Nico, 1988
Nico, 1988
Nico, 1988
Režie:
Susanna NicchiarelliScénář:
Susanna NicchiarelliKamera:
Crystel FournierHudba:
Gatto CiliegiaHrají:
Trine Dyrholm, Calvin Demba, Karina Fernandez, Sandor Funtek, John Gordon Sinclair, Anamaria Marinca, Thomas Trabacchi, Francesco Colella, Marianna Cappi (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Sex, drogy a rock’n’roll v melancholické biografii ženské hudební ikony... Nico, 1988 je road movie věnovanou posledním letům života Christy Päffgenové známé pod uměleckým jménem Nico. Film odehrávající se mezi Paříží, Prahou, Norimberkem a Manchestrem popisuje sólovou uměleckou dráhu hudební ikony, Warholovy múzy, zpěvačky Velvet Underground a legendárně krásné ženy. Jedná se o příběh posledních turné Nico a její kapely, která ji doprovázela po Evropě v osmdesátých letech minulého století. Během těchto let tato „kněžka temnoty“ znovu našla samu sebe, zbavila se tíhy svojí krásy a našla cestu ke svému zapomenutému synovi. Jedná se o příběh znovuzrození umělkyně, matky i ženy (AČFK)
(více)Diskuze
To je v pořádku. Hudební vkus má každý jinej a žádná hudba není pro všechny (obzvlášť tato). Každopádně díky tvému příspěvku jsem si vyhledala a znovu přečetla ten rozhovor a ujasnila si pár věcí (třeba ohledně koncertu/ů v Československu).
Dík za odkaz. Samozřejmě bych se rád vyhnul povrchním soudům, ale zatím jsem nenašel nic, co by mě nutilo můj názor přehodnotit. To, co jsi poslal, je pro moje ucho příšerný a nestravitelný, spíš to na mě působí jako nějaká autopsychoterapie než umělecký vystoupení. Takže, ač nerad, musím na svým předchozím postu trvat. Ještě si chci poslechnout, co předvedla na deskách Velvetů, jestli se aspoň tam něco nezatřpytí...
na příspěvěk reagoval prkalil
Možná by to pro začátek chtělo poslechnout si její skutečnej hlas (ve filmu zpívala Trine Dyrholm) a uvědomit si, že její hudba nikdy nebyla žádnej mainstream (proto jsi o ní v životě neslyšel). Zkus třeba album Camera Obscura. Pak možná budou tvoje soudy méně povrchní, přesto stále upřímné.
na příspěvěk reagoval hippie2222
Svůj základní dojem z filmu jsem vyjádřil během sledování: "Pokud bych stál ve svým muzikantským životě před volbou nezahrát si už před publikem nikdy, a nebo hrát s touto dámou, volím bez váhání první možnost." Asi je něco špatně, když mi je hlavní hrdinka snímku těžce protivná, její hudební výkony a tvorba připadají zoufale nezajímavý a pak se o ní (protože jsem o týhle "ikoně" v životě neslyšel) dočtu, že to byla nejspíš taková Yoko Ono undergroundu. Vychrápala se s kdekým, fetovala první ligu a co se týče hudby, pochybuju, že by po jejích výtvorech dneska ještě štěkl pes. Takže trochu zbytečnej film o zbytečný paní. Rozhodně se na to ale dívalo líp než na ty debility, který dnes nabídly ostatní televizní stanice.
na příspěvěk reagoval prkalil
Související novinky
25. Dny evropského filmu
Již 25. rokem nabízí Dny evropského filmu to nejzajímavější ze současné evropské kinematografie. Letos promítnou 49 filmů z různých koutů Evropy. Snímky rozdělené do 7 programových sekcí reflektují… (více)
Zlatý lev z Benátek udělen
74. ročník filmového festivalu skončil a je znám nový nositel prestižního ocenění Zlatý lev. Stal se jím Guillermo del Toro za svůj film The Shape of Water. Stříbrný lev a Velká cena poroty letos… (více)