Zlatí úhoři

Společně s neméně unikátním titulem Smrt krásných srnců patří i Zlatí úhoři k té nejlepší poetice, kterou může česká kinematografie nabídnout. Nikdo nedokázal tak bravurně popsat kouzlo Berounky jako Kachyňa. Hvězdná herecká sešlost, hluboká myšlenka a pro ty z nás, kteří strávili u Berounky nejlepší chvíle svého života, nepopsatelný význam. 90% (12.05.2015)

Na mě osobně moc melancholické, a samé ryby, ryby a zase jen ryby, poněkud statický děj, mezitím prázdno, natáčení si ale i tak museli všichni protagonisté nadmíru užít, zvláště pak pan Hrušinský, pro kterého bylo rybaření jeden z jeho hlavních koníčků, děděných na syna, vnuka, atd. Nic proto panu Menšíkovi, ale do této role se moc nehodil, je pravda že jeho znalosti o rybách, byly úctyhodné, ale zas zde nehrál až do konce, od druhé půle to už byla čistě Hrušinského záležitost, a toho malého kluka. Pozdější Srnce mám radši i díky větší dramatičnosti. Heřmánek byl přeci jen Heřmánek:-) 3* tak akorát, film i trochu nudí. (28.10.2011)

„I statečný platěj za chyby smrtí.“ Myslím si, že Zlatí úhoři jsou filmem, o kterém se dá s klidem prohlásit, že je hodně lyrický/poetický, ale přitom nesklouzává k lacinému kýči a falešnému sentimentu. Pravděpodobně to v sobě má už Pavlova knižní předloha, ale jak tomu tak bývá, to, co funguje na papíře, se ještě nemusí podařit úspěšně převést na plátno. Tady to ovšem naštěstí vyšlo. Lví podíl na tom má nádherné prostředí, kde se filmovalo, a které ještě nechala vyniknout kamera Jana Čuříka s hudbou Luboše Fišera. Přispěli k tomu i uvěřitelní herci (překvapivě nebyli špatní ani ti v dětských rolích) spolu s dobře vykreslenou atmosférou těžké doby, která obnažovala charaktery některých postav. Pod Kachyňovým vedením tohle všechno funguje a člověk se může kochat tou krásnou nostalgií. Jistě, fakt, že malému Prdelkovi vše tak snadno procházelo, je docela úsměvný, ale nijak zvlášť to nekazí dojem z filmu. Za mě to budou silné 4*. „Franci, nebuď hamoun. Poraž si můj akát, z toho vyudíš 10 volů, když počítám, že jedenáctej seš ty.“ (03.03.2019)

Celkom milo som ostal prekvapený po zistení, že ide o televízny film určený pre deti a mládež... Je pravdou, že film sa točí okolo jedného malého chlapca, ktorý veľmi rád chytá ryby a jeho snom je chytiť zlatých úhorov, ktorí podľa jeho otca určite raz budú tiahnuť riekou. Príbehy okolo tohto chlapca však vôbec nie sú až také detské (odvedenie otca a dvoch bratov do koncentráku, či likvidácia rozviedčíka), preto je vcelku zaujímavé, že sú Zlatí úhori určení detskému publiku. Ináč, páni herci a ich herecké výkony sú jednoznačnou lahôdkou pri sledovaní tohto filmu. (12.05.2008)

Všechno, co mi tak nějak chybělo nebo nesedlo na Srncích, tak to jsem tady našel v plný parádě a přirozeně poetický kráse. Nic vyumělkovanýho, nic nucenýho, a přitom je to zajímavý a silný jako málo co. Tohle! je filmová poezie přesně podle mýho gusta... a ta Fišerova hudba tý poetičnosti jenom přidává, ale to asi nikoho nijak nepřekvapí. Pro mě jako diváka to každopádně bylo mnohem přístupnější, srozumitelnější a bližší než Srnci - možná i kvůli tomu, že spoluscénáristou byl sám Ota Pavel, možná proto, že Menšík je prostě herecky úplně jinde než Heřmánek. Třeba do Srnců jednou dorostu, já to nijak hanět nechci, ale Úhoři jsou prostě pro mě osobně ne o ligu, ale o dvě jinde. Ta klukovská vášeň a fascinace lovem (jak u kluka, tak u táty), ty nádherně srdečný ódy na ryby, ta řeka, zurčení vody, příroda, všechny ty dětský sny a naděje, ale i ten samotnej kontrast s násilím a nesmyslností války jsou tady tak krásně a upřímně vykreslený, že se k tomu těžko dá něco dodat. A děti hrajou taky dobře, tak co víc si přát! (05.08.2016)