Rašómon

Rashomon je neuvěřitelný film, není divu, že se jím Kurosawa proslavil. Pohled na jednu "nepříjemnou" událost zobrazovaný třkrát a pokaždé jinak a jiným. O lidech, kteří si vždycky něco přidají, aby nakonec až divák zjistil, že nejlepší bude věřit jen potulnému chodci, který k tomu nemá důvod. Mistrovský kousek s ještě mistrovštějším Toshirou Mifunem. Úchvatná práce s kamerou, se scénářem a s herci... (15.07.2002)

Film-zpovědní zrcadlo. Jednotlivé postavy sice obviňují ze zločinu samy sebe, ale přiitom zároveň klamou nejen druhé, ale vskrytu i sebe - chtějí se vidět jako ctnostnější, statečnější, lepší. Divák se zpočátku může cítit jako soudce jednotlivých zúčastněných - je do této role přímo situován kamerou. Posléze se stává spíše zmateným svědkem a nakonec sám obviněným. I já jsem vinen vytvářením klamných lichotivých sebeobrazů. Jaká může být odpověď na všudypřítomnou faleš? Buď lhostejný cynismus, anebo přiznání si vlastní bídy jako počátek cesty k osvobození. Kurosawa jako anima naturaliter christiana. Snímek je výtečný i po formální stránce. (08.04.2008)

Rašomon byl díky netradičnímu přístupu skrze různé úhly pohledu na jednu a tatáž situaci nejednou citován i zremakován a vždy zcela poprávu. Inteligentní scénář, vynikající herci a citlivá řežie. To vše je důvod, proč tato klasika kdysi zaujala a jistě i do budoucna bude zaujímat diváky po celém světě. Přesto bych netvrdil, že univerzální pravda neexistuje. Mifune totiž opět zas a znovu prokazuje, že mu (nejen) na japonských ostrovech není rovno. Na to prostě jiný úhel pohledu snad ani být nemůže. (24.06.2007)

Film je zajímavý hlavně tím, kolik otázek vyvolává. Jsou všichni špatní a prolhaní sobci, nebo pořád existují dobří lidé, kteří nehledí jen sami na sebe? Dokáže hodný člověk přežít v (jen tehdejším?) krutém světě? Je lež milosrdnější pravdy? Ve filmu je hezky ukázáno, že pravdu často nikdo nechce přiznat a nikdo ji nechce slyšet. Samotný příběh ve stínu těchto myšlenek poněkud bledne, sám o sobě tak zajímavý není (postavy taktéž, možná až na Tadžómarua a mnicha), takže postupné odkrývání pravdy je mnohem zajímavější než to, co nakonec zjistíme. Myslím si tak, že napodruhé by mě film tolik nebavil, protože už znám ten postup odhalování. Kromě toho souboje jsou tu skoro až směšné, na japonský středověk bych čekala něco lepšího. Jasně, není to tady to hlavní, ale tohle mi skoro přišlo jak parodie. 9/10 (03.06.2021)

Ke snímku Rašómon jsem se vrátil po 20 letech a stálo ho to hvězdičku. Přece jen mi s odstupem času vadí divadelní přehrávání emocí před kamerou, což je mimochodem typická nemoc raných Kurosawových filmů. Jinak Rašómon ve zkoušce obstál a s vědomím letopočtu, kdy byl dokončen, nezbývá než uznale pokývat hlavou. Byl to konec konců první snímek poraženého Japonska v poválečné éře, který na Západě vyvolal příznivou odezvu a s Kurosawou se začalo počítat na prestižních festivalových přehlídkách. Scénář, který líčí historku znásilnění manželky samuraje a jeho násilnou smrt perspektivou čtyř aktérů a svědků případu divákovi sděluje, co už nejspíš dávno tuší (a psychologové ví) - jsme subjektivně myslící bytosti, které si na veřejnosti nasazují masky a hrají hry, aby se ukázali v co nejlepším světle. Zjistit objektivní pravdu bývá často nemožné, protože úspěšně obelháváme nejen své okolí, ale i sami sebe. Celkový dojem: 80 %. (30.12.2020)