Směšný pán

Hledám dům holubí a dívku tančící v roztřesené harmonii na vyvýšeném podlaží. Kudy do dveří, do vchodu domu se zelenou kopulí? Jen pro ty, kteří oči nezavírají, rozhlížet se dál, nejen po své špičce nosu, chtějí. Životně důležité skutečnosti naslouchají, zdánlivě nepatrné maličkosti nemíjejí. Vzdálený most blízkostí mysli překračují. (04.11.2015)

Ten film má tak neskutečnou hloubku, že nemám slov. Pan Kachyňa točil filmy, které dokázaly doslova vzít za srdce. A když se k tomu přidal herecký výkon Vladimíra Šmerala a geniální atmosférická hudba Zdeňka Lišky, vznikl unikátní film československé filmografie, na který se znovu a znovu podívám až budu chtít být zase dojat. (29.10.2011)

Mám rád tvorbu Karla Kachyni a totéž můžu říct o scénářích Jana Procházky. Spojení obou tvůrců přineslo české kinematografii mimo jiné výborný Kočár do Vídně. V tomhle případě ale jsem z jejich filmu rozpačitý, protože Směšný pán mi při nejlepší vůli nesedl a mohou za to oba pánové současně. Je to snímek o stáří, deziluzi, umírání a především o jednom nikoliv vlastní vinou zmařeném životě. Jenže scénář mi přijde příliš rozmělněný, protože tohle by stačilo na středněmetrážní, řekněme, 35-45minutový film v ideálním případě spojený s dalšími tématicky zpřízněnými filmovými povídkami do jednoho povídkového filmu. Typická Kachyňova poetika tentokrát film zpomalovala neustálými kamerovými výlety na průčelí domů, pražské věže a městské ulice. Celý snímek vlastně táhne brilantní hudba Zdeňka Lišky a herectví filmového veterána Vladimíra Šmerala. Tématicky příběh odpovídá ústřednímu motivu Procházkovy tvorby, tedy vyrovnávání se s politickými excesy našich poválečných dějin, v tomto případě politických procesů 50. let. Celkový dojem: 45 %. (07.11.2010)

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle dílo není hodné obdivu. Přitom ze začátku se mi to líbilo, mělo to myšlenku i atmosféru. To se ale po 30 minutách vyčerpá, a do cíle se už jen - lapajíc po vzduchu - doplazí. A o hudbě mi radši ani nemluvte: obyčejně Zdeňka Lišku můžu, ale tady to byla kakofonie a ještě jí bylo až moc. A čeho je moc, toho je příliš. A všeho moc škodí. Takže ten komentář už ukončím. (Když už nemám co dodat.) No ne? No jo. Takže tak. Přece to nebudu natahovat. To by bylo směšný. (12.06.2010)

Když Karel Kachyňa natočí film podle scénáře Jana Procházky, hudebního skladatele si vybere Zdeňka Lišku a do hlavní role obsadí vynikajícího Vladimíra Šmerala, nemůže vzniknout nic jiného, než silný, citlivý a hodně lidský příběh, který dnes už nikdo s takovou lehkostí a grácií natočit nedokáže! Musím opět zatleskat a zařvat Bravo!!! (04.08.2011)