Bacurau

Chválená Brazilská festivalovka z Cannes mě nestrhla tak, jako ostatní, ale rozhodně se jedná o nevšední a zajímavý zážitek. Příběh se zaměřuje na uzavřenou Brazilskou komunitu kdesi u pouště, kterou zavrhne systém. Né jen že město vymaže z map, ale také jim dochází jídlo, voda, elektřina a přišli si tam zalovit američtí turisti. Film plyne v pomalejším tempu, ale jakmile se film ze sociálního dramatu přesune do až Westernového Thrilleru s Tarantinovským Gore, tak je to solidní podívaná, která se násilí neštití. Na Brazilii obdivuhodné, ale pár elementů mě tam rušilo ( herecké výkony a vizuál nejsou nejsilnější stránkou filmu, ikdyž to byl možná i záměr). 6/10. (05.12.2019)

O světě , který míří do pekla. Smál jsem se ve chvílích, kdy bych asi neměl. Je to živé a skutečně podivné. Husté vrstvené a smyslné. Brazilci by se hlavně měli ve svém parlamentu zbavil majitelů farem, kteří zákony chtějí přeměnit Amazonský prales v poušt v jaké leží Bacurau kvůli krátkodobému zisku. (07.04.2020)

„Kde všichni jsou?! Musí tu někde být!“ Blíž, než si myslíš, „nácku“…Bacurau je jiné. Vůbec nejlepší na něm je, že stále nevíte, co vlastně sledujete (já však vzal s povděkem hlavně fakt, že snímek není „sci-fi“ v tom smyslu, kterého jsem se obával). Bacurau je svérázný, lehce zaostalý zapadákov se soudržnou komunitou (která se „nezdá“). Už jen ta „vlajkonoška“ v podobě doktorky, jež vyhlašuje o zesnulé, že je kurva, dává od oka přesné diagnózy („Migrény, nevolnosti, je mi na umření…“ - „To bude kocovina.“), nechává v nemocnici přespávat ožraly či vyhrožuje odřezáváním mužských údů. Ostatní postavičky by též vydaly na pár řádků. Velký klad (ale současně i zápor) filmu je to, že má na vše čas. Mistrně využívá ticha před bouří, buduje atmosféru izolace, stísněnosti a pozvolného napětí…jen škoda té rozvláčnosti. Každopádně jde o překvapivě zábavnou, moderní „westernovou vybíjenou“ (bez míče, ehm). A závěr? Dlouho jsem neměl takový pocit zadostiučinění a škodolibosti. Za mě slušné 4*. „Bacha lidi! Místní asi budou ozbrojení…“ (05.01.2020)

Kleber: Mohli by sme tam dať aj toto. Juliano: Mohli. A potom by som tam rád mal toto. Kleber: Ok, máš to tam mať. Takto asi vyzeral režisérsky míting. Prvú polovicu je to neskutočná mela, skoro ma to začalo otravovať, nevedela som čoho sa chytiť, kde sa to uberá. Ale tá druhá polovica tomu dala hlavu a pätu, niektoré scény špičkové. 3,5* (19.03.2020)

Bacurau má své muzeum, tím se od většiny řekněme městeček odlišuje. Příliš lidí do něj však nechodí, to kdyby tohle změnil třeba takový Udo Kier, možná mohlo být všechno jinak. Muzeum, přehrada, místní, trocha politiky a všudypřítomné rakve, těmi to všechno začíná, když je přejíždí cisterna s vodou. Už tahle scéna navodí správně westernovou atmosféru, už u téhle scény je zřejmé, že ještě bude mít hlubší význam, tak jako vše výše zmíněné. Nenavazuje na ni však žádný masakr, spíše taková sonda do života jednoho městečka v Brazílii, dlouhý, rozhodně však ne nudný, klid před bouří. A také neustálé budování napětí, které nekončí ani když Kleber Mendonça Filho a Juliano Dornelles začnou postupně odhalovat karty, právě naopak. Ve druhé polovině se ve změti žánrů opět dere do popředí western a je to výborné, obzvlášť v muzeu, nebo u "zahradníků". Nejzajímavější a snad i nejvíce nejednoznačnou postavou je Michael Udo Kiera, u nějž jsou ty politické narážky samozřejmě patrné nejvíce. Stačí vzpomenout na scénu schůze, která o všech návštěvnicích prozradí to pro děj nejpodstatnější. 80% (16.06.2023)