Režie:
Petra Biondinaa VolpeScénář:
Petra Biondinaa VolpeKamera:
Judith KaufmannHudba:
Annette FocksHrají:
Marie Leuenberger, Maximilian Simonischek, Rachel Braunschweig, Sibylle Brunner, Marta Zoffoli, Bettina Stucky, Peter Freiburghaus, Therese Affolter (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Mír ve švýcarské vesnici je roku 1971 narušen v momentě, kdy se mladá Nora začne zasazovat o hlasovací právo pro ženy a jejich právo na zaměstnání. Bude moci muž i nadále rozhodovat o penězích i o tom, zda jeho manželka smí nebo nesmí pracovat? (Film Europe)
Videa (4)
Recenze (19)
Kdo by býval řekl, že etalon bohaté země s vysokou životní úrovní tak dlouho držel pevně v rukou nerovnoprávnost žen. Východní Evropské země v té době trpěly normalizací a totalitou a ženy ve Švajcu měli takovou totalitu dost často rovnou doma. Slušně natočené i odehrané, místy i rozumně humorně odlehčené dílko, které jsem viděl v rámci "kina na slepo" a Dnů Evropského filmu. Mírně nadlehčuji, ale taky, kolik jsem viděl Švýcarských filmů, žeano. Mno, spíš moc ne. ()
Je to mezi dvojkou a trojkou, nakonec tomu teda ty *** dám, a to za myšlenkovou hodnotu, i když realizačně je to celé takové naivní a tezovité. Z hlediska širších souvislostí je tahle sonda do švýcarského "středověku" roku 1971 (poslední kanton uzákonil volební právo žen dokonce až 1991!) zajímavá při porovnání se situací u nás doma, kde ženy mohly volit o celé půlstoletí dřív. Tenhle docela slušný náskok v oblasti lidských práv jsme pak ale ztratili vinou poválečného vývoje... ()
Hlavní postava je tak sympatická, že bylo v podstatě nemyslitelné jí nefandit, tisknout palce, dýchat s ní.. Mýma očima zdařilé nahlédnutí do jedné malé švýcarské vesnice, která se díky Noře otřásla v základech, to se tenkrát psal rok 1971 a platila úplně jiná pravidla než dnes.. Tvůrkyně Petra Volpeová zaslouží smeknutí klobouku, Marie Leuenbergerová to zvládla moc hezky, u mě filmová spokojenost.. ()
Taková bajka o zrovnoprávňování žen. Jedna z posledních evropských zemí Švýcarsko nechal ženy hlasovat. Na komedii se mi to zdá moc dramatizované i když nějaký humor zde je. Z popisu děje se může zdát, že jde o prvoplánovou feministickou agitku. Díky vřelému komediálnímu tónu ale film ve výsledku takto vůbec nepůsobí. Boží pořádek si zkrátka nehraje na sociálněrealistické drama. Je to vtipná, emancipačně laděná pohádka o síle inspirace a hledání lidské důstojnosti. Jistou cenou za lehkost ve vyprávění, vystavěném podle tradiční hollywoodské struktury, je ale určitá schematičnost postav a předvídatelnost děje. Poměrně kontroverznímu námětu obrousila Volpeová všechny hrany a snímek vlastně jenom hladí po srsti.Ve světle výzev, které hnutí za práva žen řeší dnes, jde o sice kultivovanou, zábavnou, ale vlastně neškodnou a konzervativní podívanou. ()
Celkem zábavnou formou podané téma týkající se zrovnopránění žen. Překvapilo mě, jak dlouhou dobu Švýcarsko odolávalo, než přiznalo ženám právo volit. Retro atmosféra sedmdesátých let se tvůrcům povedla vykreslit vskutku dokonale. Drobnou výhradu bych měla snad jen k až moc sluníčkovému konci. (70%) ()
Reklama