovy rozpravy o dopisování). Kolik si to „zaslouží“ hvězdiček neřeším, ty tři jsou kombinací původního a pozdějšího dojmu.(18.5.2012)

  • kobejn
    *****

    Juráčkovi dávám pět za všechno, ale nejen kvůli tomu, že to točil geniální Juráček, ale prostě proto, že tohle dvoupovídkový nic je podle mě věrohodným vystižením absurdity a marastu vojenské služby a pocitů, které z níJuráček měl. Smysl tohoto filmu byl ukázat a vsugerovat prožitý pocit zbytečnosti a absurdnosti, což se povedlo dokonale a ačkoli žijeme na stejný planetě, každý vnímáme věci rozdílně a často protikladně.(21.5.2009)

  • Enšpígl
    **

    Dle zdejších komentářů asi žiju na jiný planetě, ale mám ze to, že i absurdita má dávat nějaký smysl. Z několika mála vtipných momentů ( vojín Hanzlík a jeho žádost aby se nestřílelo, že ho z toho bolej uši ) si fakt na prdel nesednu. A dávat filmu pět hvězdiček jen proto že ho točí Juráček jak píše kolega uživatel kobejn, to je snad ještě absurdnější než tohle černobílý dvoupovídkový nic. První povídka se odehrává v atmosféře všeobecného koukání. Já jsem seděl a koukal na to, jak Landovský s Vyskočilem seděj a koukaj v lepším, akčnějším případě choděj a koukaj. Jediný co v první povídce stojí za zmíňku je epizodní role mladého Václava Havla v roli pacienta v nemocnci. Opravdu líp už jsem večer strávit nemohl, kam se hrabe sex nebo zatloukání hřebíků do vosího hnízda, koukat se na lidi jak se koukaj, tomu já říkám správnej odvaz pro sobotní večery. Druhá povídka ukazovala naší armádu v takovým stavu, že by jí ve válce porazilo i sdružení přátel včelky Máji.(13.1.2010)

  • anais
    *****

    Skvělý film. Jedná se spíš o sled scének situovaných na vojnu. První ze dvou povídek se odehrává při vyjížďce dvou vojáků do města. Je pro ně těžké navázat kontakt a tak se jim uleví, když se můžou vrátit do kasáren. Je to příjemný malý příběh o navázání přátelství. A jednu z vedlejších postav hraje Václav Havel! Druhá povídka vypráví o vojenské taneční zábavě. Mnoho vtipných momentů dnes vyplývá z kontrastu dnešní zestárlé podoby představitelů s tehdejším mladistvou vyjeveností (Vyskočil, Štěpánek...). Nechápu, proč se průměrné komedie typu Copak je to za vojáka pořád vysílají a přitom o existenci takhle hezkého filmu má současný divák mizivou představu.(15.5.2004)

  • dwi
    **

    Pavel Juráček vytvořil neskutečně prázdný film, ať už ve smyslu dějovém, emocionálním či výrazovém. V první povídce – Achillovy paty – líčí putování dvou vojáků do nemocnice v Plzni a zpět. Zbytečné dialogy střídají ještě zbytečnější záběry. Narace je zde potlačena na minimum, tudíž nám nezbývá nic jiného, než pasivně koukat na sled náhodně poslepovaných událostí. Pocit odosobněnosti, neschopnosti navázat komunikaci, jde přeci jenom vyjádřit lépe. V druhé části – Každý mladý muž – režisér zabíhá do cvičení vojenské jednotky. Zde roztříštěnost jednotlivých epizod ještě více prohlubuje. Humorně snad můžou působit scény vojenského cvičení, ale to je přeci jen na Pavla Juráčka trochu málo. Jednotlivé promluvy mezi postavami drží pohromadě samotné prostředí armády a plánování taneční zábavy. Zamýšlená závěrečná humornost, nebo alespoň jakési tragikomické vyznění, nepůsobí nijak.(9.11.2003)

  • - Původním kameramanem filmu měl být Jiří Vojta, který však velkou řadu scén přeexponoval, jelikož byl zvyklý pracovat pouze s barevným Orwo materiálem, zatímco Juráček si přál natáčet film černobíle kvůli zvýšenému pocitu autenticity. Výsledkem tohoto incidentu usedl za kameru Ivan Šlapeta, který panu Vojtovi dělal švenka a který tak získal svojí první příležitost natočit film z pozice kameramana. zdroj: (Zdroj: Rozhovor s Luďkem Nešlehou a Juráčkovy deníky) (sakuL_)

  • - Ve filmu se mihne také Václav Havel, který byl vzhledem ke svému ráčkování předabován. (Redyx111)

  • - Název filmu se objeví až v 31. minutě (Skarface)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace