Tramvaj do stanice Touha

Násilnické pako Stanley je krásnou ukázkou archetypálního Chlapa, o něhož by !údajně! dnes žádná přeněžnělá či naopak sebevědomá žena zcela určitě nestála. Dnes letí asertivita, pochopení a vzájemná hospodářská pomoc, ee, to jsem zase popletl, to už je vlastně taky přežitek.   Tramvaj do stanice Touha je tedy i poučnou exkurzí do dávných dob lidských vztahů, bereme-li ji teda jako bernou minci, nikoliv jen jako drama vycucané z pera mistra Williamse.  Divadelnická stylizace je pak trochu znát a vzhledem k tématu, a to ať se na mě skalní nezlobí, to trochu ubírá celému příběhu na životě.   Zpocený, nabručený a labilní ochlasta Stanley, tedy sexsymbol paniček z  padesátek,  si pak pro sebe krade celý film a je  s podivem , že si jako jediný svého hereckého Oskara Marlon Brando tady nevyřval. Jeho protipól  rozmazlená holčička a bývalá  eufemisticky řečeno společnice vysoce postavených pánů, jimž to postavení i zřejmě často dopřávala, Blanche je  rovněž postavou minimálně zajímavou. Ale popravdě řečeno jsem se do tužeb a snů uřvané dělnické třídy amerických padesátých let nějak nemohl dostat, respektive jsem tam vlastně žádné nepostřehl, Tedy nepočítám-li touhu po majetku a psychické upírství labilního Stanleyho.   Tři za herce. (03.10.2023)

Ne všem divadelním hrám sluší filmové plátno a Tramvaj je toho jasným důkazem. Ne snad, že by to byla režijně či herecky nezvládnutá adaptace, ale divadelní statičnost a teatrálnost některých hereckých výkonů (zdravím Vivien) dělají z filmu, narozdíl od takřka geniálního Williamsova textu, něco nanejvýš nevěrohodného, snad až prázdného. Nebýt démonického hrubiána Branda, jdu s hodnocením možná ještě níž. P.S. Rozhodně však neberte můj koment jako zaujatou filipiku proti zfilmovaným divadelním hrám, i s těmi se totiž schopní tvůrci dokáží vypořádat aniž by utrpěla jak předloha, tak filmové dílo samotné (dva příklady za všechny - Shafferův/Mankiewiczův Slídil či Harwoodův/Yatesův Garderobiér). (14.05.2013)

Doteraz mi celkom sadli filmy podľa Tennesseeho Williamsa, hlavne Cat on a Hot Tin Roof bola skvelá, no tomuto som na chuť neprišiel. Herci sú skvelí, hlavne Brando tomu kraľuje (a prekvapivo práve on nedostal Oscara), no Vivien Leigh hrozne prehráva a tie jej monológy o ničom sú ideálny prostriedok na uspanie. Pokiaľ nie je na plátne Brando, je to nuda a divadelnosť z toho kričí na sto honov. (21.08.2017)

Mísí se tu nehorázný kontrast přirozeného výkonu Marlona Branda a neuvěřitelného přehrávání Vivien Leigh. Její postava byla veskrze nesympatická a i když tragická, prostě jsem jí neměl rád. Z mého pohledu to měla nejhorší Stella protože měla silný cit k Stanleymu i Blanche, ale jednoho se musela vzdát a tudíž se pak nenávidět. Zbylé dvě postavy byli tohoto ušetřeny. Vždycky ale miluju, když film který je starý skoro už 60 let je stále aktuální. Elia Kazan byl velký filmař. (14.12.2005)

Nejvíc na celém filmu mě překvapil Marlon Brando. Znám ho jenom jako šišlající trosku z filmu Kmotr a když se tady objevil na scéně namakaný frajer Stanley, spadla mi čelist. Je to obrovský paradox, že nedostal za svou roli Oscara, kdežto přehrávájící Vivien Leigh a průměrný Karl Malden ano. Kromě Branda je zbytek filmu jenom obyčejně natočená konverzačka. Je tu silné psychologické vykreslení postav, ale za to Elia Kazan nemůže. Tramvaj jsem viděl i v podání Dejvického divadla a užil jsem si to mnohem lépe. T. Williams zkrátka psal pro divadlo a na plátně jeho příběhy působí mdle, dlouze a ukecaně. Aspoň pro mě. Zdejším 90 procentům se docela divím, pro mě to byla prachsprostá rutina bez sebemenší invence a bez využití mnoha možností, které filmový pás skýtá. (01.09.2008)