Western

Pouze trpělivý divák jako já to dotáhne do konce. Je to totiž pomalý a utahaný jak šňůra vod hajzlu a z toho napětí, které tam občas bylo cítit, se nedostavilo nic. Některé dialogy na mě působily dokonce jako improvizace, ale za to mohla asi jazyková bariéra. Za starou bačkoru to zase nestálo, režie naprostá paráda a celkově film působil docela příjemně, ovšem trochu toho soupeření by filmu neuškodilo. (25.07.2018)

Neuvěřitelně obyčejné a tím pádem díky tomu vlastně originální. Tvůrci si tu totiž krásně pohráli s archetypy Němců, Bulharů a skutečností, že když chceš, nepotřebuješ jazyk k tomu, aby sis pokecal. Lidsky je to tady hrozně silné, byť dost poetické. Věřím ale, že Vám ty záběry na vyvalený Němce uprostřed bulharské řeky vůbec nebudou vadit. Ač se toho ve filmu moc neděje, byl jsem u filmu totálně zhypnotizovanej. Ale, pravda, otázka je, jestli to nebylo tím, že jsem v pokoji měl hrozný vedro a Němci stavaři se tam vyvalovali v řece a u toho pili na pohodu bulharský pivo. (30.06.2021)

V porovnání s pomalou optikou Nuri Ceylana, jde o výrazně slabší kávu. Nevnímejte ohlas z Cannes a nechte film vyvíjet. Valeska Grisebach zachytává dokonale postavy neznámých herců a krásného prostředí krajiny. Vlivu člověka v osamělosti, ztráty budoucnosti a nádechu světla jít správnou cestou. [Aff, 2017] (24.06.2017)

„Co tady vlastně hledáš?“ Klíčová otázka. Německá tvůrkyně Valeska Grisebach mě zaujala. Western toho má v sobě hodně, i když to tak na první pohled nemusí vypadat. Těch témat je několik, od samoty (ústřední motiv) přes sounáležitost, (ne)porozumění (zdaleka nejen to jazykové, právě naopak) střet kultur, názorů, charakterů, životních stylů…navíc se za vydatné pomoci hlavního představitele Meinharda Neumanna podařilo stvořit velmi zajímavou a zvláštní postavu. Tichý pozorovatel, který vše jen sleduje zpovzdálí, příliš nepřipomínkuje, přitom umí přiložit ruku k dílu. Každou minutou si získával mé stále větší sympatie. Jeho samotář si postupně lépe rozumí s cizinci než s krajany, jako jediný chápe, že v jejich situaci je lepší spolupracovat a odhodit ostych, předsudky či nedůvěru. Jenže jak to tak bývá, pokud chcete být zadobře s 2 různými skupinami, které se navíc nesnášejí, nakonec vám to dají sežrat obě strany (tohle mi přišlo až nepříjemně známé). A na závěr to Meinhardovo zjištění…Celkem dávám solidní 4*, velká spokojenost. (03.02.2019)

Tak z tohohle jsem celkem mile překvapený. Film nám představuje samotářského dělníka Meinharda, který s několika dělníky (všichni z Německa, stejně jako on) mají v nějaké zapadlé části Bulharska vybudovat vodní elektrárnu. On ale ve volném čase místo toho, aby byl s ostatními dělníky, tak se toulá po okolí, pozoruje krajinu a chodí k vyhlídkám a pak taky chodí do nedaleké vesnice, kde si s místními zpočátku nemá co říct, ale postupně si s obyvateli vesnice (kteří tady překvapivě nejsou vykreslení jako burani, ale jako normální lidi (což je pro mě velké plus)) začíná rozumět mnohem víc, než s ostatními dělníky, a to i přes velkou jazykovou bariéru. Do toho taky hledá místo, kde by se on sám cítil dobře. No a já jsem si Meinharda nemohl nezamilovat, mám toho s ním hodně podobného. Tempo filmu je pomalé a relativně klidné, sice jsou tam místa, kde se to táhne (a v jedné části obzvlášť), ale jinak mě to nenudilo a bavilo. Je to dobře vedené i filmařsky, kamera je dost dobrá, herci hrají dobře (a to to ani nejsou herci - což mi tak nějak ukazuje, že v Německu, ale hlavně v Rakousku obsazují do filmů často neherce, když si třeba vezmu filmy Ulricha Seidela...), lokace vybrali dobře, navíc ta příroda je tam moc hezká... Jo, jsem s tím filmem spokojený, i když nenabízí bůhvíjak dramatické scény a prostě si plyne po svém, líbil se mi, a to celkem dost. 4* (06.05.2019)