Režie:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrají:
Toširó Mifune, Mačiko Kjó, Takaši Šimura, Masajuki Mori, Minoru Čiaki, Daisuke Kató, Noriko HonmaObsahy(2)
Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (245)
Všeříkající příběh o lidské morálce, deformované ctižádostí, strachem z přijetí vlastních činů okolím a vůbec všemy neduhy, jaké odvrácená strana lidské duše obsahuje. I ty, člověče - říkáš vždy pravdu? Do posledního detailu? Nevynecháváš, neupravuješ drobnosti dle obrazu, v němž chtěl bys býti ostatními viděn? Pod střechou ohromně charismatického Rashomonu se čtyřikrát ve formě vyprávění odehrává tentýž příběh vraždy. Není důležité, která z verzí je pravdivá. Není důležité, zda je vůbec některá pravdivá. O pravdách hovoří film pouze jako celek, a to jen o těch, které už věky poukazují na slabosti lidstva. Aneb v zájmu vlastní cti přestává lež být něčím nečestným... pokud o tom nikdo neví... ()
Záleží na každém z nás, jakou pravdu si v tomto filmu najdeme, zda-li se v něm vůbec vyskytuje. Ale jak se říká: „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.“ Takže mi na 41.LFŠ nezbylo nic jiného než si od každého z vypravěčů vzít to, co zcela subjektivně přišlo nejpravděpodobnější mně a seskládat si z toho svojí pravdu, 74%. ()
Příběh byl na mě trochu složitý a připomínal mi "nedávného" Hrdinu. Geniální scény střídají velmi dobré, celou dobu jsou podmalovávány různými motivy (zaujala mě variace na Ravelovo Bolero s přídechem Asie). Snad nejlepší je teorie poslední, která ze dvou hlavních bojovníků, když se spolu střetnou, udělá naprosté hlupáky. Je to skutečně těsně pod nejvyšší laťkou, o přestupu nebo stagnaci rozhodne "druhý pokus". ()
Film-zpovědní zrcadlo. Jednotlivé postavy sice obviňují ze zločinu samy sebe, ale přiitom zároveň klamou nejen druhé, ale vskrytu i sebe - chtějí se vidět jako ctnostnější, statečnější, lepší. Divák se zpočátku může cítit jako soudce jednotlivých zúčastněných - je do této role přímo situován kamerou. Posléze se stává spíše zmateným svědkem a nakonec sám obviněným. I já jsem vinen vytvářením klamných lichotivých sebeobrazů. Jaká může být odpověď na všudypřítomnou faleš? Buď lhostejný cynismus, anebo přiznání si vlastní bídy jako počátek cesty k osvobození. Kurosawa jako anima naturaliter christiana. Snímek je výtečný i po formální stránce. ()
Nevím na co jsem myslel, když jsem ten film viděl poprvé. Tohle je skutečně skvělý film s detailně vypilovaným scénářem, skvěle zvládnutou psychologií postav, překvapivou pointou, postupně dávkovanou, silným humanistickým akcentem. Skvělý film, navzdory svému stáří... Celkový dojem: 90% Zajímavé komentáře: anniehall, gudaulin, Artran, kinej, Matty ()
Galerie (69)
Zajímavosti (28)
- Během natáčení chodili herci hromadně za Kurosawou se scénářem a ptali se ho: „Co to znamená?“ Akira Kurosawa ihned odpověděl. Jak uvedl ve svém životopise, v Rašómonovi se zrcadlí sám život a život také nemá vždy jasný význam. (džanik)
- Brána Rašómon je názov pre vonkajšiu bránu cisárskeho paláca. (Kristusazapad)
- Prapůvodní námět k povídkám „Rašómon“, „Nos“ a „V houštině“ pochází ze sbírky „Kondžaku monogatari“ z druhé poloviny 11. či z počátku 12. století. Příběhy jsou zde vyprávěny velmi stručně a jsou vlastně jen faktickým záznamem neobyčejné, zajímavé příhody. (džanik)
Reklama