Roma

Silně autorský film, který o křehkých věcech života vypráví více skrze uměleckou obrazovou stránku, než tváře postav a jejich dialogy. S dialogy i výrazy tváří pracuje také (a Yalitza Aparicio je skvělá), ale není to univerzálně oslovující, tradičně emocionální promluva k divákům (film ani nemá žádnou “diváka manipulující” původní hudbu). Cuarón si chtěl po zužitkování výjimečného filmařského talentu na velekomerční Gravitaci odskočit do čistokrvného filmařského potěšení bez závazků vůči studiovým investicím. Roma je brilantní filmařina, kterou jsem obdivoval každým záběrem (tři až čtyři scény mě docela znepokojili) a vnímal i uznal všechny její sociální odkazy (třídní společnost, výjimečná síla ženy s těžkým osudem), ale emocionálně mě ke Gravitaci nebo Potomkům lidí nepřiblížila. (07.02.2019)

Dva pohledy a dvě strany mince. Roma je bezkonkurenčně vypiplané a zrežírované dílo, které nemá, nejen na Netflixu, obdoby. Ať už se komukoliv nelíbily Cuarónovy starší filmy, tuto objektivní jistotu popřít nelze. Tenhle Mexičan je mistr režisér a pokud se takovým nebudou přiklepávat autorské projekty, je s filmovým světem něco špatně. Já osobně jsem velký fanoušek Alfonso Cuaróna, ale nyní přijde ta druhá strana mince. Vězeň z Azkabanu je můj nejoblíbenější HP a Potomky lidí s Gravitací jsem si hrozně moc užil, jenomže z jeho předchozí mexické tvorby jsem neviděl vůbec nic a ani příliš nechci, rád bych aby zase natočil něco divácky stravitelnějšího, alespoň trošku. A nyní se po pětileté odmlce opět vracíme k jeho, možná spíše artovějším, počátkům. Roma není zábavný film, což je předem identifikovatelné a proto si ho spousta lidí ani nepustí. Jinak by tu ani náhodou nemohlo viset hodnocení přesahující 80%. Roma je tíživé komorní černobílé drama, na které se člověk musí správně naladit a jedině proto to může fungovat. Neříkám, že jsem nikdy nic podobného neviděl, ostatně taková pár let stará Nebraska je tomu velice podobná, ale zkrátka moje filmové vnímání není zatím až tak rozvinuté, abych si dokázal užít Romu. A u toho bych skončil. Pokud se film probojuje do hlavní kategorie Oscarů, jistě ji vyhraje stejně tak, jako nepochybně tu cizojazyčnou. PS : Kdybyste někdo ani po zhlédnutí filmu jako já netušili, proč se film jmenuje Roma, tak se jedná o čtvrť v Mexico City. (17.01.2019)

Cuarón své příběhy rád zasazuje do úchvatně propracovaných světů se specifickými pravidly, vyžadujícími jiný způsob jednání, než na jaký jsme zvyklí z běžného života. Roma se sice odehrává na předměstí Mexico City (nazvaném Colonia Roma) na přelomu let 1970 a 1971, ale v realitě, která je nám dobře známá. Mexický držitel dvou Oscarů tentokrát nevytvořil svět, resp. rekonstrukci světa, aby prozkoumával dopad jeho zákonitostí na životy postav. Neslouží mu jako dějiště vzrušujícího dobrodružství plného napětí. Nepředvádí (se), pozoruje. Deset let připravovaný, 108 dní natáčený film je současně zcela původní, hluboce osobní projekt, nekompromisně naplňující vizi svého tvůrce. Pokračování zde. 100% (16.12.2018)

Běžného diváka, který při sledování filmů hledá podívanou a zábavu, Roma s největší pravděpodobností nechá chladným. Pro festivalové návštěvníky a klubové publikum ale myslím bude snímek představovat ztělesnění toho, jak má vypadat umělecký film. Podobným způsobem se natáčelo v 60. a 70. letech, kdy frčela autorská a autobiografická díla a osvícení producenti do nich bez zábran investovali. Byla to doba, kdy režiséři běžně obsazovali neherce a totéž činí i Cuarón. Nebáli se improvizace a totéž nedělá problémy ani mexické režisérské hvězdě. Roma působí civilně a věrohodně. Pravda, nejsem expert, ale atmosféra Mexico City počátku 70. let mi přijde dokonalá a podobně dokonalé je i obsazení. Castingu musel Cuarón věnovat maximální pozornost a Yalitza Aparicio služku nehraje, ona jí prostě je. Obětavá, smířená se svým postavením, lehce naivní, omámená prvním sexuálním dobrodružstvím a zmatená následným nezájmem. Její přítomnost a precizní kamera jsou největší režisérovy zbraně. Černobílý obraz odkazuje na éru evropského uměleckého filmu 50. a 60. let. V řadě záběrů mi přijde, jako bych sledoval dokument z mexického hlavního města oněch časů. Díky monumentálním obrazovým kompozicím je ideální Romu zhlédnout na velkém plátně, což se mi po dlouhém hledání také podařilo. Dokonce si dovolím tvrdit, že na malé obrazovce výrazně ztrácí. Je to pomalu plynoucí intimní snímek, který sice nemá feministické zabarvení, ale zobrazuje převážně ženský svět a ženskou emocionalitu. Celkový dojem: 85 %. (30.11.2020)

A zase ten Netflix, který v tomto případě dokazuje, že nehraje jenom na komerčně úspěšné tituly, ale s radostí realizuje sny režisérům, kteří si to prostě zaslouží. To, že Alfonso Cuarón je jeden z největších režisérů dekády, o tom není třeba dvakrát dlouze diskutovat. Roma, jak už kdekdo řekl, je jeho nejosobnější projekt a jeví se to hlavně tím, že 135 minut utíká velice pomalu, potichu, podle mě chvílemi lehce nezáživně...ale jelikož je vše tak obrazově geniální a odkazuje na nejlepší filmaře minulého století, nelze jeho film přejít bez povšimnutí. (31.12.2018)