Drž si šátek, Tatjano

Rock 'n' Roll je nesmrtelnej a Elvis žije! Takže, klucí, než zítra vyrazíte ven balit pěkný holky, tak si nezapomeňte nasadit raybány, upravte si vous do úzkého knírku, přesně tak, jak ho nosí čtyři ze tří mušketýrů, projeďte si vlasy tam a zpět pomádou a zařvěte hlasité „yeah“. Ve svém oblíbeném klubu počkejte, až dýdžej začne hrát třeba něco od Chucka Berryho, vtrhněte na parket a rozjeďte svůj nezapomenutelný „dug step“, je to přesně ten pohyb, kdy jednu nohu taháte po podiu a druhou si pomáháte dopředu lehkým nakopáváním. Když u toho nezapomenete na pořádnej drive a zvládnete si u takřka sexuálních tanečních kroků nevykloubit kyčel, tak vám slibuji, že budete za stejný libový frajery jako jsou krejčí Valto spolu s automechanikem Reinem z tohohle Kaurismäkiho filmu. Použité zdroje ke komentáři: nějaká stará tlustá knížka o rocku. (18.02.2015)

Introverti na výletě.Nejprve 2, potom 4. Je to dobrý film, má spousty zajímavých scén (nikdy bych nečekal, že někdo v nějakém filmu vyobrazí lásku takhle - někdo asi tuší, kam směřuji, tak jenom dodám, že to je nejlepší scéna z celého filmu), zajímavý příběh a hlavně, nenudí to. A navíc, sice to má 60 minut, ale bohatě to stačí, je to dobré a nepotřebuje to být bůhvíjak dlouhé. Pravda, dávám jenom 4*, na 5* mi něco chybělo, ale film se mi líbil. Navíc tady oceňuji vybrané úhly, ze kterých kamera natáčí - tak dobře vybrané úhly jsem už pěkně dlouho u žádného filmu neviděl. (06.06.2018)

Road movie pro introvertní alternativce. Dlouhá, dlouhá mlčení a absudrní chování zúčastněných nejsou pro každého, ale pro, kupříkladu, milovníka starých Jarmuschových filmů ke Kaurismäki úplně v normě. Pro mě je tohle setkání dvou Finů, Estonky a Rusky (Klaudia: "Finové jsou pitomci" - to jsem se fakt zasmál!) , podobně jako u jiných Kaurismäkiho filmů, příběhem o hledání štěstí a obecně svého místa v životě - z režisérova pohledu jsou jeho hrdinové nedospělí, určitě traumatizovaní a nevědí, jak se sebou a hlavně s okolím naložit, ale nejistě a složitě to zkouší. A tahle road movie vlastně končí dobře pro oba Finy - ve své dospělosti oba podstatně pokročili. (14.08.2019)

Aj cesta môže byť cieľ, spieva skupina Mňága a Žďorp a zo severu Aki Kaurismäki nôti: Aj cesta tichom môže byť cieľ. Tichom, cigaretovým dymom a počúvaním rock´n´rollu. Na dreň osekanými dialógmi, v ktorých slovný pozdrav miesto nemá, len čistá účelnosť, prerastajúca lakonickosťou odpovedí až k absurdite. Ako keď sa recepčná motela opýta štvorice cestovateľov: "A chcete izby dvojposteľové, jednoposteľové alebo prístelky?" a odpoveďou je prosté, jednoznačné a nerozvíjajúce sa: "Áno". Ak sa k tomu pridruží kalíštek vodky, celá fľaška, fľašky alebo hektolitre kávy (podľa preferencií), je jednoducho vymaľované. Potom už ani nemôže byť pochýb, že sa ide smerom na Rusko. Nuž a celkom dobre si viem predstaviť, že ak by som v kaviarni popisoval jednému z hrdinov svoje interpretácie filmu, len by si výdatne srkol kávy, po dvadsiatich minútach ticha kukol na mňa a povedal: "Tá káva je zrúcanina.". (26.07.2014)

Aki Kaurismäki má krásnou úchylku. Dovede natočit film o lidech, kteří nic neznamenají, nic nedělají, pouze chlastaj a kouřej. V tomto případě jsou to ještě impotenti. Matti Pellonpää, legendární finský herec je v tomto road movie neskutečně skvělý. Většinu filmů vypínám po 14. minutě, tady jsem po tom ani jednou nezatoužil. Co ti mlčenliví blbci ještě poserou? "V 62. jsem byl na lyžích v Československu. Pak nás vzali na nějakou zříceninu do Hradce Králového. Proč se kodrcat až sem, zřícenin máme dost a autobus byl plný vodky." (14.10.2012)