Cuki ga kirei

Anime, o kterém jsem vždy snil. Nikoli proto, že se odehrává v Kawagoe, kam jsem se hezky najezdil a se kterým mám spojenou celou řadou vzpomínek, ale protože je to nenápadný klenot, který riskantně vsadil vše na jedinou kartu a vyšlo mu to. A tou kartou je uvěřitelnost. Vsadil na to vše: odhodil oblíbená klišé spojená s romancemi na školách, odhodil typické návrhy postav a odhodil jakékoli přehánění, ke kterému prostředí japonské školy svádí. Aby toho nebylo málo, rozhodli se tvůrci soustředit na psychologickou stránku postav a vytvořili zcela vážně laděný romantický příběh z období dospívání, který se ještě k tomu neodehrává na střední, jako tomu bývá u jiných anime, ale už na konci základky. Více riskovat snad už nemohli – jenže světe div se, ono to všechno funguje. Spolu s vhodným hudebním doprovodem a poutavou kresbou se na prostoru pouhých 12 dílů odehrává zcela uvěřitelný příběh, který s každým dílem nepřestává překvapovat svou hravostí, svěžestí, mírou uvěřitelnosti, smyslem pro detail, režisérskou jistotou – a přesto lehkostí, s jakou je vyprávěn. Rozumím tomu, že zejména západního diváka může všechna ta uvěřitelnost až nepříjemně zaskočit: nejsou tu žádní výstřední hrdinové s barevnýma očima či vlasy, postavy se namísto nějakého vzrušujícího dobrodružství zaobírají trapnými školními aktivitami a nudným učením se na přijímačky, nekřičí, neksichtí se, nechovají jako idioti a rodiče a učitelé se zde chovají tak, jak to japonští rodiče a učitelé umí – v dobrém i špatném slova smyslu. Leckomu může jistě připadat vývoj vztahu hrdinů až příliš růžový – to je podle mě však spíše důsledkem sledování jiných anime, kde se v souladu s nepsanou japonskou tradicí musí příběh co nejvíc zdramatizovat a naházet hrdinům co nejvíce klacků pod nohy, aby bylo vidět, kolik si pro úspěch vytrpěli a že si to štěstí musí zasloužit. Tady ty klacky jsou, ale v uvěřitelném množství – a tím se dostáváme na začátek mého komentáře. Opět jsem si tak ověřil hypotézu, že Kiši režírovat anime umí, jen se nesmí jednat o adaptace videoher. Ještě do předposledního dílu to vypadalo na silné 4*, ale konec mě naprosto rozložil a definitivně rozhodl o plné palbě. Opětovné zhlédnutí v budoucnu je zaručeno – a už teď se těším na to, jaké další zajímavé detaily tam objevím. –– Edit: Toto anime mi tak rezonuje v paměti, že zkrátka musí do topky. Nádhera. (20.03.2021)

Cuki ga kirei je velice nenápadné anime, od kterého jsem si ze začátku absolutně nic nesliboval. Tím pádem se jednalo o jedno z největších překvapení, které jsem u jakéhokoliv anime zažil. Jedná se o ten druh romantického anime, který mám daleko raději, a to je soustředění se na samotný vztah a ne čekání 24 epizod než se postavy chytí za ruce (proto mám tak rád After story a Golden time). Čím ale tato série vyniká nejvíce, tak je to naprostá uvěřitelnost a reálnost, kterou ve velkém množství romantických sérií nenajdete. Hlavní postavy, studenti nižší střední opravdu zatím neměli žádný vztah a podle toho to taky vypadá. Ze začátku si opravdu nevědí rady, ale můžeme už od prvních epizod sledovat jejich dospívání, a to nejen co se vztahů týče. Celých 12 epizod sledujeme vývoj samotného vztahu, který se například od již zmíněného Golden Time nebo třeba Horimiyii nezasekne na pár dílů v jednom bodě, ale stále můžeme vidět krůčky směrem dopředu. Tím pádem tady nemáme ani žádné fillerové díly typu "beach episode" jako všude jinde a stopáž dvanácti dílů je zde naprosto ideální, aneb takhle bych si představoval 5 centimetrů za sekundu v seriálové podobě. Všechno je navíc podloženo pěkným vizuálem (když nepočítám občasné CGI v pozadí, z toho jsem měl skoro chuť vyrvat si oči) a příjemnou hudbou. Bez otálení tomu můžu dát 9,5/10. (Další fajn komentář - Hromino) (02.04.2021)

