Artuš, Merlin a Prchlíci

Rodinný film, který sice zavítal kdysi dávno do kin, ale televizní obrazovka jeho parametrům sluší mnohem lépe. Dvě zkušené režisérky si ho vzaly na starost a vyvařily vše, co už bylo v podstatě k vidění v jiných filmech. Roztomilí puntikatí pejsánci našli inspiraci v amerických 101 dalmatinech a celkové pojetí se blíží ke stylu Marie Poledňákové, ale když už je z formy. Herci to odehráli fajnově, ale nic moc originálního, a to včetně režijního rukopisu, ve filmu k vidění není, protože jako by každou scénu čerpal z lepších českých filmů. Párkrát se divák zasměje, nějaká ta legrace s filmem je, ale ústup ze slávy českých filmů pro děti a mládež je znatelný. 40% (17.05.2013)

Podivně neučesaný a jakoby překotně natočený film režisérky-klasika dětského filmu. Scénář je spíchnutý mimořádně horkou jehlou, postavy jsou podivně napsány (pobožná babička, rozpolcená matka v podání M.Reifové, skoro psychopatický otec-myslivec, prodejce zvířecích kožešin) a výkony některých neherců jsou opravdu na hraně. Dialogy také nic moc, některé detaily (prostřihy na herce, kteří se většinou něčemu diví nebo jsou šokováni) jsou vysloveně amatérské. K tomu několik tradičních pádů, kolizí a recyklovaného situačního humoru. Ani Hapkova hudba není tak dobrá, jako bývala v době jeho dřívější spolupráce s režisérkou. Co se povedlo, je určitě výběr cvičených psích „herců“ , také někteří profíci (V.Jeníková a P.Nový) hrají spolehlivě a totéž se dá říct i o většině dětských představitelů, kteří alespoň působí přirozeně. Jednu hvězdu navíc oběma dámám dávám za to, že se film – na rozdíl od apartních opusů podobného ražení M.Poledňákové – vůbec nepodbízí, naopak se v něm ozývají i temnější tóny, které do dětského světa nerozlučně patří. Haf. (27.08.2011)

Černobílé psí pozdvižení má v sobě nesporný kumšt mistrně dětských filmů, ovšem kumšt je brzděn dobovými neřestmi, jako nucený humor, malé upozornění na sponzory, a samozřejmě lehce umělý postsynchronní dabing. Průměr skutečně drží Valerie Kaplanová s Veronikou Jeníkovou a drámo na závěr. Je prostě vidět, že to má oblíbená režisérka neměla plně ve svých rukou. (01.06.2013)

Tak ne. Ani po letech jsem tomu nepřišel na chuť. Sbírka drobných příhod se psy a to je všechno. Klidně lze koukat od konce k začátku. Vlastně to má náznak děje až po polovině filmu. Psy jsem si stejně pletl, takže rádoby legrační situace na mne nějak nepůsobily. Dávám velké plus paní Kaplanové, že do takové blbiny šlápla, ale zase, kdo by nechtěl točit s paní Plívovou, že? No a za kapku té citovky ke konci ještě malé plus přidám. Tu místy hnusnou hudbu má na svědomí opravdu pan Hapka? (12.09.2016)

Artuš, Merlin a prchlíci je jedna velká filmová křeč a přitom téma rodinný film nabízel mnohem více než pobihani psu o dětech v hlavních rolích nemluvě jediný kdo stál za něco je Pavel Nový a to je docela málo, ale film vřele doporučuji všem kteří chcou usnout, režisérka Věra Plívová-Śímová měla své nejlepší léta u filmu bohužel za sebou. (30.11.2013)