September
Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Carlo Di PalmaHrají:
Denholm Elliott, Dianne Wiest, Mia Farrow, Sam Waterston, Jack Warden, Rosemary Murphy, Elaine Stritch, Ira WheelerVOD (1)
Obsahy(1)
Mladá fotografka Lane tráví konec léta ve venkovském rodinném domu ve Vermontu. Sem za ní dochází její nápadník, ovdovělý učitel francouzštiny Howard, stejně jako soused Peter, který se pokouší napsat román o otci. Na návštěvu k ní přijíždí blízká přítelkyně Stefanie a Lanina matka, bývalá herečka Diana Frazierová, se svým společníkem penzionovaným fyzikem Lloydem. V průběhu jednoho večera, kdy za okny domu vypukne prudká bouře, vyplývají mezi účastněnými na povrch skryté vztahy, jejich touhy a traumata zasetá někdy v minulosti... Scenárista a režisér Woody Allen se v komorně laděném příběhu, který se poněkud vymyká z jeho tvorby, soustředil na působivé psychologické vykreslení postav a vzdal hold svému vzoru Antonu Pavloviči Čechovovi. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (70)
Midsummer Night's Sex Tragedy ()
Jeden z nejlepších (a dost možná úplně nejlepší) Allenových vážných filmů. Komorní příběh se sice navzdory názvu odehrává koncem srpna, ale jde hlavně o atmosféru, která má opravdu daleko k letní zářivosti. Občas stačí jeden dům, tři herci a tři herečky... ()
velmi dobre herecky obsadeny film, ako u kazdeho allena samozrejme. sposob, aky si woody zvolil v tomto filme, neopustit dom, klast len absolutny doraz na dialogy, pocity, hriesne myslienky, premyslanie nad zmyslom svojho zivota.. mu tentoraz akosi 100%tne nevysiel. dokonca by som povedal, ze sa jedna o jeden z jeho najhorsich filmov, ktore doteraz natocil. nastastie ich je o dost menej ako tych dobrych. ()
Někdo září, jinej v září. A Woody zklamal, protože přivést znovu tyhle vyžilý struktury (teď myslím Miu a Dianne) před kameru a nedat jim příběh, to je fakt na pěst. Tou mu sice nedám, ale ohodnotím tuhle nudu plnou keců stejně jako Interiéry a Hanu a její sestry, tj. těsně nad odpadem (mám rád Jacka Wardena). ()
Minimalistický filmový skvost, který zjevně není pro každého... Pod zdánlivě banálním povrchem běžných řečí probublávají trýznivá životní dramata, to vše doprovázené krásnou kamerou, skvělými hereckými výkony a citlivě zvolenou hudbou. Za mě rozhodně 90% Je to prakticky stejně silné jako třeba Dvanáct rozhněvaných mužů... ()
Vo vidieckom sídle počas letného večera, za bzukotu cvrčkov vychádzajúceho z tmy, stojí žena chrbtom k mužovi. Muž ju zvádza slovami aj dotykom. Ale ona nechce podľahnúť. Nechce lebo nemôže. Jeho ruka neochvejne lemujúca ženinu šiju a ramená, nakoniec nachádza jej prsty idúce v ústrety pokušeniu. Ona cíti jeho dych, jeho slová, jeho dotyk. Vie, že je to len letná búrka, ale to jej práve chýbalo. Druhá žena stojí oproti, pozerá sa mužovi do očí, ale on ju nevidí. Naopak, nalieha na ňu ďalší muž stojaci za jej chrbtom. O toho však nemá záujem. Nevie čo sa deje, kde sú mosty, po ktorých kráčala pred týmto letom. A kam pôjde na jeseň. Za hlukom veľkomesta? Za hektickým rozptýlením od života? Depresívna myšlienka, vidieť život ako niečo pred čím treba utekať. Ale život nie je len jedno leto, ale aj to čo príde po ňom. Hlavne to, viac než minulosť. ()
