Parazit

Vychcaná rodinka ťamanských socek uvaří hloupé selce sekyrovou polívku, z níž si bába užene dokonale zaháknutou tasemnici. Ovšem dokud se nezjistí, že už má pěkně dlouho škrkavky, a milí helminti se v boji o střevo vzájemně nepožerou. Kulantní rýžový Eintopf chytrého, zábavného a zcela záživného dramatu, vtipné sociální kokotmédie a masové kontumace opiček, kde se kupodivu ani jeden Jihokorejec ani na chvíli nechová jako totální čurák, tudíž se jedná snad o historicky první korejský film zcela bez všech těch totálně jeblých „kulturních rozdílů“, bránících hladkému položení se do děje. Tedy až na tu obskurní žlutou předehru. Sáhnout takhle roztoužený romantický Indoevropan nějaké našinkyni na tlačítko od výtahu nebo na rybu, ťuká si figurantka zděšeně na čelo s otázkou, jestli ji chce fuckt píchat nebo se jí jen v intimních partiích snaží panicky vyžehlit kimono. (04.09.2019)

Je fakt, že na tento film tak ľahko nezabudnem a je ťažké ho žánrovo niekam zaradiť. Dojem, ktorý zanechal by som skôr prirovnala k rozpačitosti. Technicky je film brilantný, no nepomôžem si, akosi mi to celé podanie neulahodilo. Dominuje namixovaná všehochuť, ktorej chýba hlbšia myšlienka. Všetko je veľmi precízne zrežírované, no hlavný point chýba. Nemám nič proti bizardnosti, ak je správne a tvorivo vo filme podaná, naopak ju veľmi oceňujem. Tu je forma krásna a pútavá, obsah prázdny. Príbeh je nepredvídateľný, nezasiahol emočnú rovinu a celkovo šiel mimo mňa a nie do mňa. (15.01.2020)

Nepředvídatelná thrillerová hříčka o kolizi sociálních vrstev, formálně i psychologicky suverenní jako od Kubricka. Bong Joon Ho je mistr filmové režie - od chirurgicky přesné charakterizace postav pro účely příběhu, přes jeho zasazení do zajímavého prostředí (které se téměř stává jeho další postavou), až po nepředvídatelné žonglování s žánrovými principy a zvraty, či metaforické vsuvky, které celou tu suverénně vedenou fikanost propojují podnětnými otazníky. Je to snad jediný tvůrčí sourozenec Davida Finchera, navíc kulturně exotičtější, přesahující standardy univerzální americké žánrovosti. K čemuž je ale samozřejmě potřeba taky diváckou ochotu akceptovat výrazně odlišnou logiku vyůstění konfliktů, kde jsem se - stejně jako třeba u vyústění Oldboye - zasekl. Uzavření příběhu Parazita mi přišlo nepravděpodobné, nedostatečně odůvodněné, prvoplánově vyhrocené čistě pro dodání rádoby hloubky a nějaké myšlenkové uzavřenosti. (24.12.2019)

Když se člověk čas od času přejí běžného Hollywoodského konzumu, tak musí dneska sáhnout buď do Evropy nebo ještě lépe k Asiatům. Parazit je zcela poprávu král roku 2019. Chytré sociální drama, které se dlouhou dobu tváří jako taková komedie o pořádně vyčůrané rodince, která si umí pomáhat. Závěr bych označil jako dobře mířenou ránu mezi oči. Rozhodně nejen na ty závěrečné minuty nikdy nezapomenu. 85% (17.08.2020)

Exotičtější alternativa filmů Davida Finchera. Promyšlené, rafinované, precizně zrežírované i odvyprávěné. Nejzajímavější a nejvrstevnatější podání střetu dvou odlišných sociálních vrstev za hodně dlouhou dobu, škoda toho, že první polovina je plná nepředvídatelných hříček a momentů, zatímco druhá už má klasické šablonovité rámování a zbytečně pesimitické profilování hlavních postav tak, aby to našlo své misto u diváků, kteří se budou radovat ze sofistikované, ale stále ještě dostatečně konvenční a stravitelné artovky. (11.07.2021)