• Adam Bernau
    ***

    Po prvním zhlédnutí před rokem jsem film ztrhal jako nestravitelně naivně moralizující, školácky působící pokus o vtip a myšlenku. Podíval jsem se pro jistotu dvakrát, leč víc než jednu hvězdičku jsem z toho nedostal. Úvod sice vyhlížel slibně, závěrečná scéna mi už tehdy připadala geniální, ale celý film mezi tím jakoby nestál za nic, jen etudní herectví Vyskočila s Landovským potěšilo, stejně jako nezaměnitelný Jakim. Monoslečnovitá koncepce výborná, mnohé dialogy pozoruhodné, přesto zůstával veskrze prachmizerný dojem, místy mi bylo z toho filmu trapně (zvláště z postav Štěpánkovy a Horváthovy, ale třeba i z dojmu z „pábitele“ Huga, jakkoli věřím, že mohlo jít o přepis reálné osoby – ta vehementně chtěná opravdovost čiší z tohoto filmu odevšad). Tentokrát je dojem mnohem lepší. Zřejmě díky tomu, že už jsem věděl, do čeho jdu a hlavně, co od filmu nemám čekat, vystoupily do popředí momenty kvality a všechno jsem si užíval prost malichernosti. (Vliv má jistě i to, že mě následně Juráček dvěma jinými filmy z té doby přesvědčil o svých mimořádných tvůrčích kvalitách, takže jiný úhel pohledu je nutný.) Zvláště náznakovost skorokomunikace mezi oběma vojáky v první povídce (z „bažantovy“ strany předimenzovaně za dva rohy jdoucí) je parádní subtilní hrou s něčím, co je okamžitě jasné každému, kdo byl na vojně (to ve velmi příjemných, hezky snímaných „lokacích“ a s roztomilými hudebními všlehy). Zůstává sice též onen lehce trapný dojem nezvládnutého pokusu o „silnou autentickou výpověď“, křečovitosti některých „vtipností“ a násilnosti různě implementovaných, leč explicitně vyjadřovaných myšlenek (zvláště v některých etudách druhé povídky), celkový dojem je však mnohem příznivější, jakkoli na mne herectví té spousty později slavných mladíků i na podruhé působí poněkud hystericky a pozérsky (vyjímkou jsou mi hlavně už zmínění Jakim, Landovský a Vyskočil (jakkoli posledně jmenovaného nemám v oblibě) a samozřejmě Václav Havel v sebeprorocké epizodní roli kouřícího pacienta). Přilédnout je také nutno k tomu, že v roce 1965 takto podané příhody z vojny v ČSLA musely působit velmi provokativně. Šandíka sice upozorňuji, že na vojně jsem byl, nad jeho zařazením Každého mladého muže mezi to nejlepší z nové vlny stále kroutím hlavou, nicméně jeho komentář je zde ze všech nejpřínosnější (vyvažuji ho však Enšpíglem). Naopak ke komentáři od Madadajo musím poznamenat, že citované věty „s neuvěřitelným poselstvím“ přesně vystihují bolest tohoto filmu (s vyjímkou podařené Jakimovy rozpravy o dopisování). Kolik si to „zaslouží“ hvězdiček neřeším, ty tři jsou kombinací původního a pozdějšího dojmu.(18.5.2012)

