Režie:
Akira KurosawaKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Fumio HajasakaHrají:
Toširó Mifune, Mačiko Kjó, Takaši Šimura, Masajuki Mori, Minoru Čiaki, Daisuke Kató, Noriko HonmaVOD (1)
Obsahy(2)
Rašomon, příběh z Japonska 12. století, příběh o zločinu a zabití. Je nám vyprávěn každou ze zúčastněných postav, z nichž žádná, jak se ukáže, nemluví pravdu. Ke slovu se – prostřednictvím média – dostane i zavražděný, ale jen proto, aby nás utvrdil v jediné jistotě: pravdy se na tomto i na onom světě dobrat nelze. Rašomon, navazující na rafinované techniky retrospektivního vyprávění, známé z konce němé éry, ale pak až do počátku evropských „nových vln“ zapomenuté, se stal uměleckou senzací filmového festivalu v Benátkách, kde mu byl udělen Zlatý lev. Od této události se stalo běžným – v zemi vzniku stejně jako na Západě – dělit dějiny japonského filmu na dvě zcela svébytné epochy: před Rašomonem a po něm. (NFA)
(více)Videa (2)
Recenze (242)
Skvělá, na svoji dobu naprosto převratná záležitost, kde mě Mifune fakt hodně baví a předvádí zde jeden z životních výkonů. Kurosawa je mimořádně inovativní a zároveň nikdy lacině nešokuje (což bývá u západní filmařské špičky, bohužel, často naopak). Film je to převážně psychologický (a psychologie je spolu s výtvarným nadáním základem síly snímků AK), relativizující v plných dávkách úplně všechno a to, ač jde o úkol téměř nadlidský, bez nadbytečného cynismu. Jeden z klíčových mezníků kinematografie; občas to vypadá, jakoby Kurosawa vymyslel půlku filmařiny. ()
Druhý Kurosawa, jehož jsem měl čest vidět, tentokrát už bez mrknutí na pět hvězd. Co na tom, že je to z padesátých let, co na tom, že je to černobílý, co na tom, že to trvá tak žalostně krátko, když je to odvyprávěno tak poutavě a divák jako já se u toho ani na minutku nenudil? Šibnutý Toširó Mifune byl vynikající, myšlenka odvyprávět jeden přiběh třemi (nebo vlastně čtyřmi) různými pohledy na věc à la Lola rennt, k tomu ještě pěkná hudba na podkreslení a taková pěkná myšlenka s dítětem na závěr – ano, tímhle mě Kurosawa opravdu přesvědčil k nahození pěti hvězd a dodal mi chuť podívat se i na jeho další snímky. Vlastně mám teď chuť se i znovu podívat na Sedm samurajů, třeba bych tomu nyní už dal plný počet. ()
Ke snímku Rašómon jsem se vrátil po 20 letech a stálo ho to hvězdičku. Přece jen mi s odstupem času vadí divadelní přehrávání emocí před kamerou, což je mimochodem typická nemoc raných Kurosawových filmů. Jinak Rašómon ve zkoušce obstál a s vědomím letopočtu, kdy byl dokončen, nezbývá než uznale pokývat hlavou. Byl to konec konců první snímek poraženého Japonska v poválečné éře, který na Západě vyvolal příznivou odezvu a s Kurosawou se začalo počítat na prestižních festivalových přehlídkách. Scénář, který líčí historku znásilnění manželky samuraje a jeho násilnou smrt perspektivou čtyř aktérů a svědků případu divákovi sděluje, co už nejspíš dávno tuší (a psychologové ví) - jsme subjektivně myslící bytosti, které si na veřejnosti nasazují masky a hrají hry, aby se ukázali v co nejlepším světle. Zjistit objektivní pravdu bývá často nemožné, protože úspěšně obelháváme nejen své okolí, ale i sami sebe. Celkový dojem: 80 %. ()
Zajímavý námět, který byl určitě nadčasový, ale tím končím. Pro mě film s mnoha WTF momenty, nad kterými jsem korutil hlavou a div, že jsem si ji nevykroutil. Hlavní bandita se směje jako idiot a skáče jako retlá opice celý film, až s emi zvedal žaludek. Některé dialogy a návaznosti jsem nepochopil do teď. Já opravdu ty filmy made in Kurosawa nechápu a hlavně nechápu sebe, že si je občas pouštím. DVě a půl. ()
Příběh byl na mě trochu složitý a připomínal mi "nedávného" Hrdinu. Geniální scény střídají velmi dobré, celou dobu jsou podmalovávány různými motivy (zaujala mě variace na Ravelovo Bolero s přídechem Asie). Snad nejlepší je teorie poslední, která ze dvou hlavních bojovníků, když se spolu střetnou, udělá naprosté hlupáky. Je to skutečně těsně pod nejvyšší laťkou, o přestupu nebo stagnaci rozhodne "druhý pokus". ()
Galerie (69)
Zajímavosti (26)
- „Rašómon“ znamená v překladu „brána démonů“. (džanik)
- Fumio Hajasaka, ktorý zložil hudbu k filmu, bol režisérom požiadaný, aby pre scénu, keď Masako (Mačiko Kjó) rozpráva svoju verziu, použil upravenú verziu skladby "Boléro", ktorú v 20-tych rokoch skomponoval francúzsky skladateľ Maurice Ravel. (Zdroj: ČSFD)
- Během natáčení chodili herci hromadně za Kurosawou se scénářem a ptali se ho: „Co to znamená?“ Akira Kurosawa ihned odpověděl. Jak uvedl ve svém životopise, v Rašómonovi se zrcadlí sám život a život také nemá vždy jasný význam. (džanik)
Reklama