Hovory s TGM

Inscenováné ztvárnění výběru z dialogů mezi T.G.Masarykem a Karlem Čapkem před filmovou kamerou, i to je jeden z bohaté ponuky filmů k loňskému výročí (2018) vzniku 1. Československé republiky. Svým způsobem takový celovečerní bonus k Člověku proti zkáze po 30ti letech, nicméně velice zdařilý. Já osobně ve filmu vidím i důstojné navázání na starší komorní TV inscenace s historickými tématy (např. ty od Oldřicha Daňka), kde hlavní devizou byl vždycky vedle námětu scénář a kvalitní herecké výkony – zde vzhledem k původnímu určení pro filmové plátno obohaceno i o nádherný vizuál pomocí zasazení do přírodních exteriérů a pěkné kamery Jana Malíře. Hovory s TGM rozhodně nejsou ryze filosofické a ukazují zejména Masaryka i jako člověka v tak trochu civilnější podobě. V jistých chvílich (např. když Martin Huba coby Masaryk kráčí lesem několik kroků vpřed sám a vypráví svá moudra) na mne Masarykův projev působil, jakoby promlouval na dálku přímo ke mne coby divákovi. Ze strany Čapka potěšili zase kratičké zmínky s názorem na detektivní povídky a jeho fascinací Langovym Metropolisem. K dokonalosti možná krůček schází, ale jsem rád za vznik tohohle filmu, který nám ve velmi zajímavém podání (výborný Huba, velice obstojný Budař) umožnil naslouchat pozoruhodným dialogům mezi dvěma zásadními osobnosty naší první společné ČS. republiky. (80%) (Challenge Tour 2019: 30 dní so svetovou kinematografiou) (20.03.2019)

S ohledem na formu- dva chlápci se procházejí lesem a vedou chytrý řeči, je to vcelku záživné a každopádně velmi dobré. Ale tu formu si nelze odmyslet, byť to má rozumnou stopáž. Nicméně když se dnes pan Martin Huba- představitel Masaryka v brněnském kině Scala ptal, jestli mělo smysl Hovory s TGM natočit, tak jsem si v duchu říkal, že ANO- je dobře, že tento film vznikl. Mnoha lidem se může upřímně líbit a ještě více lidem bude užitečný. (28.10.2018)

Nech mi Martin Huba a Jan Budař odpustia, ale zrejme ani charakterovo, ani herecky nedokázali proste zosobniť dve z najvýznamnejších osobností, aké sme kedy mali. Bolo to miestami drevené a miestami to škrípalo, bolo to príliš divadelné (sorry pán profesor!), neprirodzené. Krásne a nesmierne dôležité vety sa strácali v divnom rytme ich reči... škoda takej krásnej témy. 68 percent je príliš milosrdné hodnotenie za takú spackanú robotu. (20.12.2019)

Miloval som Československo, ale Hovory s TGM pre mňa nie sú jeho esenciou, či odkazom. Verím, že práve tým chcel byť tento film, a preto si myslím, že sa nepodaril. Konverzačka, ktorá sa čo najviac drží téz nesfilmovateľnej knihy, vhodná do klubových kín. Dnes sú konverzačné filmy odsúdené na divácky nezáujem. Každý, koho TGM zaujíma, sa s jeho názormi už oboznámil. Ak film uvidí niekto, koho to až tak nezaujíma, bude sa nudiť. A to napriek tomu, že to Kosatík obohatil perličkami zo súkromia oboch protagonistov. Už samotný fakt, že film môžete vidieť na Cinemaxe 2, bašte artových a nezávislých kúskov, indikuje, že jeho autori asi niekde urobili chybu. (17.04.2019)

Jsem poměrně nerozhodný. Na jednu stranu to dopadlo mnohem lépe, než jsem v posledních chvílích čekal - tak dobře, že na to jdou uplatňovat nároky, které jsem ani netušil, že bude relevantní uplatňovat. Konstrukce filmu nepůsobí úplně toporně, i když je někdy jasné, že herci čtou slova, která nejsou jejich. Poněkud zvláštní je sledovat, jak Masaryk přeříkává Čapkovy pasáže z knihy, kterou on právě dokončil, a Čapek na ně reaguje jako na něco, co slyší prvně - celý film to posouvá do jakéhosi surreálného věčného dialogu vysunutého z prostoru a času, ostatně to doplňují pseudodobové filmařské postupy. Možná mě trochu mrzí, že teď budou diváci vnímat Masaryka, v realitě stydlivého člověka, který málokdy řekl po sobě dvě věty a vyznačoval se tím, že byl spíš posluchač než vypravěč, jako Hubova mírně arogantního alfasamce pronášejícího dlouhé monology a přerušujícího druhé i ve chvíli, kdy chtějí mluvit o vlastních traumatech. Stejně tak je trochu legrační vidět pokus Kosatíka relativizovat Masarykovu víru v boha, kde skoro explicitně řekne, že je jedno, jestli bůh existuje - i když to je samozřejmě dokonalý opak toho, co Masaryk, pohrdající subjektivisty a relativisty, zastával. Je vidět, že Kosatík hodně chtěl Masaryka zmodernizovat na úkor jeho skutečné filozofie a bere si z něj to, co se hodí ke Kosatíkovým paralelám k současnosti (po projekci říkal, že Masaryk je to samé jako Havel) - a pokud k tomu filmu přistupuju takhle, tedy jako k práci s Hovory ne tak, aby reflektovaly historii, ale aby tvořily s nimi jen částečně související Kosatíkův myšlenkový konstrukt, tak je to ok. Líbila se mi režie a její cit pro expresivitu - vzhledem k umělému scénáři se tu nedá hrát na realismus. Celý film je opravdu jakoby vytržený z jakékoliv přítomnosti, což je nakonec i jeho síla. I když bych asi radši jiný rámcový konflikt než Masarykův zákaz knihu vydat (který zjevně postrádá drama, protože víme, že kniha vyjde) a radši bych nějaký přímý myšlenkový střet - bohužel tady se scénář trochu bojí, že kdyby z deklamování přešel k argumentaci, už by tomu lidé asi nerozuměli. Což není úplně lichá obava, ale i tak mě to mrzí. To vše jsou zatím jen kusé myšlenky, co se mi honí hlavou a budu si v nich muset ještě udělat jasno. (17.10.2018)