Parazit

Tenhle film mi málem zkazilo až příliš mnoho hypu. Rozhodně to není "nejzábavnější film roku", ani geniální dílo, kvůli kterému by měli lidi zvyklí pouze na americkou mainstreamovou produkci rychle utíkat a zajímat se i o zbytek filmového světa. Ale Parazit je dobrej. Nejlepší na něm je zajímavě se odvíjející příběh, nad jehož mnoha aspekty můžete popřemýšlet. Je to film originálně poukazující na rozdělení společnosti podle bohatství. Ale přeci jen tam vidím nějaký ten klasicky asijský patos, který zasahuje i do toho super příběhu, kvůli kterému se postavy občas nechovají úplně logicky (např. morseovka...). Taky mi nepřišlo moc realistické, jak hladce vklouzla chudina do svých rolí profesionálů pro boháče. Ale OK, je to taky komedie. Celkově však velmi dobrý asijský film. (8/10) (06.02.2020)

Nepředvídatelný děj (samozřejmě bylo jasné, kdo další půjde po řidiči na řadu), nelítostná společenská kritika, ale pořád černohumorně kouzelná. Satira, u které jsem nevěděl, na čem přesně jsem. Tvorba jihokorejského tvůrce se dá rozpoznat tak, že mísí několik žánrů a vždy kousavým způsobem upozorňuje na nedostatky a chyby ve společnosti. Tuhle rodinu si nejde nezamilovat. Bydlí v chudé čtvrti, v podzemním bytě, neustále chytají wifinu a v hlavě převalují nápady, jak se dostat ze sraček. Rodiče jsou bez práce, děti se nedostaly na vysokou školu. Posun nastane poté, co synek objeví šanci doučovat angličtinu v rodině (naivních) pracháčů. Invenci se meze nekladou a rozjede se úsměvný kolotoč, protože každou šanci je třeba chytit za pačesy. A tady to celé začíná a divák obdivuje, jak moc si padesátiletý tvůrce troufá a jak náramně mu to vychází. Dílo je to kompaktní a tolik odlišné od ostatních. Ona oslavovaná žánrová rozmanitost je opravdu na poklonu, přičemž to vůbec nepoškozuje tempo ani formu. Začínáme coby ryzí černá komedie, někde v půli přepneme na slušný thriller a završíme to sociálním dramatem o (vážných) rozdílech společenských tříd s až hororovými prvky. Herci jsou na jedničku, krutě humorné obžalobě systému dodávají ty správné grády. Vítěz loňské Zlaté palmy mě bavil režijním citem, vnímavým k detailu a dávkujícím přesně taková sousta, která jsem si dokázal pořádně poválet v ústech, než mě zase překvapil další chutí. (06.01.2020)

Jihokorejci filmem Parazit překrucují lidské emoce, vytváří náměty, které jsou stejně absurdní a obskurní, jako když Rammstein zpívali o člověku z Rakouska, který unesl Nataschu Kampusch a držel ji ve sklepě přes deset let. Navíc to dělají s nebezpečně černým humorem, který vlastně ani nevím, jestli je vtipný, protože na něj spíš zírám, než abych se smál. V rámci filmografie ale jedinečný skvost, který jednoznačně nemá obdoby. (05.02.2020)

Jestli mohu odhadovat, co mně letos kinematograficky zasáhlo víc, zdali Tarantino, či jihokorejská snůška "hahaha" humoru, odtud táhnoucí k bizarním "haha... WTF?!" scénám, gradujícím do "kurva vole cože do hajzlu?" závěrům, pak jednoznačně volím kombinaci těchto dvou, tedy po popíči enormně zábavnýho jihokorejskýho Tarantina, v transkripci samozřejmě 조호 코레 스키 타란티노. Jihokorejský postavy jsem si na začátku pletl jak brambory na poli, protože vypadají všichni stejně, a když se tam náhodou objevily dvě cibule, moc mi to nepomohlo, ale po pohodlný půlhodince jsem se ve všech těch zmrdech zorientoval jak na hustý korejský křižovatce a bylo mi až do finále tuze fajn. Vůbec nic o tom nechci prozrazovat, vyserte se na trailer i anotaci a prostě si to pusťte. Na uložtu i s českýma titulema, vy lopaty dementní, co neumíte s torrentama, si užijete kvalitního filmovýho zážitku zdarma. Hlavně se jak já u toho nepohádejte se svou holkou a v rozčílení jí neflusejte ve spánku na ksicht, jednak se to nehodí, a asi tři dny se nenažerete a matka vám těžko přijede vyprat. Je suis Ištván. (31.08.2019)

V rovině sociální satiry a černé komedie stoprocentní, v rovinách všech dalších pokradmu se objevujících žánrů přinejmenším snaživé a v každém zvratu překvapující. Ale jak mě moc bavilo netušit, kudy a kam se můžu vydat, doteď se nemůžu rozmyslet, jestli mi katarze přijde odvážná nebo jenom přepálená. Jak je totiž u korejských hitovek zvykem, objevují se s přibývajícím počtem překvapení i momenty s tak vysokým faktorem wtf, že se hranice mezi úsměvem a zdviženým obočím téměř smaže. Náladou a dozvukem se do mě ale parazit (zejména díky síle vypravěčova konce) zahryzl věren svému názvu dost účinně. (16.10.2019)