Civilní příběh o jedné lásce, která se rodí pozvolna, dosahuje svého naplnění a nabírá na intenzitě s každou překážkou, kterou hrdinové překonávají. Je opravdu hodně neobvyklé dívat se na romantický příběh, který by působil takhle normálně, nevypůjčoval si žádné berličky, aby působil co nejdramatičtěji a hlavně zbytečně nepřeháněl. Tohle je reálné, je to lidské a díky naprosto skvěle zvládnutému závěru je to nakonec i intenzivní zážitek, který nechá v divákovi opravdu příjemný pocit naplnění. Z počátku mě to nechávalo svojí normálností víceméně chladným, poté díky tomu, jak se některé problémy řešili tak nějak sami a až moc normálně i lehce apatickým, ovšem díky závěru, který mi ukázal, že autoři dokáží vytvořit emotivní situace a uspokojivě je zvládnout musím začít chválit. Tsuki ga kirei je taková příjemná reklama na lásku, která nám ukazuje, jak moc skvělá láska může být. Jistě spousta věcí tady prochází až moc hladce a místy mi to přijde, jako bych se díval na svět skrze růžové brýle, ale na druhou stranu proč ne? Vždyť přece dílo, které nám tvrdí, že všechno jde, když se chce a že vlastně všechno se dá nějak normálně zvládnout je něčím, co člověku dokáže dát motivaci, nabít ho pozitivní energií a tohle rozhodně má svůj význam. Mohl bych tu ještě vykládat o tom, že animace mě příliš neoslovila, ale hudba se mi líbila, nebo třeba o postavách a o tom, jak byly oba hrdinové normální (ano takhle mají vypadat lidé z kategorie normální student) ale sympatičtí, ovšem na výsledku to příliš nezmění. Pěkné - 7,8/10 (03.07.2017)

U tohoto anime jsem se nechala trošku nachytat. Přečetla jsem si český obsah a jelikož máme v češtině tak trošku zmatek v překládání middle school a high school, tak jsem čekala romanci dvou (téměř) dospělých lidí. První dojmy tedy nebyly úplně nejpozitivnější a říkala jsem si, jestli mám na nesmělé tanečky dvou čtrnáctiletých dětí okolo horké kaše vůbec náladu. Jenže biasim1 a Hromino napsali tak krásné a nadšené komentáře, že jsem po jejich přečtení musela koukat dál. A jsem moc vděčná, že jsem tak díky nim učinila, protože od druhého dílu mě to vážně chytlo a pouštěla jsem si jednu epizodu za druhou. Vůbec jsem hlavním hrdinům nezáviděla ty nejistoty a strasti, které v tomto věku musejí zažívat. Zavzpomínala jsem, jaké bylo si ve čtrnácti s někým psát a pak se před sebou navzájem při osobním setkání tak stydět, že ani jeden není schopný pořádně promluvit. Akane a Kotarou zažívají velmi reálné (a nikoliv absurdně vyhrocené) problémy a jejich vztah se příjemným tempem vyvíjí. Přes melancholické naladění seriálu (trošku v něm podle mě schází humorná složka, kterou nám ale tvůrci vynahrazují vtipnými speciály po titulcích a jedním dílem navíc - moc doporučuji se na ně podívat, věnují převážně vedlejším postavám), není Tsuki ga kirei ani trošku depresivní a naopak ve mně zanechával samé pozitivní pocity. Funguje to fakt dobře a je to rozhodně jedno z nejlepších romantických anime, jaké jsem za poslední dobu viděla. Ale od nadšených pěti hvězd mě stejně něco drží. Konec mě neudeřil tak silně, abych z něj byla dojatá ještě dva dny po zhlédnutí (dojetí mě opustilo sotva uběhlo pět minut) a občas mi přišlo, že sami hrdinové nevědí, proč s tím druhým vlastně jsou. Co je na něm/na ní tak úžasné? Je to ta její šedomyškovitost, nebo ta jeho ještě šedší šedomyškovitost? Obávám se, že pro mě se jedná o naprosto nezapamatovatelné charaktery (o vedlejších postavách ani nemluvě, mezi těmi září svou osobností akorát Roman). A budu teď sice hodně skeptická, ale mám pocit, že takovéto první lásky, které vzniknou, když toho druhého ještě skoro neznáme a ani pořádně nevíme, co se nám na něm vlastně líbí, nebývají tak silné, jak se nám seriál snaží namluvit. Tsuki ga kirei má být sladkou výjimkou, na kterou se nám příjemně kouká, je konejšivá a plná naděje, ale taky je strašně, strašně moc naivní. (17.05.2021)

Romantický příběh, kterému bych tu první středoškolskou lásku i věřila, přestože na romantiku moc nejsem a málo co mě osloví. Sice je to občas na mě příliš sladké a jednoduché, ale... Koukla jsem na anime, abych utekla od bullshit reality. :) Takže pro tentokrát budu ignorovat pomezí reality a fikce. Na animaci jsem si časem zvykla, hudba nádherná. Víc není třeba říkat, ostatní to už udělali za mě. 7/10 (27.01.2020)