Já, truchlivý Bůh

Veľmi milá komédia, kde je Kopecký malým českým modelom prestarnutého zvodcu na štýl Woodyho Allena. Vtipné repliky striedajú jedna druhú vražedným tempom s rozprávačskými úletmi hlavnej postavy priamo do kamery k nám ako obecenstvu. Divák je týmto spôsobom často (právom) obviňovaný z túžby po nezdare alebo rovno tragédii na plátne a vyhovené bude všetkým. Pán Adolf sa pohráva so ženami, osudmi ľudí aj s divákom, aj dnes by bol takýto rozprávačský štýl podania filmu výnimočný. Len nepochopím, čo z neho urobilo trezorový film, či jediné spomenutie národného výboru, alebo jemné náznaky erotiky. –––– Každý prostopášník má sklon stát se sběratelem kuriozit. (14.11.2013)

Ať už o tom tvůrci věděli nebo ne, tři roky po britském Alfiem, v němž exceloval Michael Caine, u nás vznikl dalo by se říct jeho ekvivalent. Oba snímky mají stejného "hrdinu", oba se zabývají stejným tématem, končí skoro stejně a oba využívají dost podobný "divadelní" způsob vyprávění - Michael Caine i Miloš Kopecký se prostě čas od času zastaví, otočí se na kameru a hovoří k divákům. A abych nezapomněl - oba dva filmy jsou skvělé. Já, truchlivý Bůh je ovšem vtipnější, a to kromě skvělého Kopeckého také zásluhou Pavla Landovského. "Co je tohle za šeredu? Jedeš pryč!" - "Ale Adolfku, dyť to bylo tak krásný, ne?" - "V životě jsem tě neviděl, sůvo, kdo tě sem podstrčil? Ve všem je bordel." (06.10.2011)

Jak mám Kunderu jako spisovatele rád, po tomhle filmu už ho mám rád o něco míň. Je na tom vidět, že když se příběhu vezme forma Kunderova psaní a zůstane jen obsah, už to tak slavné není. V krátkosti: Dva zastydlí puberťáci a nadrženci, kterým hučí v kládě, se zamilují do samotné esence ženské debility, a místo aby na tom trochu vyrostli, úplně se tím nechají chudáčkové rozložit. Kunderu údajně inspirovalo k napsání předlohy jeho vlastní první manželství, v tom případě ho teda doopravdy lituju, ale to, že někdo není schopen na sto honů rozpoznat takovou husu a musí na to přijít až v manželství, ho taky nějak zvlášť nešlechtí. Je smutné, že takové píči na svět přicházejí, ještě smutnější že navždy píčami zůstanou, ale nejsmutnější ze všeho je, když se tím ještě někdo (= chlap) zabývá. (26.12.2010)

Jak dlouho se musí člověk šťourat v komunistickým Trezoru (ne v tomhle trezoru, Kájo..), aby jen zjistil, že ty nejlepší filmy nové éry 60.let, byly zamknuté v smradlavé kadiboudě. Truchlivý Bůh tuhle zlatou éru zakončuje, a tím nejlepším, co muže slabomyslná česká kinematografie nabídnout v té nejlidštější podobě, kterou muže sepsat jen sám život. Kundara byl prostě frája, a jeho nejlepší adaptace jeho povídky dopadla, no jak byste jinak uhádli, skvěle. Odpočívej Kunděro v pokoji, a blahobytu každého náročného diváka. Miloš Kopecký a Brno, tuhle kombinaci jsme nevěděli, že vůbec potřebujem.. #uhorkovásezóna🥒 (13.07.2023)

Antonín Kachlík, který jindy nedostatek tvůrčí potence doháněl kolaborací s totalitním režimem, natočil jeden dobrý film. Černou komedii mravů. Adolf, titulní hrdina, je typická bezskrupulózní postava Milana Kundery. Marně usiluje o studentku operního zpěvu, která je hloupá jako necky, ale nepřehlédnutelně atraktivní. Když Adolfa definitivně odmítne, jeho ego to neunese a zahraje si na Boha. "Jsou totiž dva druhy lidí, autoři života a figury života. Jedni hrají v životě text, který sami vytvořili, druzí hrají poslušně cizí text," vysvětluje a doufá být úspěšným autorem. Pustí se do realizace ďábelské pomsty, která má nakonec víc obětí, než zamýšlel. Řeckého kamaráda Apostola, který je mu zavázán, před slečnou vydává za významného athénského dirigenta, ta je okouzlena a pro možnost mezinárodní kariéry snadno zapomene na dřívější zábrany... Film volí neobvyklou formu vyprávění. Adolf mluví do kamery k divákům a jeho vzpomínky v pozadí ožívají jako dramatický děj, do něhož vstupuje, aby jednal, a vystupuje z něj, aby ho glosoval. Tohle Kachlík převzal ze stejnojmenné televizní hry, starší o dva roky. Má sotva poloviční stopáž, ale také není k zahození. Už proto, že v obou hraje Adolfa Miloš Kopecký. Věřte, že jde o jednu z jeho nejlepších kreací před kamerou. Specifický rejstřík gest, úsměšků a tónů řeči se v ní rozšiřuje o další, pro Kopeckého netypické. Adolf-suverén, který kuje pikle a sžíravě mluví o chybách ostatních, je Miloš Kopecký, jak ho vídáme nejčastěji. Společenský šarm, esprit, nezbytná trocha arogance a schopnost šťavnatě prodat každý bonmot. Ale Adolf, uvláčený nerovným terénem své pomsty, to je někdo jiný. Neviděl jsem vše, můžu se proto mýlit, ale řekl bych, že v žádném jiném filmu Miloš Kopecký nepůsobil tak zranitelně a zbědovaně; nebo nikdy nedovolil kameře, aby ho natolik zrentgenovala. Pavel Landovský (Apostolos) překvapuje prozměnu citlivostí a smyslem pro koordinaci pohybové a slovní komiky. Je dobře, že film staví hlavně na nich, protože výběr ostatních herců (s výjimkou Jiřiny Jiráskové v menší roli) jim nenabízí rovnocenné partnery. Diskutabilní je i dvojí konec, který podle mě trochu oslabuje konečný dojem, ale jinak film vřele doporučuju. 80% (28.04.2010)