A Streetcar Named Desire
Električka zvaná Túžba
A Streetcar Named Desire
Režie:
Elia KazanKamera:
Harry Stradling Sr.Hudba:
Alex NorthHrají:
Vivien Leigh, Marlon Brando, Kim Hunter, Karl Malden, Rudy Bond, Nick Dennis, Peg Hillias, Wright King, Richard Garrick, Ann Dere, Edna Thomas, Mickey Kuhn (více)Obsahy(1)
Krutý střet touhy a reality. Strhující drama vášní a tužeb, které se dotýká i těch nejskrytějších oblastí lidských duší... Děj se odehrává v jižanském New Orleansu, kam přijíždí stárnoucí kráska Blanche DuBois navštívit svou mladší sestru Stellu, která se provdala za výbušného a agresivního Stanleyho. Společně musí dočasně vydržet pod jednou střechou, což značí neustálé problémy. Přecitlivělá a domýšlivá Blanche dokáže Stanleyho svou přítomností vyprovokovat k nepříčetné zuřivosti. Ten ji navíc podezřívá, že jeho manželku připravila o dědictví, proto na vlastní pěst pátrá po pravdě o její minulosti. Stísněné prostory rozpáleného bytu představují bojiště dvou rozdílných povah a osobností. Labilní Blanche propadá vlastním sebeklamům a začíná se ztrácet ve svých představách a halucinacích. Bezvýchodná situace vyvrcholí ve chvíli, kdy se v rozpáleném bytě ocitnou o samotě... Slavný filmař Elia Kazan (1909–2003) byl jednou z nejvýraznějších postav americké kultury 20. století. V Hollywoodu se etabloval jako filmový režisér a scenárista, ještě předtím se ale proslavil jako broadwayský režisér. Na počátku 40. let představoval výraznou divadelní osobnost, která se orientuje na inscenace těch nejvýraznějších současných amerických dramatiků. Elia Kazan uvedl na broadwayská jeviště vrcholná díla Arthura Millera, Tennessee Williamse nebo Williama Ingeho. Americký dramatik Tennessee Williams patřil k jeho nejbližším a nejvěrnějším přátelům, jedním z vrcholu jejich spolupráce se stala divadelní hra Tramvaj do stanice Touha. Ta byla uvedena v roce 1947, následně získala Pulitzerovu cenu a dodnes představuje vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu. Námět Tramvaje do stanice Touha představoval pro hollywoodské producenty velké lákadlo, proto už o čtyři roky později vznikla stejnojmenná filmová adaptace. Elia Kazan se ujal filmové režie, zatímco Tennessee Williams spolupracoval na psaní scénáře. Na filmovém plátně zde na sebe poprvé výrazně upozornil Marlon Brando, jenž si roli hrubého a horkokrevného Stanleyho Kowalského zahrál už předtím na Broadwayi. Jeho dámský protiklad v podobě labilní hrdinky Blanche ztvárnila britská herečka Vivien Leighová. Ta si předtím stejnou roli vyzkoušela pro změnu v londýnské divadelní adaptaci, kterou režíroval její slavný manžel Laurence Olivier. Síla výsledného díla spočívá především v hereckých výkonech hlavních protagonistů. Snímek byl ostatně jako první nominován na Oscara ve všech čtyřech hereckých kategoriích, jako jediný nebyl paradoxně vyznamenán Marlon Brando. Živočišný a prchlivý Stanley ale dodnes představuje jednu z nejvýraznějších postav světové kinematografie. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (196)
Nevidieť filmovú adaptáciu slávnej divadelnej hry z pera Tennesseeho Williamsa sa vraj rovná škandálu,aký si milovníci kvalitného filmu nemôžu dovoliť.Patrím k ľudom,ktorí si pod ťarchou takýchto argumentov ochotne dopĺňajú medzery vo vzdelaní a zatiaľ som nemala dôvod to oľutovať.Názov tohto diela sa už desaťročia skloňuje v rôznych odborných publikáciách,životopisných bestselleroch,filmových dokumentoch,pri výročných oslavách i mimoriadnych udalostiach a všeobecné názory naň by sa dali nazvať jedným veľkým superlatívom.Dočítala som sa,že túto hru skúšali v slávnej hereckej škole Leeho Strassberga takmer všetky budúce herecké hviezdy,pretože ako jedna z mála vedela dokonale preveriť ich talent i skryté vlohy.Pre Marlona Branda znamenal tento priekopnícky filmový počin vstup do sveta