Tichá noc

Ve filmu se vlastně nic zvláštního neděje, přesto má perfektní tísnivou atmosféru a jde o mimořádně depresivní filmový zážitek, srovnatelný s českými Poupaty. Stejně jako v nich sledujeme Štědrý večer nefunkční chudé rodiny a stejně jako v nich nás filmem provází ústřední melodie z názvu. Hlavní hrdina Adam přijíždí na svátky domů s cílem zpeněžit starý dům po dědovi a opustit Polsko navždy, aby nedopadl jako otec a bratr, kterým práce v zahraničí příliš nevyšla. Vše postupně prostřednictvím náznaků spěje ke konci, kdy ztroskotá nejen Adamův plán a vše se propadá do ještě větší beznaděje a divák má pocit, že takové rodiny mezi námi skutečně mohou žít. (23.05.2018)

Jedna polská rodina slaví další obyčejné Vánoce, až na to, že tentokrát domů na Vánoce míří nejstarší syn ze zahraničí, což slibuje zajímavou krystalizaci rodinných vztahů. Já osobně mám tento typ filmů rád, protože filmy a celkově příběhy založené na konverzaci a vyprávěné téměř dokumentární formou mohou buď hodně zklamat, nebo nadchnout. Nemyslím, že by existovalo něco mezi tím. A tento polský film patří k těm lepším, a to zásluhou nevšedně všedního příběhu, zásluhou uvěřitelných hereckých výkonů, a celkovou neutěšenou atmosférou, kterou film dokázal vyprodukovat a zprostředkovat mi ji jako divákovi až natolik, že jsem si připadal jako když jsem vlezl cizí rodině do jejich soukromí. Já si nemůžu pomoct, ale mám takovéto filmy snažící se popsat životy obyčejných lidí vcelku rád. Nicméně film mi přišel chvílemi až příliš roztahaný, a to je důvod, proč nemohu být nadšený absolutně. Ale mnoho nechybělo! [27. Art Film Fest Košice] (17.06.2019)

Režisér dal dohromady všechny nepříjemné věci, které by se mohly stát v jeden vánoční den a šoupnul je jedné rozvětvené rodině, která chtěla strávit svátky společně pod jednou střechou. Odraz nepříjemné oslavy se sice povedl nastínit věrohodně, ale já v té záměrně běžné atmosféře polské rodiny nenašel téměř nic z toho, za co je tento filmový polský hit vynášen do nebes. (12.06.2018)

Zahájení Evropského filmového festivalu trvajícho již čtvrtstoletí nemohlo být povedenější. Polská Tichá noc navíc nafasovala poměrně exluzivní vizitku v podobě dvanáctinásobného (z toho Piotr Domalewski bral pět !! ) vítězství na polských filmových cenách Orly a to jak od diváků, tak od kritiků a ve všech hlavních kategoriích . Takové pompě s vědomím, že filmový Polsko patří mezi absolutní světovou filmovou špičku se prostě nedá odolat. Největší síla filmu je v autenticitě obrazu, dialogů, postav a zejména vztahů. Opravdu to Piotr Domalewski pojal mistrovským způsobem. Připadal jsem si jak tichý návštěvník jedné rodiny, který pronikl do jejich vztahů a měl jich i díky silnému konci plnou šišku. Pokud tě tento veleúspěšný polský snímek zajímá, budeš mít ještě možnost v květnu v rámci fesťáku 3 Kino. (05.04.2018)

Tak trochu variace na slavný film Dogmy 99 "Festen". Domalewského počin je možná až trochu moc přetížený dramatickými situacemi (linka s milostným trojúhelníkem by tam už být nemusela), ale jako komentář k aktuálnímu problému, s nímž se Poláci vyrovnávají, je to trefa do černého. Ideální, chytrý film i pro mainstreamového diváka. (06.08.2018)