Uf - oni jsou tady

Proste nepovedeny film. Rozveselila me ta barevna sirokouhla televize Sony u jednoho z chlapcu, my jsme v te dobe meli opreny smetak o kolecko, kterym se menily programy, aby nevypadlo a dvacet let stare Diane trvalo pet minut, nez se rozbehla. Tak himbajs, to jsme nebyli typicka domacnost nebo co?:) (09.01.2010)

Snímek Uf - oni jsou tady jsem nikdy neviděl ani v televizi, ani na základní škole, kdy jsme za 1 kč chodili po obědě do kina, kde se většinou promítaly tuzemské nebo sovětské snímky. Důvody pro tuto mezeru v mém UFO vzdělání budou dva - film byl natočen režisérem Otou Kovalem v roce 1988 a to jsem už chodil na střední školu a zřejmě právě kvůli roku natočení jaksi zapadl do zapomnění a nedávala jej ani československá televize. A vlastně bych se ani na něj normálně nepodíval, kdybych na něj náhodou neklikl na youtube a tak se trochu nedopatřením dětský příběh o nepravých mimozemšťanech rozběhl na obrazovce naší TV. Nejdříve nastalo takové to nezáživné seznamování se s postavami filmu, v němž na jedné straně stála trojice malých kluků - šestiletý Jirka a o starší kluci ze stejné ZŠ Luděk a Tomáš a na druhé dvojice žáků střední školy Macek a Kazda. Během montáže satelitní televize u jednoho z malých kluků se nový TV Sony sám přepnul na program, v němž trojice kluků sledovala přistání ufonů a jejich pohyb po Praze. Od té chvíle se kluci domnívali, že narazil na stopy po návštěvě z vesmíru, přičemž mimozemšťané měli mít vždy holé hlavy. Náhodou se zrovna Macek musel ostříhat dohola a když trojice mladíků tohoto výrostka nachytala při krádeži s jeho kamarádem Kazdou, považovala je také za návštěvu z vesmíru, což si duo zlodějíčků brzy uvědomilo a začalo kluky využívat k dostavbě rodinného domu. Do něj se měl nastěhovat rozvedený Mackův otec v podání Rudolfa Hrušínského mladšího a svůj stávající byt měl synovi uvolnit. Tímto omylem a chytrostí mladých zlodějíčků jsme pak strávili celý film, jehož děj byl často rozháraný, nezáživný a dokonce nelogický. Film mne fakt vůbec nebavil a skoro celých 89 minut jsem se nudil. Nepomohlo ani slušné herecké obsazení, protože mimo tragicky zahraných dětských rolí se v tomto podprůměrném filmovém počinu objevil třeba Jan Teplý jako Tomášův otec, Jan Přeučil jako zloděj, Gabriela Vránová jako Luďkova matka a oční lékařka či Jan Vlasák jako Luďkův otec. Role to byly však spíše epizodní a děti hráli fakt špatně. Režisér Ota Koval tak vytvořil nepříliš zábavnou, ba nedbale domýšlenou podívanou dávno zanesenou prachem zapomnění. Sum sumárum, československý snímek Uf - oni jsou tady ode mne získal jen jednu ufonskou hvězdu *. (23.07.2019)

"Až přiletěj vopravdický ufoni, tak nevim, co bude s takovejma jako jseš ty..." Naivná detská verneovková fantázia naráža na drsnú skutočnosť neskorej perestrojkovej reality v podobe importovanej západniarskej audiovizuálnej techniky a mladistvej aj dospelej kriminality. Mladiství hajzlíci využívajúci detváky k vlastnému obohateniu, zatiaľ čo ich vydiera tretí krpec. Páčili sa mi dobové paradoxy, ako trebárs holá hlava, ktorá sa o pár rokov neskôr stala bežným účesom, je tu ešte parochňou krytá výstrednosť, odsudzujúca jej nositeľa do spoločenského vyhnanstva a mimozemských radov. Niektoré scény sú milé, ako napríklad starosvetský vreckár Přeučil, dôchodcovské duo s vnučkou huslistkou alebo nalepovacie fúzy Hrušínskeho mladšieho. Niektoré hodne neuveriteľné, ako napríklad počítačová učebňa na základnej škole s dobovou verziou Google Earth alebo šarvanec pobehujúci po uliciach s videokamerou v hodnote mnohonásobku priemernej mesačnej mzdy, ktorá je navyše zdrojom príjmu svatbytočiaceho otca. O tom v akej pokročilej dobe sa to točilo vypovedá aj akože emzák nesúci Stalinovu bustu. Asi nejaká skrytá alegória. Často som mal pocit, že scenárista a režisér sa pokúsili do filmu napchať viac, než bolo treba, takže vznikla trochu nesúrodá zlátanina, ktorú nespasia ani Saudkove titulky a Hapkova hudba s otravným nadužívaním jeho dobových populárnych popevkov v pozadí. Body za dobovosť v dobrom aj zlom, ale bohužiaľ len dva, neuchvátilo ma to ako dieťa ani ako dospelého. "To je zajímavý, státníky berou a zvířata ne." (13.03.2023)

Jednou jsme se s bratrancem nudili a tak jsme vyrazili do kina (jiné kulturní vyžití tehdá nebylo), zlákáni názvem filmu a Saudkovovou kresbou na plakátu. Že jsme se, my hloupí smradi, radši nepomatlali marmeládou a nevyváleli v obydlí červených brablenců! Byl by to podstatně zábavněji a užitečněji promrhaný čas, než zívat v prázdném sále u téhle absolutně nezáživné srajdy. Ale vydrželi jsme u toho až do konce (v očekávání nějaké gradace, která se nedostavila), takže jedna malá pokaděná hvězdička - 10% (04.03.2010)

Přes slibný námět film pohořel na vlastní realizaci. Dále pak na hereckých výkonech. To že v těchto filmech z osmdesátých let člověk najde amatérské ztvárnění vlastního natáčení, jsem si zvykl a neberu tuto skutečnost jako bernou minci hodnocení. Tedy aspoň u dětských filmů. Ale když se k tomu přidá kulhající příběh a naivní situace či směšně natočené scény, snímek v mých očích prohrává. Dětské scény jsou ve filmu nejsilnější. Scény s dospívajícími chlapci jsou většinou slabé až směšné. Herecké výkony rodičů nejmladší postavy, pak už lze hodnotit jen jako prkené a velmi amatérské. Celkové pojetí příběhu s přibývajícími minutami více a více nudí až mě při závěrečných titulcích zůstala na jazyku jen nepříjemná pachuť. (09.01.2010)