nesmrteľných,aj ked osobne som presvedčená o tom,že by to neskôr dokázal aj bez neho.Každopádne je jeho výkon v roli agresívneho Stana Kowalskeho aj po mnohých rokoch veľmi silným a nezabudnuteľným zážitkom.Dušou filmu však neotrasiteľne zostáva Vivien Leigh,ktorá s poriadnou dávkou divadelného pátosu a neodmysliteľným výrazom krásnej a koketnej ženy zatieňuje všetko a všetkých okolo seba.V čase nakrúcania tejto snímky bola už uznávanou filmovou a divadelnou herečkou a jej ohromujúci výkon túto skutočnosť len potvrdzuje.Svoj obdiv k osobe slávneho režiséra a literáta E.Kazana som už vyjadrila v inom komente,napriek tomu opäť klobúčik dolu a hlboká poklona pred jeho genialitou. ()
Električkou zvanou Túžba som dokončil opätovné projekcie sfilmovaných hier Tennessee Williamsa (+ Orfeov zostup, Mačka na rozpálenej plechovej streche, Sladký vták mladosti). Dominovali v nich špičkoví herci, či už to bol Marlon Brando alebo Paul Newman a réžie sa ujímali prvotriedni režiséri. Nebolo tomu inak ani v tomto prípade. Dvojhodinový film so štyrmi hercami a poschodovým domom poskytol úžasný divácky zážitok. To premiešanie túžby, hrubosti, živočíšnosti a sebaklamu v skromnom prostredí dalo vyniknúť dialógom a hereckým výkonom. Väčšina užívateľov v komentároch vynáša do nebies výkon Marlona Branda, ale aj bez poznania divadelnej predlohy si myslím, že práve Blanche v podaní Vivien Leigh bola mimoriadne plastickou postavou, na pozadí ktorej Marlon Brando pôsobil síce výrazne, ale jednoducho. ()
Popravdě se přiznám, že první hodina filmu mne příliš nenadchla. Chyběla tomu šťáva a nějaké pořádné zvraty v ději či pikantní koření, jež by dochutilo jinak brilantní přehlídku hereckých výkonů, resp. výkonu Marlona Branda, jenž je tu vskutku neuvěřitelně skvělý. Druhá půlka filmu již však nabírá dech a spád, což se nakonec promítá i na mém hodnocení! ()
Ne všem divadelním hrám sluší filmové plátno a Tramvaj je toho jasným důkazem. Ne snad, že by to byla režijně či herecky nezvládnutá adaptace, ale divadelní statičnost a teatrálnost některých hereckých výkonů (zdravím Vivien) dělají z filmu, narozdíl od takřka geniálního Williamsova textu, něco nanejvýš nevěrohodného, snad až prázdného. Nebýt démonického hrubiána Branda, jdu s hodnocením možná ještě níž. P.S. Rozhodně však neberte můj koment jako zaujatou filipiku proti zfilmovaným divadelním hrám, i s těmi se totiž schopní tvůrci dokáží vypořádat aniž by utrpěla jak předloha, tak filmové dílo samotné (dva příklady za všechny - Shafferův/Mankiewiczův Slídil či Harwoodův/Yatesův Garderobiér). ()
Tento film má několik obrovských slabin : tou první je otravná ukecanost a květnatost, která i neznalého diváka velmi brzy ujistí, že jde o adaptaci divadelní hry. Smysluplné dialogy mám moc rád, pokud rozvíjejí postavu nebo děj - zde mi ale přišly strašně plytké a nicneříkající, jednou jasně nalinkované postavy se znovu a znovu projevovaly způsobem, který od nich čekáte. Nejhorším hříchem je ale opravdu příšerně přehrávající Vivien Leigh - ve své roli mohla uplatnit celou škálu výrazových prostředků a "odhalovacích" manévrů, přitom se už od prvních vteřin chová jako zjevně labilní psychopatka, takže závěrečné apogeum ztrácí mnoho ze své účinnosti. Proč tedy dávám tak vysoké hodnocení zdlouhavému, afektovanému dramatu? Jednak jde o velmi pečlivě natočené filmové dílo, samotná kostra děje je překrásně, klasicky vystavěna. Druhak jsem si ucvrnkl z naprosto dokonalého Marlona Branda, který bezostyšně krade každou vteřinu filmu, ve které se objeví. Úlohy přímočarého, autoritativního medvěda se zhostil s provokující jistotou, jde opravdu o jedno ze vzácných zjevení, kdy herec svou postavou žije a dýchá. Suma sumárum - je to povinná četba, na kterou dříve nebo později stejně narazíte a musíte si udělat vlastní názor. Tak do toho. ()
Reklama