  • Šandík
    *****

    Asi v hodnocení nadsazuji, ale Juráčkův film "Každý mladý muž" je dle mého formálně dokonalým filmovým dílem, řadícím se k tomu nejlepšímu z tzv. "České nové filmové vlny". Příčinou nízkého hodnocení zde na ČSFD je snad fakt, že velká část uživatelů nikdy neprodělala základní vojenskou službu, notabene ne v době socialismu, a potom pochopitelně obecná nechuť zdejšího, po výtce mainstreamového publika k artovějším filmovým počinům, související snad s jeho (ne)schopností vnímat a přemýšlet... První, čím film vnímavého diváka zaujme, je nepochybně jeho výtvarně podmanivá kamera, pečlivě komponující zdánlivě nehledaný a reportážně "úderný" záběr, který také dosyta prokresluje světlem či naopak širokou paletou polostínů. Už kvůli kameře samotné toto dílo rozhodně stojí za vidění. Samozřejmě nejen kvůli ní... Zdánlivá náhodnost a námětová neutříděnost obou povídek má ve skutečnosti hluboce promyšlenou osnovu. Existují totiž pouze dvě věci, které neustále zaměstnávají mysl vojáka v základní vojenské službě: 1) "svobodný" svět mimo kasárna a 2) ženy. Obojího se "obětem" ZVS zoufale nedostává a právě proto se snaží, pochopitelně také často poměrně zoufale, obojí vyhledávat. Zmiňovaná absurdnost, v první povídce vskutku téměř surreálná, ve druhé spíše tragikomická, pochopitelně pramení především z nenormálnosti situace, do níž se mladý muž v období základní vojenské služby dostává. Přes zdánlivou nehledanost jednotlivých záběrů je Juráček, jako citlivý pozorovatel, samozřejmě pečlivě vybírá a už tímto výběrem k absurditě podvědomě směřuje... Všednodenní banalita "hry na vojáky" se zde propojuje s banalitou "světa mimo", aby v důsledku podtrhly nenormálnost a vyšinutost "kasárenského" života a světa. V tom je mimochodem nepochybně přítomna i velká dávka pacifismu... Není pochyb o tom, že zde režisér "zhmotnil" vlastní pocity a dojmy z absolvování ZVS. Některé scény by ostatně snad ani nebylo možné vymyslet "od zeleného stolu", ale musely být v nějaké formě zažity či alespoň odposlechnuty z vyprávění jiných... Tím vším film nejen zapadá do okruhu filmů "České nové filmové vlny" jako její důstojný reprezentant, ale dokonce se řadí k jejím nejlepším dílům, jakými jsou především filmy Ivana Passera (Intimní osvětlení) a Miloše Formana (Černý Petr, Kdyby ty muziky nebyly, Konkurz, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko). Celkový dojem: 90% Zajímavé kometáře: Erw, Jonatthan(7.8.2010)

  • YURAyura
    *

    1/10 Nastesti jsem to nevidel cele, ale i tak mi to pro predstavu stacilo - vojenska agitka jak ma byt - predstavi se tam nejmodernejsi technika, prida par trapnych ftipu a je vyvlnovano. Co stoji za to, je videt vsechna ta herecka jmena v zelenem - obzvlast chutne pro nevojaky jako ja. Hodne slaby prequel k Copak je to za vojaka?(13.8.2008)

  • Enšpígl
    **

    Dle zdejších komentářů asi žiju na jiný planetě, ale mám ze to, že i absurdita má dávat nějaký smysl. Z několika mála vtipných momentů ( vojín Hanzlík a jeho žádost aby se nestřílelo, že ho z toho bolej uši ) si fakt na prdel nesednu. A dávat filmu pět hvězdiček jen proto že ho točí Juráček jak píše kolega uživatel kobejn, to je snad ještě absurdnější než tohle černobílý dvoupovídkový nic. První povídka se odehrává v atmosféře všeobecného koukání. Já jsem seděl a koukal na to, jak Landovský s Vyskočilem seděj a koukaj v lepším, akčnějším případě choděj a koukaj. Jediný co v první povídce stojí za zmíňku je epizodní role mladého Václava Havla v roli pacienta v nemocnci. Opravdu líp už jsem večer strávit nemohl, kam se hrabe sex nebo zatloukání hřebíků do vosího hnízda, koukat se na lidi jak se koukaj, tomu já říkám správnej odvaz pro sobotní večery. Druhá povídka ukazovala naší armádu v takovým stavu, že by jí ve válce porazilo i sdružení přátel včelky Máji.(13.1.2010)

  • kobejn
    *****

    Juráčkovi dávám pět za všechno, ale nejen kvůli tomu, že to točil geniální Juráček, ale prostě proto, že tohle dvoupovídkový nic je podle mě věrohodným vystižením absurdity a marastu vojenské služby a pocitů, které z níJuráček měl. Smysl tohoto filmu byl ukázat a vsugerovat prožitý pocit zbytečnosti a absurdnosti, což se povedlo dokonale a ačkoli žijeme na stejný planetě, každý vnímáme věci rozdílně a často protikladně.(21.5.2009)

  • - Původním kameramanem filmu měl být Jiří Vojta, který však velkou řadu scén přeexponoval, jelikož byl zvyklý pracovat pouze s barevným Orwo materiálem, zatímco Juráček si přál natáčet film černobíle kvůli zvýšenému pocitu autenticity. Výsledkem tohoto incidentu usedl za kameru Ivan Šlapeta, který panu Vojtovi dělal švenka a který tak získal svojí první příležitost natočit film z pozice kameramana. zdroj: (Zdroj: Rozhovor s Luďkem Nešlehou a Juráčkovy deníky) (sakuL_)

  • - Název filmu se objeví až v 31. minutě (Skarface)

  • - Ve filmu se mihne také Václav Havel, který byl vzhledem ke svému ráčkování předabován. (Redyx111)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace