Neposlušnost

Víra je zde však antagonistou. Tou hlavní překážkou cesty za štěstím. Velký důraz kladený na soucit s postavami Ronit a Esti to jen umocňuje, obzvlášť když obě ženy ztvárnily tak fantastické herečky, jako jsou Weiszová a McAdamsová. Jestli to v konečném důsledku působí až moc jednostranně? Ani ne, vždyť právě onen nedokončený proslov rabína hned v úvodu ukazuje, že i v natolik silné náboženské komunitě se vlastnosti jako empatie, pochopení a tolerance neztrácejí. Více zde má ext. recenze. (20.03.2018)

Mé oblíbené herečky Rachel Weisz/McAdams v průměrném dramatu o zakázané lásce v posraně konzervativní židovské komunitě. Nakonec to pro ně dopadlo dobře z jistého úhlu pohledu. Díky "bohu" že jsem v tomhle omezujícím prostředí nevyrostl. Každý by měl mít možnost volby vybrat si tu svojí správnou víru a ne jen slepě následovat stádo... Náboženství není zlo, ale to organizované ano. 60 % (10.08.2018)

Tři nebo čtyři*?? Já nějak nevím. Bylo to docela zajímavé, i když už taky dostkrát omleté téma. Dvě ženy, které se potkají po letech a probudí se v nich to, co v nich dřímalo dřív, než se jejich cesty rozdělily. Tyhle menšiny jsou fakt zvláštní, a je celkem jedno, jestli jsou to židé jako v tomhle případě nebo Indové nebo muslimové. Tradice je sice tradice, ale asi by se nemělo nic přehánět. Jednu chvíli to už vypadalo, že konec bude vlasně happy, ale nakonec zvítězily ... zase ty tradice. Nakonec se přikláním ke čtyřem, protože na obě Rachel bylo radost koukat. (14.11.2019)

V tomto prípade síce mierne nadhodnocujem, ale nemôžem si pomôcť. Tento film si rozhodne zaslúži viac ako 62, i keď náhľad do života komunity ortodoxných židov v Londýne je len slabým odvarom k tomu čo filmári predviedli v Unortodox, ale to nevadí aj tento film mal svoje čaro, ktoré ale spočívalo niekde inde...v jeho myšlienke a prevedení (a teda hlavne v hereckom). Nečakala som takmer nič (zaujali ma len mená hercov a hygienikov komentár - skutočne krásne napísaný) a dostala som aj s prebytkom a to sa cení! (14.04.2020)

Syrový náhled do zvyků a tradic jedné londýnské židovské komunity, v níž se i přes "ztvrdlou" konzervativnost objevují výkřiky osobního vyjádření, nezdolné touze po svobodě a sexuální individuality. Disobedience si s tímto nosným tématem vcelku nepochopitelně pouze "pohrává", jelikož ve většině případů pouze "klouže" po povrchu této tématiky. Je až k nevíře, že se režisér Sebastián Lelio více nepohroužil do této látky, která nabízí více styčných bodů, více emocionálních odboček a více dráždivých náznaků volnosti každé jednotlivé osobnosti. Takto dostaneme pouze snímek, který je udělán jen tak "napůl". A to je vzhledem k vtahující vrstevnatosti onoho tématu vážně velká škoda. (26.08.2018)