Leningradští kovbojové dobývají Ameriku

tento mystifikační film o vzniku slavné skupiny mě dost pobavil. Propojení jejich osobitého stylu s Kaurismäkiho zapadlo přesně do sebe. Režisér se stále drží svého záběru na nižší sociální vrstvy a z tohoto pohledu byla Amerika pro mě koukatelnější a lidštější. Tentokrát to byla i větší sranda než je u jeho filmů zvykem. Chvilkami však na mě působil nevyrovnaně a zdlouhavě, tak dávám "jen" 4*, ale i tak jak jsou jeho filmy málo ukecané, nasmál jsem se dostatečně. [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 3 /// ART: 2 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (22.07.2012)

O skandinávských filmech se říká, že bývají dosti podivné, a víte co? Ona je to absolutní pravda. Pokud by se někdo ve vašem okolí ptal, v jakém smyslu "podivné", posaďte ho na hodinu a čtvrt do křesla a pusťte mu Leningradské kovboje. Protože ty jsou přímo esencí té finské podivnosti - bizarní účesy, tváře bez výrazu, půlhodinové pauzy, než někdo něco řekne a humor, který rozdělí diváky do dvou kategorií. Jedna nechápe, co na tom má být vtipného a nudí se, a druhá nechápe, co na tom má být vtipného, ale od začátku do konce se nemůže přestat smát, byť sleduje třeba jen partu týpků na poli, co zasněně hledí na traktor. Já samozřejmě patřím do té druhé kategorie. Miluju, jak se s tím Kaurismäki nepáře. V americkém filmu by třeba jen celá expozice (představení kapely, nabídka hraní v Americe, přípravy na cestu) trvala aspoň tři čtvrtě hodiny, tady je to zfouknuté asi za tři minuty. Záběr na kapelu jak hraje, záběr na ruského papaláše bez emocí, co řekne "takové kraviny vám spolkou maximálně v Americe", titulek Amerika a už se v letadle učíme anglicky. Nádhera! Rozhodně jeden z mých nejoblíbenějších hudebních filmů. (05.04.2020)

Tohoto finského režiséra jsem si poslední dobou celkem oblíbil. Jeho filmy jsou takové netradiční, a ne jinak je tomu i u Leningradských kovbojů. Zajímavostí je, že tato kapela skutečně vznikla a hraje po celém světě. Celá kapela je celkem bláznivá a dostává se do různých úsměvných situací v kontrastu s jinou západní kulturou. Stylem humoru mi to připomínalo asi nejvíc filmy Emira Kusturici. Vhodným příkladem mohou být scény, kdy dostanou od svého vůdce Vladimíra k obědu cibuli, a nebo vozí zmrzlého člena kapely na kapotě auta. První seznámení s postavami je v skutku zajímavé a netradiční (obdivujeme jejich vizáž, chování, mluvu atd.), ovšem po čase to poněkud opakuje a bez nějakého většího finále to končí. Je to jako když se na závodě parádně rozběhnete, předbíháte všechny závodníky, ale pak vám nějak dochází dech a s těží se dopotácíte do cíle. O humor ve filmu se asi nejvíc stará manažer kapely Vladimír, který ví vždycky nejlépe, co by kapele pomohlo k tomu, aby se proslavila v Americe. Jestli máte rádi trochu netradiční komedie, a máte cítění i pro jiný styl humoru, film se vám s největší pravděpodobností bude líbit. Pro mě ale Kaurismaki vyházel zbytečně brzo všechny karty na stůl a v závěru už toho neměl tolik co nabídnout. 7/10 (30.01.2021)

Obrovská zábava. Tak prudko štylizované, tak o ničom nevypovedajúce a pritom je to zmesou tých najlepších a najzaujímavejších nápadov, aké som zatiaľ u Kaurismäkiho mal možnosť vidieť. Brutálne tempo, traktory a angličtina s fínskym prízvukom, ďalší majsterštek Mattiho Pellonpääa a pôsobivé cameo Jima Jarmuscha. Ťažko by ste hľadali niečo podobné, či už v súčasnom artovom filme, alebo mainstreame. Film ide tak prudko proti očakávaniam a pritom je svojský a veľmi zábavný. Leningrad Cowboys rules. (22.09.2014)

Sice je to občas táhlé, ale já si nemůžu pomoct, jako komedie to funguje prostě dokonale. Je to absurdní jak sviňa a je to skutečně zábavné, takže nevidím důvod, proč tomu ten plný počet nakonec nedat. Dokonce se tu objeví i Jarmusch. Ale nejlepší na tom filmu stejně je, jak Leningradští kovbojové celou Ameriku projedou s tím svým bezemočním výrazem. EDIT: Teď už mám za sebou skoro všechny Kaurismäkiho filmy a musím říct, že tenhle je podle mě pořád jeden z nejlepších. Prostě absurdní komedie, jak má být :-) 5* (16.06.2019)