Sny Akiry Kurosawy

Když jsem se na film chystala podívat, měla jsem trochu strach, neboť od Akiry Kurosawy jsem zatím nic neviděla, protože mě jeho filmy nelákaly, ale tušila jsem, že se bude od jeho ostatních filmů lišit. Jedná se o několik příběhů, které skutečně připomínají snové výjevy. Všechny z nich mají poněkud odlišný charakter, některé jsou poetické, jiné spíše fantasy nebo horory, přirozeně tedy každého některé baví více než jiné. Většinou nám ale sdělují jednu hlavní myšlenku – uctívat a chránit přírodu a nesnažit se přehlížet fakt, že jsme její součástí. Určitě bych Sny Akiry Kurosawy nedoporučila těm, co se neobejdou bez akce a spádu a nudí je dlouhé záběry na „nic“. Naopak by se měli rádi nechat unášet poetickými obrazy a fantazií a měli by chovat úctu k přírodě, aby film dokázali ocenit. Mně se tedy film líbil moc a hodnotím pěknými 4 hvězdičkami. (29.05.2010)

Co vznikne, když se coby režisérská dvojice spojí dvě zdánlivě neslučitelné osobnosti japonského filmu: režisér mnoha legendárních dramatických, kriminálních a samurajských filmů s osobitou poetikou + tvůrce brakových sci-fi horrorů s přerostlými monstry v čele s Godzillou? Vůbec jsem si to nedokázal představit a výsledkem byl surrealistický film, ve kterém jsem často nevnímal rukopis ani jednoho z nich. I když nepopiratelné filmařské kvality v pečlivě vystavěných scénách s pomalým tempem, typické pro Akiru Kurosawu, tu rozhodně jsou, stejně tak v post-apokalyptickém snu s přerostlými pampelišky a neotřelými myšlenky o světě jsem nakonec badal i jednu z možných stop Iširó Hondy. :) Zatímco mnozí režiséři se ke konci své bohaté tvorby již různým způsobem vyčerpávají nebo opakuji, u těchto dvou mám pocit, že oba tu natočili jeden ze svých vůbec nejlepších počinů, ne-li přímo ten nejlepší! ...s jedinečnou poetikou a atmosférou ztvárněných snů, které postupně ukazují přírodu v různých fázích. Zatímco ty první, vyloženě surrealistické sny jsem vnímal jen ve fantaskní a pocitové rovině, v posledních třech snových povídkách už ke mě začínalo doléhat i poselství o nevyhnutném vztahu člověka k přírodě a potřebu vážit si jí stejně jako život, dokud zde tyto hodnoty kolem nás jsou. Možná, že ta zimnice i čertovská apokalypsa byly svou délkou až natažené, ale celkový prožitek, kdežto každý sen má v sobě úžasné scény a jedinečnou atmosféru, to bohatě vyváží. Ještě musím vyzdvihnout povídku o setkání s van Goghem (v podání Martina Scorseseho! – se kterým se po Kolem půlnoci jako hercem setkávám tento měsíc už podruhé a v obou případech mě dokázal zaujmout) a nebývale optimistickou, pestrobarevně vytvářenou náladu u poslední povídky na téma smrti, včetně skvělého hudebního vyvrcholení. [95%] (01.09.2022)

Osmi povídkový film tak na způsob Pražské pětky (připomněly mi ji hlavně první dvě povídky), v kombinaci s filmem Poslední leč (povídka Vánice - úplně jsem si tam představil kráčejícího Polívku s Pechou), F. A. Brabcovou Kyticí (zbytek filmu) a Krakatitem (jaderné nebezpečí). Sorry mistře Kurosawo, ale tyhle Vaše sny byly i přes vizuální vytříbenost příliš moralistické a tématicky roztříštěné (nechoďte, hošíci, sami do lesa; nekácejte krásné broskvoně; nechoďte ve vánici do hor; neposílejte vojáky na smrt; neprovozujte jaderné elektrárny; neházejte atomovky; smiřte se se životem). A navíc zatraceně nudné - a to by měla být pro světového režiséra horší noční můra než uvedené, protože s tou se dá něco udělat. Závěrem Vám však chci, mistře, poděkovat za povídku Vrány, která mi umožnila on-line plnobarevnou procházku nádhernými obrazy malířského génia Van Gogha (http://www.youtube.com/watch?v=sJ90m9y4fx8&NR=1 ) a z mého pohledu tak vytáhla Váš film na krásné průměrné hodnocení. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=oTRw66CnWLI (01.11.2009)

ocenenia : MFF Cannes 1990 - nesúťažný výber ◘◘◘◘ Pripadá niekomu jednoduché posolstvo osemdesiatročného režiséra až príliš naivné a senilné? Nie je úprimnosť tou najväčšou umeleckou cnosťou? Prekáža niekomu "nepresvedčivý" efekt vybuchujúcej sopky v poviedke, v ktorej ide o niečo úplne iné? Zdá sa niekomu infantilné zobrazovať "čertov"? Alebo vyzerá hlúpo, keď chlapec plače kvôli pár broskyňovým stromom? A nie je to skôr tak, že z dôvodu našeho prílišného filmového "jemnocitu", nie sme už ochotní prijímať jednoduché posolstvá servírované "ako na tanieri". Zaoberáme sa skrytými významami, konotáciami, naráciou, dešifrujeme symboly, hľadáme odkazy na to či ono, čítame medzi riadkami, skúmame kompozíciu a otrlí z tohoto akože intelektuálneho odborného "kritického" prístupu, nie sme schopní dešifrovať absolútne triviálne až detinsky úprimné svedectvo starého človeka. Alebo ho nechceme dešifrovať, pretože to je svedectvo proti nám - moderným technokratom ! (19.04.2006)

Nevyrovnanost jednotlivých snů je jeden z hlavních problémů. I když snů... Parametry "klasického" snu splňuje částečně pouze povídka Crows, jinak je to taková všechuť snů ve smyslu přání (zde v podobě naivních humanistických tezí na úrovni missáckého "přeji si světový mír") a něčím co by se dalo s přihmouřeným okem označit za novodobé (samozřejmě humanistické) kaidany. Za opravdu výtečné bych označil z těch osmi příspěvků pouze trio The Blizzard (atmosféra!), Crows (správně snově hravé) a Mount Fuji in Red (jediný z příspěvků kde se Kurosawovy podařilo poselství sdělit úděrně i působivě a ne pouze školometsky). (14.08.2010)