Racek

Baví mě sledovat tyhle "kritiky". Filmy většinou nehodnotí podle zpracování, obsahu, estetiky atd, ale podle toho, zda se u něj bavili, nudili, báli... Další kapitolou pak je žánr. Pokud je to vážné téma, hodnocení je horší. Akční filmy jako Avengers jsou v oblibě. Celý tento server, který je jako kulturní medium velmi nadhodnocen, má velkou spoustu chyb. Otcové zakladatelé ale nestojí o to, dělat nějakou nápravu. (06.09.2019)

Čajka je o pokrivených hodnotách, o falošnom obraze o láske a o vyvrátení názoru, že sláva, peniaze a obdiv so sebou automaticky prinášajú životné šťastie. Za plusy tejto drámy považujem kvalitné obsadenie a aj jej netradičné poňatie. Ide skôr o akési divadelné predstavenie na plátne a nie o klasickú formu celovečeráku. Je to však len taká príjemná jednohubka. Nič viac, nič menej. *Videné na MFF Cinematik, 2018. (01.10.2018)

To si nezaslúži ani jednu hviezdu za moju obľúbenú Saoirse Ronan. Na to že ju mám rád, tak ako pozerám, jej filmografia ide dolu vodou. Nech som dával pozor aký som chcel, doteraz neviem o čom to bolo. Čo bola myšlienka. Kam to malo smerovať. Jedna veľká nuda plná nezmyselných dialógov. Môžeme sa baviť o peknom prostredí, parádnych kostýmoch, účesoch a kvalitných hercoch, ale to neznamená, že kvôli tomu si to zaslúži hviezdu. Pripadalo mi to ako jedna nevydarená divadelná hra, namiesto kvalitnej snímky. Hudba žiadna. Iba ak mali na mysli nejaké tóny huslí. Jedno veľké utrpenie sledovať, ešteže som si to stiahol v 1080p HD lebo tak vyniklo prostredie, ale to je všetko. Úprimnú sústrasť všetkým, ktorí na tom boli v kine. (15.12.2019)

O Rackovi jsem věděl jen to, že ho napsal Čechov a do filmu jsem šel vlastně jen kvůli hereckému obsazení. A v tomto ohledu mě nezklamal nikdo a Annette Bening koncertovala i tady. Sám děj je ale fádní. Vlastně jen sledujeme skupinku lidí s rozdílnými charaktery, přičemž každý miluje někoho jiného. Motivů se tam samozřejmě najde víc, ale tuto linku považuji za ústřední. A jako taková funguje jen napůl a zdaleka nenaplňuje potenciál, který má. Navíc divadlo je tu cítit na sto honů a obča jsem měl pocit, jakoby Mayer mimo prkna nevěděl kudy kam. Jednou se to dá, ale o žádný zázrak se nejedná. 55% (03.02.2019)

Jednoho krásného letního dne se na víkend schází rodina a přátelé, z nichž určití jednotlivci vášnivě miluji někoho, kdo se stejnou vehementností miluje jiného. Celkově je to však příběh o umění, slávě, rodičích, dětech a především lidské absurditě v zájmu svých myšlenek a skutků napříč spektrem svého konání. Jedná se o filmové zpracování stejnojmenného díla ruského dramatika a prozaika Antonína Čechova, který napsal někdy v roce 1896. Vzniklá tříhodinová hra byla tímto zkrácena na polovinu své délky, takže celá koncepční myšlenka autora není zcela pojata. A tak se dá říci, že to dosti ztrácí vážnost dané hry, což vyjadřuje pocit zbytečnosti tohoto filmového projektu, který v daném spektru naprosto ztrácí smysl. Jako reklama na onu hru však může zafungovat dobře. Divák chtíc se dozvědět více, nechť se odebere přímo do divadla. Konzistence příběhu naráží na daný aspekt sociální morálky jak v rámci rodiny, tak i přátel, která se každou generací (co si budeme povídat) mění spíše k horšímu. Tento koncept je plně univerzální do každé doby a svou výpovědí nemálo nadčasový. V jednoduché verzi se dá říci, že je to příběh o lidech, kteří ve svém životě hledají něco, co nikdy nemohou mít. Autoři snímku se zřejmě snažili naznačit paralely se současnými nefunkčními rodinami, snad k lepšímu uchopení celé myšlenky, avšak zůstává otázka, jestli to bylo skutečně potřeba. I když je fakt, že dosti záleží, jak se k takovému snímku divák postaví. Každopádně má něco do sebe a jak je psáno výše, pro doplnění podrobností dané problematiky v dílu vyobrazené nelze jinak, než skutečně doporučit zajít na divadelní představení oné hry. (07.02.2020)