Každý mladý muž

Satirický (a v každém případě antimilitaristický!) film o vojácích rozdělený na 2 povídky, které společně sdílí určitou absurditu a symboličnost. Obě nabízí i něco k zasmání (i když možná spíš hořkému), ale v tomhle ohledu je to s filmem už poněkud horší. V první povídce jsem se bavil vlastně jenom Landovského mazáckými slunečními brýlemi a Vyskočilovým vzhledem ala mladé ucho, naivní pokusy sbalit onu slečnu byly sice lehce úsměvné, ale bezcílné chození sem a tam mě dost nudilo (jenže to nebyla ta Nuda, která mě posunula k něčemu dalšímu, přestože tak jistě zamýšlena byla). V druhé povídce se sem tam objevila už i nějaká ta vypečenější hláška (vojákův monolog o možném dítěti!), ale samozřejmě vrcholem byla pasáž z taneční zábavy…myslím co do výraznosti, smysl z mého pohledu spíše postrádala (prostě nevěřím, že by se alespoň 1 chlap nezvedl, to už tvůrci dovedli až moc do absurdnosti). Takže satirické nápady kvituju, samotné provedení už o dost méně. Závěrečné hodnocení je pak velkým oříškem, protože ho vidím takřka přesně mezi ¾*, ale nakonec se přece jenom přikloním k nižší variantě, první povídka je prostě slabší. (23.03.2014)

Zcela průměrný povídkový film. Nebudu hodnotit přehnaně dobře jen kvůli tomu, že jeho autorem je jedna z výrazných postav tzv. České nové vlny a že v povídce první má štěk v té době ještě roztomile mladý budoucí prezident Václav Havel. Suma sumárum: Každý mladý muž sice myslí jen na ženy, dá se o tom točit ale i výrazně zábavněji... (03.12.2013)

Správně autentický filmík... K malé roli bez jemného pacienta přišel Václav Havel tak, že Landovský přišel za režisérem Juráčkem a řekl mu " Vašek nemá na prachy, nedal bys mu nějakou roli, aby bylo na pivo ?" A režisér dal. (01.05.2013)

Základní vojenská služba pohledem budoucího signatáře Charty 77 a emigranta. 1) Surrealistická fantasknost Juráčkovy tvorby se tentokrát střetla s kvadraturou kruhu - jak vyjádřit vztah k vojenské službě, potažmu k režimu, aby to nešlo do trezoru a na druhé straně aby nevznikla prázdná agitka. Juráčkův recept je jednoduchý. Ironizující budovatelská píseň provází lhostejné záklaďáky při laxním plnění výcvikových povinností. Skutečný zájem projeví vojáci pouze pokud jde o holky, kde ovšem se rovněž nedoberou žádoucího cíle. Vojáci vegetují v nepřirozeném prostředí a svůj odpor apaticky projevují na podvědomé úrovni - dialogy o ničem bez začátku a konce, prázdné dlouhé záběry bez pointy či vzájemně nesouvisející roztříštěné scénky._____ 2) Silná dobová podmíněnost snímku značně ztěžuje porozumění těm, kteří reálný socialismus nezažili a vyjádřeným jinotajům tudíž nerozumí._____ 3) Milým nezamýšleným atributem filmu jsou důvěrně známé tváře z obrazovky dnešních dnů z doby svého mládí - cikánsky přitažlivě vyhlížející Petr Štěpánek, lišácký Emil Horváth starší či dokonce Václav Havel a spousty dalších. Skvělý výkon podal i Ladislav Jakim._____ 4) Chtělo by to čtyři hvězdičky, ale dávám pouze tři, protože přes všechny uvedené přednosti jsem se chvílemi lehce nudil. (09.02.2009)

Juráčkův film Každý mladý muž je určen především pro milovníky estetiky. Obrazy si vychutnávají svoji novovlnnou čistotu, v ní každý pohyb i slovo zapadají ve stylovém rytmu vyjadřovaných pocitů a dojmů. Dotýká se Freuda a dva základní pudy Éros a Thanatos laškují s nepřipraveností jádra zobrazovaného a nechávají vyniknout protikladům i toužení. Společným tématem dvou formálně rozdělených povídek je erotičnost. Mladí muži, jejich nezkušenost i odvaha, světáctví i bezradnost. Vychutnává si odhodlání v konfrontaci se skutečností. Ze všech svých sil se pokouší přiblížit k vysněnému cíli, aby jim sarkastický výsměch opět zazněl v uších stejnou píseň o cizím světě. Film je dělaný s nadhledem a uličnicky se kochá zvoleným závěrem. Za nejvýraznější postavu považuji vojína Soukupa (pozoruhodný Ivan Vyskočil), nesmělý bažant se zdravotním neduhem, bosou nohou a bezelstným podřízením. Druhou spojovací figurou obou povídek je svobodník (dobrý Pavel Landovský), zdravotní doprovod v rozpacích mlsného kocoura, který marně nahání nějaký křehký protějšek. Z dalších členů roztouženého armádního sboru zaujme prostoduchý vojín Petrus (Jaromír Hanzlík), snaživý poručík (Jiří Krampol), přízemnější vojín Beran (Vladimír Hrabánek), bezprostřední a zvídavý vojín Krištůfek (Petr Štěpánek), ostražitý kapitán Pleskot (Karel Charvát), bezelstný radista (Tomáš Sedláček), ležérní svobodník (František Němec), aktivní vojíni Bárta (Ladislav Jakim) a Balónek (Jan Kotva), či trpělivý plukovník (Zdeněk Procházka). Z přítomných dam je nutné zmínit šarmantní Hanu Růžičkovou v několika rolích, včetně té vrcholící se vším. Vojenským povinným drilem si kdysi prošel téměř každý mladý muž, vzpomínek je záplava. S odstupem času se bere nechtěná povinnost s humorem. Odosobněné cizorodé prostředí je vylíčeno přesvědčivě díky svému stylu filmařských postupů, pro které měl Juráček nadání od boha. Citová osamělost, nepokoj toužení, vrozená nedůvěra. K tomu je přihozen prvek absurdity všedního dne. Po dějové stránce film mnohé zklame, po obsahové stránce je neprávem podceňovaný a úderný, po estetické stránce jde o skutečný skvost. (25.03.2018)