Závrať

Kto by to v roku 1962, že Božkina cesta do Prahy bude vlastne jej poslednou veľkou cestou. Niť života mladučkej Šolcovej bola pretrhnutá príliš skoro. Príliš skoro. (11.07.2012)

Absolutně nezajímavé a nudné. Ale přesto nemohu nedat nic a musím ocenit Evu Šolcovou v hlavní roli. Jinak je to prostě červená knihovna pro paní a dívky, tedy nic pro mne. (10.12.2017)

Krátká letní etuda mladistvé romantické závratě nezapře Kachyňův sentimentální styl, i když není tak plná nekonečné melancholie, jako jeho pozdější díla. Každopádně je to nutné vnímat srdcem, čemuž tentokrát napomáhají civilní výkony málo známých herců. (08.01.2022)

Vyborna hra svetla a stinu. (21.04.2022)

Pro Bioplera:Když nevíš,o co tam šlo,tak proč ten film hodnotíš?? (26.05.2011)

Druhý film z Kachyňovy volné trilogie Trápení - Závrať - Naděje, snímky které spojuje ženské okouzlení nespoutaným a osudovým. Závrať jsem viděl jako první a je mi asi nejbližší, možná je to půvabem toho děvčete, možná těmi stožáry, možná tou komorností umocněnou odlehlostí lokality. Doslova lahodná kamera, moc hezká hlavní hrdinka, konec jaký jsem si vlastně přál, roztomilí psi a Velenův nezapomenutelný taneček. Až po shlédnutí snímku jsem se dočetl jak krátký osud měla Eva Šolcová a docela mne to porazilo. Takhle mladí lidé by neměli umírat, natož vlastní rukou... (16.08.2022)

Ta Kachyňova Závrať je závrať je závrať je závrať; tak obyčejná a přitom poetická, až krásná. S prvními minutami jsem musel mít trochu trpělivosti, ale ve druhé už jsem byl pohlcen. (22.11.2021)

Jeden z komorních, kvalitním námětem a scénářem podložený film, Karla Kachyni. Velmi krásná kamera, hudba, zvuk. Vše ruku v ruce, nic nekulhalo. Reálie, minimalistické prostředí, honička mezi panely a stavebním materiálem, málo známí herci, rvačka v hospodě. Eva Šolcová, velice přesvědčivá, zlobivá a i škodolibá, zamilovaná holka. Nic víc není nutné dodávat. Snad jen, URČITĚ si vychutnat film.Pět hvězd . . . bez rozmýšlení. (20.01.2019)

Film je první z variací na téma nerovného vztahu mezi mužem a ženou, které autorská dvojice Procházka – Kachyňa dovedla (podle mě) k dokonalosti ve Vysoké zdi a ve Vánocích s Alžbětou. Oproti Vysoké zdi má příběh v Závrati silný erotický podtext, což je dáno jeho protagonisty – zkušeným a cynickým řidičem náklaďáku Gábou a osmnáctiletou Božkou, prožívající první zamilovanost. I když splynutí dvou tak odlišných osobností - životem hýřící mladé dívky a výrazně staršího, promiskuitního a ledového muže s vizáží příslušníka SNB - je téměř vyloučené, jeho možnost a blízkost zasáhne svým způsobem oba. Nádherný, citlivě vyprávěný film se asi nejvíc vrývá do paměti svým rozmlženým černošedým vizuálem: panoráma nekonečných krušnohorských luk, vlnících se ve větru, starý osamělý hotel a blikající věže vrtných souprav, snímané hlavně v noci a brzy ráno, podkreslené temnou hudbou Jana Nováka. Ačkoli je tato stylizace působivá, mám pocit, že jde trochu proti duchu příběhu. I když je to film o samotě a touze, přece jen se nejedná o existenciální drama, ale v podstatě o letní romanci, od níž oba aktéři očekávali něco jiného a nakonec nenašli odvahu ji plně prožít. (03.04.2021)