Září

Woody Allen se nechal inspirovat chatou Mia Farrow, nicméně po napsaní scénáře již byla zima a chata se musela postavit celá ve studiu. Nakonec film – komorní drama – obsahuje záběry jen z interiérů a působí tak trochu divadelně, což ale byl jistě úmysl. Mimochodem celý film byl jednou přetočen s velmi pozměněným obsazením. (11.09.2006)

Woodyho dramata na mě působí přesně opačně, než jeho komedie. Případají mi nehorázně umělé. Pár panáků se skleničkou v ruce se motá po baráku a donekonečna omílají to své: "miluji tě..." a "ne, to neříkej!" Na toto téma film nepřinesl nic nového a ani dramatická historka z minulosti to nevytrhne. Málem jsem si při zívání vyvrátil čelist. (24.11.2008)

Film odohrávajúci sa na vidieku a navyše vážny? Podľa tejto charakteristiky by som to veru netipovala na Woodyho Allena, u ktorého milujem najmä jeho iskrivý inteligentný humor (ktorý tu takmer úplne abstentuje, zasmiala som sa dohromady iba 2-3x). Napriek tomu som si September obľúbila a už viackrát som si dopriala pohľad na nádherný štýlový interiér a vychutnala som si herecký koncert neveľkého množstva postáv, ktoré majú svoje životné šťastie zakalené väčšími či menšími traumami a nezdarmi. Mia a Dianne sú výborné ako vždy vo Woodyho dielach, ale tu ich s prehľadom zatieni Elaine Stritch. Krása. Ale musí na ňu byť nálada a správne rozpoloženie. Diane: The Richmonds are flooded, electricity's gone off. God is testing us and I for one am gonna be prepared. Where's the vodka? (11.05.2011)

3.5 (26.01.2013)

Allenova pocta A.P. Čechovovi a jeho Třešňovému sadu. Allen perfektně zvládá dialogy alá Čechov. Žvanění nesmyslů a sebestřednost na úkor zasněných nebožáků. (31.03.2015)

Prvá polovica je až príliš pomalá a opatrná. A keď sa v tej druhej začne niečo diať a ľudia si začnú hovoriť do očí to, čo cítia, je to znesitelnejšie, ale aj napriek tomu mám po zhliadnutí pocit nevyužitej šance a aj keď je to cynizmus, ktorý sa vo mne ozýva, bolo by pre celkové vyznenie filmu rozhodne lepšie, keby záver pojal Woody trochu tragicky. Ako to urobil v Interiors. (20.01.2017)

Září je druhým Allenovým pokusem o komorní drama spíše evropského ladění. Natočil je roku 1987 a soustředí se v něm na osudy postav ve venkovském domě na sklonku léta, které jsou konfrontovány s vlastní minulostí, prázdnotou a smutkem.. Jeden dům, několik párů, spousta trápení a tolik věcí, které se najednou jeví být akutní řešit a to, jak v rovině těch nejniternějších problémů, tak v oblasti mezilidských ( nejen partnerských ) vztahů. Allen - který nakonec celý snímek natočil v ateliéru - ve spolupráci s kameramanem Carlem Di Palmou pojal snímek v nádherně komponovaných dlouhých záběrech, jež kladly velké nároky na herecké představitele. Dokonce neváhal během dotáček film do značné míry přeobsadit a natočit velkou část znovu s novými herci, s nimiž se mohl vyvarovat věcí, které mu v první " verzi " nepřišly dostatečně dobré. Výsledkem je křehký umělecký film s vynikajícími hereckými představiteli, jenž sice nepatří mezi Allenova nejpopulárnější díla, ale podobně jako starší interiéry nebo pozdější jiná žena umožńuje rozšířit způsoby nazírání na tvorbu tohoto výjimečného amerického umělce. (08.10.2012)

Woody si hraje na Bergmana - a výsledek tomu odpovídá, tj. na Allenův standard je ten film slaboučký, psychologický dramata navážno Woody neumí, stejně jako Bergman moc neuměl komedie, dalo by se říct. Když je Allen svůj, jako v Annie Hall nebo Manhattanu, dosahuje úrovně svých evropských vzorů a případný mindráky jsou zbytečný. Ale tohle je nuda. (23.12.2015)

Září je můj oblíbený měsíc, ale ne můj oblíbený film Woodyho Allena. (12.01.2019)

Sequel Srpna. (10.07.2023)