Tramvaj do stanice Touha

Tohle je mnou viděné už druhé filmové zpracování klasiky Tennessee Williamse a musím říci, že právě tato verze u mě vyhrává nad snímkem z roku 1995 na celé čáře. Pravda, Vivien Leight mi sice svým vzhledem do role životem zklamané staré panny ( i když ne doslova ) až tak nezapadala a její projev byl snad na dnešní dobu krapet afektovaný, jenže vždyť její Blanche vlastně hraje celou dobu před ostatními i před sebou samou divadlo, je to její obrana před tvrdou realitou, před všemi ranami osudu, které ji postihly a ačkoliv tím většinu času nevzbuzovala zrovna moje sympatie, zároveň mi jí bylo opravdu líto. Jejím přesným opakem je přímý, živočišný, hrubiánský Stanley, ve skvělém podání Marlona Branda, na to, že to byla jeho první větší role, klobouk dolů. Ti dva jsou mezi sebou neustále v konfliktu, ale zároveň mezi nimi propuká jisté erotické napětí, které navíc v těch horkých letních nocích vytváří dusnou atmosféru, která vyvrcholí skoro až na samém konci. A nesmím zapomenout ani na Stellu, která má před sebou těžké rozhodování, musí si zvolit mezi dvěma milovanými osobami a zároveň se snažit zapomenout. Na rozdíl ode mě, na takové vynikající drama budu jistě vzpomínat ještě dlouho. (05.02.2014)

Na otázku amerického lektora jaký je mlj nejoblíbenější herec jsem odpověděl Marlon Brando, není to sice zcela pravdou, trošku jsem zaimprovizoval, ale Tramvaji do stanice Touha t omůžu říct s čistou hlavou. Moje odpověď ho docela rozveselila a začal mi něm vykládat a prý, že nejlepší film s ním je právě ona Streetcar Named Desire, popisoval skvělé scény, že jsem si to chtěl pustit ještě stejný týden. Udělal jsem to a musím souhlasit, že je to opravdu zajímavý a skvělý film, na kterém se sice zub času podepsal, ale stále na vysoké kvalitě. Marlon Brando je opravdu bůh, který je i fyzicky opravdu dokonalý, ale na Waterfrontu vypadal taky skvěle. Zahrál to na jedničku, ale v extrémním výbuchu to neměl v očích a mám ho raději v trošku jiné poloze i když většina tvrdí, že hrát primitivy mu šlo nejlíp. Scénář zcela divadelní i celá struktůra, ale nejvíce teatrální byla Vivien Leight, která přehrávala od první sekundy na scéně do úplného závěru, vadilo mi to dost. Na druhou stranu ji ale chápu, hrála roli Blanche v Londýně na prknech, takže prostě nezvádla tu změnu ze stage na stříbrné plátno. Působí to docela humorně, že všichni hrají normálně a vážně, jen ona si tam skáče, lítá a dělá grimasy jak v němé éře. (10.09.2008)

(1001) Zatvrzele jsem vždy prohlašovala, že pohlední blonďatí svalnatí muži mě nikdy nemohou přitahovat, protože přece miluju chcípáčky s propadlými hrudníčky, velkými zuby, vystouplými lícními kostmi a bezbrannými pohledy. To je pořád pravda, ale nějak mezi ty ubožáčky budu muset strčit i Branda s utrženým rukávem. ♥ DÍ-VA-DLO! (22.08.2010)

Velmi nudná a unylá adaptace. Špalky divadelního textu nejsou ničím rozbité, sledujeme jen výměnu replik se statickou kamerou. Žádný režijní nápad, žádná zajímavost. První sekvence neuvěřitelně dynamických záběrů z New Orleans mě velmi navnadila, ale zbytek filmu se vůbec nehýbe. Marlon Brando hraje dobře, ale je zašlapán patetickým melodramatem Vivien Leigh. Oskarový úspěch tohohle filmu v roce 51 je pro mě záhada. (24.02.2011)

Nesmrteľná Williamsova hra prevtelená do Kazanovho kolosu klasického Hollywoodu. Tento film je už síce korytnačka strieborného plátna, no má zdravé, vesmírne jadro a teda mu nehrozí, že by niekedy vyšiel z kurzu (Woody Allenov "Blue Jasmine" je toho dôkazom); je to vlastne taký "moderný shakespeare filmového umenia; 27-ročný Brando vo svojej druhej filmovej role úplne suverénny a presný; Kazanova réžia je vycibrená - určite aj preto, že predtým si "Električku" zrežíroval aj na divadelných doskách - no a nepochybne hlavne preto, že to bol jeden z najväčších režisérov klasického Hollywoodu; (09.05.2014)