Allen zase ve vážné rovině a chytlavě. V podstatě jen posloupný soubor střídajících se vzájemných rozhovorů šestice postav. Celé se to vlastně odbude jen slovy a v podstatě mimikou postav, než nějakou akcí. Což je ale poměrně povedené a rozhodně plusem celého filmu. K tomu opět úžasná a skvělá Dianne Wiest, pomalu se do ní zamilovávám. 3.5* ()
Komorní čechovovská meditace nad osamocením moderního člověka. Spleť lásek a okouzlení není nepodobna pavučině zraňující vše nedostatečně silné a příliš okouzlené. V únavou nasycené atmosféře večera před bouřkou, při níž se nedá ani spát ani bdít, dýchají hráči o přátelství již jen ranami, krvácejícími trhlinami. Vracejí se minulé chyby a viny, přes jistou prorezlost stále ostré, rozplývají se naděje, ruce se vztahují ke stéblům vysněné pomoci. Je to jak napsal Jean Lacroix: „Pro moderního člověka je charakteristické, že to je bytost osamocená; odtržená od sebe i druhých lidí, od světa i Boha; odtržená od sebe, protože odtržená od druhých, od světa a Boha. Osamocenost není samota: je to dokonce pravý opak. Bytost osamocená je mezi druhými lidmi uzavřenou jednotkou, obrácenou často i proti nim: je odloučená ode všech. […] Pro osamoceného člověka je společnost stále přítomná v podobě resentimentu. Samotář naopak je spojený s celým vesmírem; jeho samota je plnost.“ ()
Mám radši Allenovy intelektuálské komedie pokud možno s Woodym v hlavní roli, ale tohle komorní drama mě skutečně dostalo. Film tak depresivní a bezvýchodný se vidí málokdy. ()
"Musíš se naučit nechávat svou minulost za sebou.. Co bylo, to bylo !!" ()
Těžko si lze představit Woodyho Allena, jak sedí nad scénářem k filmu Září. Musel chudák prožívat vážně špatné období, protože spolu s Interiéry a Jinou ženou je to jeho jediný skutečně vážný film s minimem "allenovských" hlášek. Má to dost zvláštní atmosféru a určitě to není pro každého, ale mně to sedlo. Ta bouřka, tiché rozhovory, přemítání nad stářím, láskou... Kdyby to byla divadelní hra, byl bych zcela nadšený. ()
Boze, konecne to mam za sebou, shlednout vsech 40 Woodyho filmu, ktere (ve chvili kdy pisu tuhle recenzi) natocil, byla bolestiva a extremne nudna kampan, jenz ze me sice udelala ultimatniho experta na Woodyho Allena, ktery muze odborne tohoto neschopneho rezisera dukladne objektivne zkritizovat (byl jsem i na jeho jazz live show), ale filmove utrpeni, kterym jsem si kvuli tomu musel projit bylo neskutecne. Ocividne jsem si nechal to nejhorsi chytre nakonec jako zlaty hreb s herci, ze kterych jsem se malem poblil a nulovou zabavnosti, abych tomu mohl svedomite napalit odpad a prohlasit, ze Woody Allen je oficialne (az na par povedenych vyjimek) ubohy, trapny, nudny a tezce prehodnoceny reziser. Fanousci muzou namitat, ale bohuzel, je to tak, Woody nikdy nebude vic, nez arogantni parodie sebe sama, nahrazujici si komplexy ze sve vysky velikosti sve filmove sbirky, a komplexy ze sve osklivosti tim, ze zaslepene nuti divaky obdivovat "kvality" jeho herectvi, reziser, jenz sve fanousky uspesne klame iluzi o bezbrehe intelektualite a vtipnosti svych filmu. Ty nejlepsi snimky z cele jeho filmografie, ktere se od nej vyplati videt a muzu jako jedine vrele doporucit jsou 4 (tedy pouhych 10%) - Cassandra's Dream, Love & Death, Sweet & Lowdown a Manhattan Murder Mystery. 0/10 ()
