Já, truchlivý Bůh

Velmi zdařilá filmová adaptace stejnojmenné Kunderovy povídky z knihy Směšné lásky. Hlavní předností filmu jsou herecké výkony Miloše Kopeckého a Pavla Landovského, a dále pak skutečnost, že se film předlohy drží velmi věrně (oproti běžné praxi, kdy se ve filmových adaptacích výrazně škrtá z látky literární předlohy, jsou zde naopak oproti předloze mnohé věci navíc, např. Adolfův pes nebo závěrečná epizoda s Janinými rodiči - Kunderova povídka je ostatně dosti krátká a sama o sobě by na celovečerní film bez něčeho navíc snad ani nevydala). I kdybych byl nedotčen knižní předlohou (Směšné lásky jsem ve skutečnosti četl dvakrát) a ani nevěděl, že za scénářem k tomuto filmu stojí Milan Kundera, bezpečně bych jeho stopy v tomto filmu vysledoval. Adolf má v sobě rysy dalších Kunderových postav: lze zde rozeznat například podobnost s Ludvíkem Jahnem a jeho nepovedenou pomstou z Žertu; nebo sukničkářským doktorem Tomášem z Nesnesitelné lehkosti bytí. Zcela mimořádný na tomto filmu je prvek odcizení, kdy je Adolf hlavní postavou a vypravěčem a současně vystupuje ze své role a se suchým humorem glosuje děj i chování okolních postav, které na něj dokonce občas lehce reagují. S podobným komediálním prvkem odcizení přišel o osm let později Woody Allen ve svém slavném snímku Annie Hallová, kde podobně jako Adolf vystupuje ze své role a mluví do kamery, sype z rukávu vtipy a je v této pozici všemocného vypravěče a současně účastníka děje velmi, velmi okouzlující - stejně jako Miloš Kopecký, který je v této kunderovské adaptaci naprostý král, či spíše bůh - a truchlivý k tomu :) Jeho herecký protějšek Pavel Landovský je pak ve své roli velmi roztomilý, byť se nemohu za sebe ubránit výtce, že roli Apostola měl stejně ztvárnit nějaký Řek. Mimochodem přijde mi škoda, že se Kundera ke své stejnojmenné povídce už nehlásí a v nových vydáních Směšných lásek chybí (spolu s dalšími povídkami Sestřičko mých sestřiček a Zvěstovatel). Pokud si ji tak tak chce člověk přečíst, musí vzít k ruce původní vydání z r. 1963. (14.07.2011)

„Protože ja chci vas zachranit! Vidim pani Štenclova, že vam musim říct všetko, vy ste nenapravitelny věřidlo! Von opilec to nic, on je hrozny ten, ee soupostelnik!“ O 2 roky starší TV verzi ani knižní předlohu neznám. Film mě však chytl hned. V úvodu reáliemi Brna, hned na to Kopeckým a jeho vtipnou komunikací (a také manipulací) s diváky. A když se k tomu přidá ještě Landovský (s odzbrojující, lámanou češtinou), zábava je dvojnásobná. O to víc zamrzí, že tu a tam snímku dojde šťáva, aby pak tempo filmu (naštěstí) 1 z výše zmíněných zase vyhnal „z nuly až na 100“. To mi brání udělit této zábavné a co životních postřehů trefné hříčce 5*. „Víte, já vám něco řeknu. Slušnej lidskej vztah je vůbec možnej jedině mezi mužem a mužem. Bez žárlivosti, bez celého toho erotického hlupství. Cítili sme se s Apostolkem jeden před druhým vždycky jako dlužníci. V lásce to je naopak. Tam se pořád každej považuje za věřitele. Cosi by chtěl, má jakési nároky, takže si člověk ustavičně připadá vlastně jako ve službě. Láska je, pánové, příšerná služba!“ (18.01.2017)

Tentokrát musím výběr filmového představení naší profesorkou pro zakončení školního roku přímo velebit. Čekala jsem krapet zatuchlou nudu, ale opak byl pravdou! Kopecký házel jednu hlášku za druhou, až jsem chvílemi litovala, proč už se dnes nenatáčí takové filmy místo těch trapných pseudokomedií o balení. Pojmenovat literárního kritika Jebavý, to se Kunderovi opravdu povedlo. Když pronesl Landovský jakožto Řek snažící se kamaráda zbavit obstarožní nápadnice, že Adolf je soupostelník, film aspiroval na pátou *. Adolfovy promluvy k divákům byly vynikající, pěkně nás na konci všechny nachytal, až jsme se málem styděli:) A pánové by si měli vzít k srdci jeho radu, že když to nejde ani napotřetí, jděte od toho! (26.06.2008)

Já, truchlivý Bůh je filmem, který se velmi podobá snímku Nikdo se nebude smát Hynka Bočana. Nejenže oba zachycují Kunderovy povídky ze Směšných lásek, ale i zpracování oba pojali takřka stejně, a oba kvalitně. Kachlíkovo provedení se mi líbilo zřejmě o něco málo víc. Atmosféra byla zachycena tak jak jsem si představoval, duo Kopecký-Landovský fungovalo skvěle a neobvyklý způsob vyprávění se nesmírně hodil. Bohužel mě to ale tolik nebavilo a chyběla mi ta lehkost se kterou jsem Kunderu sbírku povídek četl. To mi film nenabídl. (08.05.2012)

Film Já, truchlivý Bůh považuji za jednu z nejlepších českých komedií. Zejména pasáže s Pavlem Landovským nemají chybu. Kouzlo většiny českých komedií spočívá v tom, že úsměv na divákově tváři vykouzlí pomocí přirozených dialogů a obyčejných scén, které se náhle zvrtnou v neuvěřitelné gagy a přehmaty, a v nichž se divák často válí smíchy po zemi, zatímco herci v klidu postupují dějem, jakoby se nedělo nic, co by mělo stát za zmínku:) (17.11.2007)