Směšný pán

Kachyňův Směšný pán rozhodně není v žádném případě směšný film. I když hlavní hrdina profesor Šimek se v očích druhých lidí (zdravotnického personálu v nemocnici i lidí, kteří jej v druhé části filmu potkávají v bílém plášti v pražských ulicích) se tak trošku směšně jevit může. Co je to vůbec za člověka tento Šimek? Zjevně vědecká kapacita, starý a nemocný muž, na kterém se velmi smutně podepsal společenský režim 50 let a kterému nyní společnost nabízí možnost jakési životní satisfakce (návrat na katedru, oslavný článek v novinách). On však zjevně o nic takového nestojí. Vše o co usiluje, je přijít na kloub záhadě, proč na střechu jednoho pražského domu, na kterou má výhled z nemocnice, již nechodí jedna neznámá slečna věšet prádlo a pouštět holuby. Ale byla vůbec někdy nějaká slečna, byli vůbec někdy nějací holubi....? Na filmu mě mj. už od prvního okamžiku zaujala silná klavírní hudba Zdeňka Lišky, v jeho druhé části pak moc vydařené záběry na štíty domů staré Prahy. Kachyňova poetika v tomto směru opět vítězí na celé čáře. I přesto mě místy film bohužel trošku nudil, resp. jsem nedokázal udržet po celou dobu pozornost a nerozuměl tomu, jaký má to celé "směšné" počínání profesora Šimka vlastně smysl. Na to sice člověk v samotném závěru snímku přijde, přičemž to vyústění, při němž se propojí současnost s osobní minulostí profesora Šimka mě docela dostalo. Ale přeci jen nemohu hodnotit film jen podle jeho konce... Čtyři hvězdičky pro tento film však ve finále není zas tak špatné hodnocení. (17.04.2017)

Křehký, melancholický film, který v poetizujících metaforách, ostře kontrastujících se syrovým nemocničním prostředím, poodhaluje tenkou hranici mezi životem a smrtí, mezi mládím a stářím i mezi radostí a smutkem. Vedle vynikajícího Vladimíra Šmerala, vytvářejícího zde jednu ze svých nejzajímavějších filmových kreací, lidsky prostou a přece vznešenou postavu bývalého profesora Šimka, nelze neupozornit na další mistrovský kousek z tvůrčí dílny Zdeňka Lišky. (28.04.2018)

Výborná záležitost Kachyňova s hudbou Lišky. Vladimír Šmeral tu skutečně herecky září. Prostřihy do komunistického gulagu soudruhy asi nepotěšily a ti nepotěšili patrně Kachyňu. Film komorní, však rozlévající se hodně doširoka. Dům se zelenou kopulí, kde ještě donedávna viselo prádlo a létali holubi. Potěšil mě Karel, moc potěšil. (22.12.2011)

Jeden z nejlepších Kachyňových filmů. - neprávem pozapomenutý. V mnohém daleko "ostřejší" než celé Ucho, v jehož syrovosti už jen těžko u Kachyni dohnat dál..Nejedná se o sentimentalitu. Myslím, že to má co do činění ze symbolikou Kočáru do Vídně. moment vnitřního odpuštění a relativizace hodnot,/,,,, střechy, ptáci..odpoutání od zloby, která nutně musela ničit oprávněné a povinní se vlastně jen smějí... (05.12.2008)

Ten film má tak neskutečnou hloubku, že nemám slov. Pan Kachyňa točil filmy, které dokázaly doslova vzít za srdce. A když se k tomu přidal herecký výkon Vladimíra Šmerala a geniální atmosférická hudba Zdeňka Lišky, vznikl unikátní film československé filmografie, na který se znovu a znovu podívám až budu chtít být zase dojat. (29.10.2011)