Tramvaj do stanice Touha

Ne, že bych se nebavil, ale je na místě promluvit k negativím stránkám jinak velmi dobrého filmu Tramvaj do stanice Touha. Předně je až příliš patrné, že se jedná o divadelní hru. Jak prostředím, tak některými hereckými výkony. Předně velmi teatrální Vivien Leigh. Přesto je však přesvědčivá a její Blanche je protivná falešná čůza, kterou jsem od začátku filmu neměl rád. Karl Malden zahrál dobře, ale na Oscara asi stačilo tehdy málo. Zejména nemasná neslaná Kim Hunter. Ta byla tak nevýrazná, že nastává otázka, zda to zahrála tak geniálně nebo tak špatně. Osobně se přikláním k druhé variantě. Z celé čtveřice nedostal Oscara ten nejlepší - Marlon Brando, ale chápu, že ve své druhé roli nemohl chtít porazit výtečného Humphreyho Bogarta. Rovněž by bylo lepší ukázat vztah Blanche a Stanleyho, protože to vybízí a toto nenaplnění sráží film dolů. (11.05.2009)

(SPOILERY inside) Stačí málo, oprostit se od doby a prostředí, a ten příběh ztratí šanci zestárnout. Jakékoliv nové verzi bude přesto kus původní síly scházet. Nepochybně. Verze filmová není výjimkou. Cenzoři měli společně s katolickou ligou potřebu uchránit skutečným životem netčené diváky před jistými „obscénnostmi“. Ve volném čase byste museli luštit nejzapeklitější šifry tajných služeb, aby vám z dialogu mezi Blanche a Mitchem došlo, že její manžel byl homosexuál. Scéna znásilnění končí, aniž by začala. Důležitý zvrat značí alespoň rozbité zrcadlo, do něhož Blanche dříve se stále menší jistotou hledívala. Jeden z mála to okamžiků, kdy si Kazan vzpomene, že režíruje film, nikoliv divadelní inscenaci. U materiálu obdobných dramatických kvalit ani není třeba vymýšlet složitě komponované záběry. Tím prvním a posledním jsou postavy a jejich dialogy. Stanley Kowalski, hlavní hvězda večera. Obhroublý, agresivní samec, který si hájí své teritorium, ale když není zbytí, umí nasadit tvář toho největšího kajícníka. Ta na Stellu zabírá. Jakkoli konec, opět vynucený cenzory, vyznívá jinak, není pochyb, že její „definitivní“ úprk nahoru, kam si přízemní Stan netroufá, definitivním nebude. Přijde zpět. Možná kvůli sexu, možná kvůli lásce. Takové, jakou Blanche nikdy nepoznala. Když se jí Stella táže, zda jela tramvají jménem Touha, má navrch, zároveň si nepřipouští, co je nám s ironií řečeno hned na začátku: další stanicí je hřbitov. I kdyby Tramvaj do stanice Touha nebyla nejlepší adaptací Williamsovy hry, což zatím nemohu posoudit, určitě patří k nejlepším učebnicím herectví s názornými ukázkami. Máte jedinečnou příležitost porovnat prvotřídní „method acting“ Marlona Branda a teatrální herectví Vivien Leighové, jejíž velká gest zčásti odpovídají stylu vystupování její postavy, herečky na svém soukromém jevišti, zčásti svědčí o tom, že vychází ze staré školy. Dva světy se střetly. Zoufalství, z něhož se svírá hrdlo – a do jehož ještě víc neprodyšné verze vše směřuje, představuje jednu z devíz filmu. Tu druhou, která je vlastně důvodem intenzivního prožitku z první, potom herci. Obdiv. 85% Zajímavé komentáře: Morien, murakamigirl, vadic (20.05.2011)

Jak je důležité míti Marlona Branda. Divocha i kajícníka sestupujícího do přístavu lvového. Nóbl labilní "slušňačka," komtesa s iluzivní výbavou v reflektorech primární pozůstalosti. Pověstně podezřelá, nervově lynčovaná narušitelka základny "šťastného domova" Vivien Leigh kontra impulsivní pán tvorstva, neovladatelně výbušný, vztekle živočišný, sexy namakaný svéráz, hříšný muž v roztrženém tričku Marlon Brando, který rozostří přítmí prašné minulosti, rozhostí intelekt bouřlivácký, svou tělesnou dokonalostí roztančí volány a rozpumpuje nejedno srdce dívek a dam. Brandovo charisma zaplňuje místnost od podlahy až po strop a ukapává i přes obrazovku. Tohle ti neprojde. Nevěřícně rozčílený příchozí. Bázlivá prohnanost. Výstraha mysli paličaté. Divadelní jeviště si přiťuklo s jevištěm filmovým, roztříštilo oponu dialogu teátru a věhlasně odevzdalo vládu obletované konverzační mrštnosti a šťavnatosti. Frekvence sváru koketuje s kořením rodinné sešlosti, na které se cinká skleničkami trochu jiným způsobem, aby se nalilo čistého vína. Dramatická myriáda vývěsky triků lemována tónem dráždivého zápalu, vnímanou šimravostí atmosferického nezkrotného ovzduší, sálající erotickým absolutnem, sexuální touhou panovačnou i verdiktem nevyhnutelného loučení. (10.09.2014)

Toto je jeden z tých filmov , ktoré vás zasiahnu a ešte dlho po pozretí vám budú rezonovať v hlave. Podľa hry tenneseho williamsa, ktorá je už kultové dielo vznikol film kde dominujú výkoni branda a leigh. Tak depresívny film s taj nesjutočne depresívnym koncom sa len tak nevidí a najhoršie na tom je že k Blanche inklinujeme o to viac nás zamrzí jej náhly prerod. Brando vo svojej druhej úlohe dokazuje že dokáze hrať a všetku svoju pozornosť strháva na seba. Leigh je utešená, nádherná a ku koncu aj šilene presvedčivá. Ja môžem len tlieskať takémuto filmu lebo na to že vznikol v pedesiatych rokoch stále je svojou kvalitou neprekonatelný a rozhodne sa dá povedať že aj súčasný. Je to skrátka dvojhodinová jazda v jednej električke ktorej konečná stanica je v nedohľadne a rozhodne nas na jej konci nečaká nič dobré (01.03.2008)

Vivien Leigh! Je božská! Táto dáma mi svojím nadneseným hereckým prejavom imponovala už v Gone with the wind, ale to, čo predvádza v tejto dráme, hraničí s genialitou. Absolútne zaslúžený Oscar za najlepšiu herečku a moja bezmedzná úcta k nej, pretože svojou postavou úzkostne melancholickej, krehkej, poddajnej a zároveň chorobne patetickej Blanche, vytiahla túto klasickú hollywoodsku konverzačku do nebeských výšin. Vynikajúci scenár schopný prenechať posolstvá aj dnešnej dobe, komorné herecké koncerty a snímka, ktorú by som radšej videla v divadelnej inscenácii, aby bol pre mňa zmätok vo vnútri Blanche realistickejší. Sama sa však nestačím čudovať, ako niekto mohol stvoriť takú úžasnú postavu a prenechať ju herečke, ktorá ju uchopila dotykom nesmrteľnosti, pôvabu a zmyselnosti. Vivien Leigh predviedla jeden z najlepších ženských hereckých výkonov, aký som mala možnosť vidieť na filmovom plátne. Nezabudnuteľný film.... vďaka nej. (22.08.2010)