Režie:
Chang-dong LeeKamera:
Kyeong-pyo HongHudba:
MowgHrají:
Ah-in Yoo, Steven Yeun, Jong-seo Jun, Soo-kyeong Kim, Seungho Choi, Seong-geun Moon, Bok-gi Min, Hye-ra Bae, Bong-ryeon Lee, Seung-tae Park, Yeong-seok Lee (více)Obsahy(1)
Během jedné donášky potkává Jong-su přítelkyni z dětství Hae-mi. Dívka právě odjíždí do Afriky a poprosí Jong-sua, aby jí pohlídal kočku. Nadšený z náhodného setkání po letech, Jong-su se těší na její návrat a sní o společném vztahu. Hae-mi se ale z cesty nevrací sama a mladík se stává nechtěným účastníkem zvláštního milostného trojúhelníku. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (69)
Základ deju celkom fajn a s množstvom potenciálu, ale to pomalé tempo to akosi celé zabilo. Na to, že má film takmer 150 minút, sa tu udialo toho pomerne málo. A aj to čo sa dialo, pôsobilo takým ťažkopádnym dojmom, v štýle "nuž, čo už, stáva sa". Pozerám, že všeobecne sa to divákom pozdávalo nadpriemerne. No bohužiaľ, do tejto masy sa bohužiaľ nepridám. A pritom by bol scenár sám o sebe v skratke fajn, ale skôr na takú hodinku. 2* ()
představte si, jak držím dva prsty, od sebe navzájem vzdálené tak nepatrně, že je jen sotva znatelná nějaká mezírka. tak takhle blízko bylo od implicitního k explicitnímu, co se vyprávění týče. všechny indicie tak nápadně nastrčené a tak výmluvné, že i když se sice o doslovnosti hovořit nedá, už to k ní nemůže mít blíž. v tomto směru se má, možná nemístná očekávání, vyvěrající z dřívějších setkání s žánrově a námětem příbuznými jihokorejskými snímky jako Kvílení a Vzpomínky na vraždu, uspokojit nepodařilo. čili si nejsem jist, zda dobře rozumím tomu, o jaké nedořečenosti a nepolapitelnosti se v souvislosti s filmem tak často píše. leda bych tedy pátral do detailu po každé motivaci a zakresloval si souvislosti mezi všemi těmi drobnými popiskami, kterými Lee charakterizuje postavy, ale takové snažení se mi jeví jako předem marné a relativně bezúčelné a to nejen s ohledem na konkrétní případ Vzplanutí, ale vlastně i obecně na základě přesvědčení, že jediná dobrá charakterizace je ta v posledku ne zcela uchopitelná a jediný dobrý systém motivací je ten neúplný. to je ta další, abstraktnější mezírka, kterou chci, aby si čtenář představil, ta, která odděluje věrohodnou práci s postavami od nevěrohodné, a Vzplanutí jí ilustruje přímo učebnicově. čili v kontrastu k jiným ohlasům naopak v tomto směru mé nároky snímek uspokojil. nemluvě o důmyslné kameře, kterou bych si - a tady toto je spíše jen tušení či učený odhad, chcete-li - troufal připsat na vrub spíše přímo Chang-dong Leeovi a jeho režijnímu vedení. a s tím souvisí i nastavení relativně pomalého, ale vlastně perfektně vyváženého tempa, které umoňuje se pohroužit, aniž by přitom divák podlehl byť jen na okamžik zcizujícímu účinku nudy. ()
Může-li film zhmotňovat lidský dotek, pak tenhle film mně dokázal pomalu a smyslně svádět, až jsem se do něj zamiloval, prožil jsem s ním žhavé chvilky, obrazný orgasmus a vášeň, objetí, vášnivé polibky, ale i první mráčky a vzájemné nepochopení, aby mě nakonec odkopl jako ta největší děvka a vypořádej se s tím jak chceš. Tohle vše jsem prožil během intenzivních a těžce uchopitelných 150 minut čiré filmařské radosti a oslavy veškerého vizuálního umění. Přitom se jedná o jednoduchý příběh kdy on se zamiluje do ní, ona odjede do zahraničí a vrátí se s jiným. Ale ta jednoduchost s jakou se režisér pohybuje v tomto příběhu, jak si vychutnává oslnivé obrazové momenty těch i nejobyčejnějších věcí a krajiny, jak si hraje s divákem a nechává ho na pochybách, jak si to celé vyložit. To vše mě nenechalo chladným a mám pocit, že jsem viděl film, který budu ještě hodně dlouho zpracovávat, a k němuž se budu v myšlenkách vracet. Miluju, když jsem překvapován, když jsem unášen, když jsem fascinován. A stejně jako se chvíli člověku může stýskat po holce, kterou miloval a ona ho odkopla, stejně tak se mi už teď stýská po tomhle zvláštním příběhu. [27. Art Film Fest Košice] ()
Korejský mysteriózní film podle povídky Haruki Murakamiho, kterou jsem nečetl. Ale i kdyby to nebylo napsáno v anotaci, možná by mě napadlo, že je to od něj, protože to nese jeho typický rukopis. Jde o milostný trojúhelník nesmělého začínajícího spisovatele, záhadného boháče ve stylu Velkého Gatsbyho, a potrhlé femme fatale (a možná patologické lhářky), která jednoho dne zmizí. Na to, že to mělo dvě a půl hodiny, to uběhlo skvěle. ()
Doteď si nejsem jistý, do jaké míry je interpretační otevřenost a intelektuální vyzývavost filmu (odkazy na Faulknera atd.) skutečně podnětná, a do jaké míry jde o cynickou hru s festivalovými porotami a filmovými kritiky, mezi kterými přesně takové věci tradičně rezonují. Protože se ale domnívám, že Lee Chang-dong, který je spíš svátečním účastníkem festivalů než pravidelným sběratelem cen, nějakou vypočítavost nemá zapotřebí, přikláním se spíš k té první variantě. Z toho, co jsem letos ve Varech viděl, určitě jeden z opravdu mála filmů, u kterých jsem nevěděl, na čem jsem. ()
Galerie (36)
Zajímavosti (1)
- Film vychází z krátké povídky „Barn Burning“ Haruki Murakamiho, jenž byla prvně publikována v The New Yorker roku 1983 a později, v roce 1993, vyšla ve sbírce povídek „The Elephant Vanishes“. (beran-ek)
Reklama