Otrávené světlo

Jeden převratný vynález a několik zájemců o něj. Někdo ho chce získat legálně, někdo uloupit. To je jednoduchá, ale možná překvapivě funkční kostra tohoto přes sto let starého českého němého filmu. Filmu, který si na nic nehraje, který je snad i okatě pojatý jakousi brakovou formou, a který je překvapivě vtipný a originální. Jistě, postavy jsou možná až příliš jednoduše stylizované do stylu klaďas / záporák, divák od začátku ví, kdo stojí na jaké straně, ale to ničemu nevadí, protože film nenudil, pobavil, a troufám si tvrdit, že utkví v paměti na velice dlouhou dobu. Nic moc jsem nečekal a dostalo se mi bezva zážitku. V případě projekce, kterou jsem viděl, navíc filmu a mému zážitku z něj výrazně pomohla i živá hudba v podání naší přední české violoncellistky Terezie Kovalové. [10. Noir Film Festival 2022] (29.08.2022)

"Nebojíte se, pane profesore převratu, který váš vynález způsobí?"          . . . .                                                   // "Obava nesmí být žádným poutem. Kam bychom došli, kdybychom se bránili pokroku?"                                                    . . .              Československá filmová kriminálka rozhodně nezačíná rokem 1933 a Vraždou v Ostrovní ulici, pozoruhodný kousek v tomhle žánru lze najít již dekádu před tím. Film je sice vzhledem na rok vzniku němý, ale ve srovnání se zmíněnou "Ostrovní ulicí", jejíž tvůrci se ve víru atraktivity zvukových možností zmohli spíše na studiovou inscenaci, Otrávené světlo mi připadalo více fascinující. Film se zajímavou zápletkou, ve které je skryta rovněž myšlenka o nebezpečí vynálezu (jak pro možnost jeho zneužití, tak pro ohrožení vynálezce ze strany zločinců), mě bavil svou mnohotvárností. Dochází i na drobný groteskní prvek v podobě kočky lozící dortem, ale jde spíše o drobné odlehčení. Celkově se vyprávění nese ve vážném stylu, má slušnou temnou atmosféru, na svou dobu zručně odvedené akční scény a dokonce již v roce 1921 retrospektivu! Záběry a aranže studiových scén jsou skutečně precizně vycizelované do detailů. První režisérův film ze stejného roku Příchozí z temnot mne neoslovil, přesto mohu říct, že Jan Stanislav Kolár patřil k poměrně invenčním tvůrcům němé éry čs. kinematografie. Příliš mi nesedla novodobá hudba použita pro restaurovanou kopii, ale zato tvůrci filmu z 20. let holt nemůžou. 80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů) (01.12.2019)

Na rozdíl od Příchozího z temnot, který spolu s Otráveným světlem vyšel na DVD, je Otrávené světlo zajímavější, poutavější, líp natočené a zahrané (i když chvílemi to z mimiky některých herců vypadalo pořád jak z grotesky, hlavně teda v jedné scéně na konci, kdy SPOILER na zloducha spadne lampa KONEC SPOILERU, to bylo totiž fakt na smích, ale zase ty akční scény nebyly špatné a celkově se mi to docela líbilo. A možná ta kamera mohla být trochu nápaditější. Jenom bych měl ještě výhrady k přidané hudbě, protože mi tam působila moc moderně, ale do hodnocení ji nezahrnu, protože ten film ji původně taky neměl. Na němý film fajn. 4* (20.03.2020)

Roztomilá sto let stará raritka a tak je třeba k tomu přistupovat. Hodnocení se mi zdá trochu přehnaný, ale to je subjektivní. Škoda, že chybí hudební doprovod a tak doporučuji vlastní podmaz. No občas jsem se v ději ztrácel, ale pointa je celkem průhledná. Fanda němých filmů už ze mě nebude, ale nelituji, že jsem si to doplnil.50% (17.10.2021)

Snaha priviesť americký štýl do československých luhov a hájov (ako o tom zaujímavo píše Douglas) neoslovila tak, aby som šiel s hodnotením vyššie. Faktom však ostáva, že každý, kto si na rodinnú oslavu ako zabávača pozve niekoho s desivo démonickým výzorom kúzelníka a mága Durka, si automaticky koleduje o problém. (01.10.2020)