Mlčenlivý souboj

Není nejmenší důvod nedát tomuto filmu plné hodnocení. I když je to především vztahový film a vztahy jsou tu vybroušené jako křišťál: vztah syna k otci, ke snoubence, zdravotní sestře, a fatální vztah k operovanému syfilitikovi. Už úvodní scéna operace ve válečných podmínkách prozrazuje hotového režiséra a patří k nejlepším, které se kdy natočili. Když se řekne Krosawa, říká se i Mifune. Zde je třeba říct Kurosawa, Mifune, Mifune. (07.08.2014)

Shizukanaru Ketto by som osobne rozhodne zaradil medzi to najlepsie, co natocil japonsky rezisersky velikan Akira Kurosawa /Dersu Uzala, Velka Legenda Judo/. Krasny film z povojnoveho Japonska, ktoremu vladne Toshiro Mifune /Hell in Pacific, Opily Andel/. Krasne je zobrazeny vnutorny boj cloveka - Toshiro Mifuneho - so zakernou chorobou, dialogy su mimoriadne kvalitne a talentovanu reziu nemozno popierat. A ako je u Kurosawu zvykom, dej plynie mimoriadne pomaly, divak sa musi obrnit trpezlivostou a pritomne je pomale, rozvlacne, ale nie ospale tempo : 92 % (16.04.2016)

Ja keď sa raz za čas vrátim ku Kurosawovi, tak vždy v sebe objavím pocit úplného nadšenia. Mlčanlivý súboj je film po Opitom anjelovi a pred medzníkom Rašomonom. Pritom sa nejedná o zlý film. Práve naopak. Človek čo má napozerané nejaké Kurosawové filmy tu môže badať určitú podobnosť s filmami Žijú v strachu, Červenobradáč, alebo Žiť. Nosnou témou týchto sociálnych filmov je stret morálneho s prízemným. Túžby a rozumu. Nádeje a úpadku. Je to hľadanie nádeje a dobrých vecí na mieste, alebo v situáciách, kde by sa možno iným hrdinom hľadali ťažšie. Tu sa znova ukazuje Kurosawová schopnosť vykresliť do detailu svoje postavy. A znova tu máme kráľovskú dvojicu Takaši Šimura a Toširo Mifune, tentoraz v úlohe otca a syna. Kurosawa je v tomto prípade milo úsmevný, morálne čistý a dramaticky zaujímavý. Využíva atmosféry vo svete za ordináciou, kde väčšinou prší, alebo sneží. Inak je film takmer celý interiérový - vytvárajúci emócie v sterilnom prostredí - znova vďaka postavám. Jasný dôkaz toho, že aj ranný Kurosawa sa vyrovná svojim posledným dielam. (27.04.2014)

Nemocniční prostředí, rozehraná morální dilemata i jméno režiséra a obou hlavních herců slibovali velký zážitek. Úvodní dlouhá realistická scéna s operací pacienta ho slibovala také a celkově Mlčenlivému souboji určitě nelze upřít mistrovskou režii vybraných scén, stejně jako nadčasovost, pokud jde o obsah. Ale samotné zpracování na můj vkus bylo co do tempa a délky scén poněkud rozvláčné a provázely ho až přehnaně afektované projevy hereček. Akira Kurosawa při tom nejednou ukázal, že umí natočit velké napínavé drama (viz. Skandál či Nebe a peklo) výrazně zbavené i těchto neduhů japonských černobílých filmů, ale 4 roky po válce se teprve rozehříval a největší Kurosawovy snímky měly uzřít světlo světa až později. Několik velmi silných scén úplně nedokázalo zachránit celek, který na mě působil poněkud kolísavým dojmem i v rovině dialogů. [60%] (25.07.2021)

Zajímavé to bezesporu je, hlavní linka je dost zajímavá, jenže... Pokaždé mám problém u filmů, kde je začátek o dvě stě dvanáct stupňů zajímavější a kulervavěji natočenej, než zbytek filmu. Vážně, začátek s minimem slov, operací v polních podmínkách, bubnujícím deštěm a naprosto skvostnym hudebním podkresem je jeden z nejlepších úvodů, který sem kdy viděl. Proto zamrzí, že dialogy které následují jsou místy dost škrobené a prázdné, hromada postav je nesnesitelně jednorozměrná a u žádné z nich mě vlastně vůbec nezajímalo, o čem mluvili a dost možná by to nenapravilo, ani kdyby spolu rozmlouvali o tom, kterak mimozemská civilizace z mnohovesmírného kvadrantu glrlll přilétává na Zem dojit kozly. Sice je to Akira Kurosava s Toširó Mifunem, ale ani tenhle geniální dvojboj nedokáže zajistit, aby výsledek nepůsobil jako laciný příběh pro trafikové časopisy, který se tváří jako hluboká über filosofie jsoucna. Sice je to trochu nefér srovnání, ale... (13.05.2014)