Temnější a dobrý Woody Allen. ()
Komorní drama, v němž Woody opět vzdává hold svému vzoru ze švédska, Ingmaru Bergmanovi. Přesto to ale není zcela vážný film jako nejbergmanovštější Allen Interiéry, protože sem tam proniknou Woodyho legrácky - zcela nenápadně, ale ten, kdo zná Allenovy filmy, je hned postřehne. ()
Tak jsem v rámci pondělních večerů s Woodym Allenem zkoukla další jeho film. Září vypadalo (a taky bylo) velice zajímavě. Mám ale pocit, že pokud ve filmu nehraje sám Woody, jedná se vždy o něco jiného, vážnějšího a méně ztřeštěného. Docela se mi líbí jak jeho ztřeštěnosti, tak takovéto dramatické filmy. Mia Farrow mi vždycky nějak unikala, ale když se dívám na filmy Woodyho, je mi docela sympatická. Tohle je komorní drama, ale Woody je z filmu cítit. Cítit z toho, jak vykreslil charaktery postav, jak je dokázal proplést. Prostě jeho tradiční řešení vztahů tu je, a to dělá tento film filmem Woodyho Allena. Mně se to líbilo, i když se u mě Září asi nedostane na první příčky mého soukromého žebříčku jeho filmů. Ale každopádně je to film zajímavý, ač trochu jiný a zvláštní. ()
Moje prvé hrozivo oneskorené stretnutie s Allenovým dielom. Už len tento fakt môjmu svedomiu podvedome prikazoval vynahradiť mu to, tak sa možno objektivita stratila niekde na pol ceste. No jednoducho som si nemohol pomôcť, ale prvé privoňanie mi chutilo nadmieru dobre, už teraz sa teším na ďalšie chuťovky. No ale späť k September. Minimalistická štylizácia, obmedzený počet postáv, prakticky nijaké vedľajšie postavy, dlhšie statické zábery, hudba dotvárajúca kolorit tejto človečinou zaváňajúcej fresky stretu viacerých osudov. Celá váha filmu stojí na hercoch a inteligentných dialógoch, nesúc sa na jednej vlne. Neurazí, príjemne zabaví, občas dojme a hlavne pohltí svojou skoro jesennou atmosférou lúčenia sa s letom živelnosti a mladosti. 3,5* ()
Krásně komplikovaný příběh, který ve mě vyvolal vlnu emocí, které jsou nepopsatelné a krásně tajemné. Tajemné a nostalgické jako září... ()
Strašná nuda, pro Allena lehký podprůměr. Většině protagonistů se jen vypjatě třese hlas a tradičně otravná Farrowová s Wiestovou soutěží, kdo bude víc kníkat. Kdybyste všechny dialogy ve filmu nahradili citoslovci kníkání různých výšek, vlastně by to působilo pořád stejně. V závěru kamera v nájezdu zabírá kosočtvercové zrcadlo, ve kterém odraz hrany dveří dotvoří vulgární symbol, jen dokazuje, že režisér hodnotu snímku sám dobře zná. ()
Moc vyumelkovane, rezisersky na urovni, ale dialogy tvoria az vatovo plane plky, v strede vladne priserna nuda, Allen stupil hodne vedla : 40 % ()
Poměrně slušná "vyříkávačka" se silnými ženskými party, která by se klidně mohla odehrávat na jevišti (ani by nemuselo být veliké :) ) ... Komorní, melancholická a smutná Allenovka vhodná pro období depresí... ()
Související novinky
Vychází 20dílná DVD kolekce WOODY ALLEN
Čtyřicet celovečerních autorských filmů, jeden televizní a jedna spolupráce na povídkovém díle – a to všechno během jednačtyřiceti let! Americký filmař Woody Allen se za svou pracovní morálku určitě… (více)