Reklama

Reklama

Missy, dcera Macka Phillipse (Sam Worthington), je unesena a důkazy o tom, že byla pravděpodobně zavražděna, se najdou v opuštěné chatrči uprostřed oregonské divočiny. O nějakou dobu později obdrží Mack, utápějící se v nejhlubší beznaději, podivný vzkaz, ve kterém ho pisatel zve na víkend do chatrče. Přestože Mackovi jeho vlastní počínání připadá nanejvýš pošetilé, vrací se jednoho zimního odpoledne na toto místo, aby znovu vkročil do samého středu svých nejtemnějších nočních můr. To, co tam najde, mu navždy změní život. (Magic Box)

(více)

Videa (5)

Trailer 3

Recenze (213)

joker30 

všechny recenze uživatele

Nie som žiaden veľký návštevník kostola, preto nebudem velebiť film do nebies. Knihu som ale čítal a musím priznať, že tvorcom filmu sa podarilo naozaj dobre dostať na plátno takmer celú knihu. Viera sama o sebe mi nevadí, s náboženstvom tam už je to o inom, počkať *spoiler to ale bolo myslím spomenuté aj vo filme, takže až taká totálna kresťanská agitka to možno nie je. Nie sme tu však na polemiky o náboženstve preto keď mám hodnotiť film ako taký, tak to bol pozerateľný priemer s pomerne dobrými hercami. 70% ()

LangiJ 

všechny recenze uživatele

Jak Sam Worthington víru našel... Vědět, o čem to je, vyhnu se tomuhle filmu obloukem. Takovou náboženskou agitku dokážou natočit snad jen Američani a ještě se stopáží 132 minut! Chybou bylo, že jsem si přečetla jen obsah, kde o tom, jakým směrem se to zvrhne, není ani slovo. Měla jsem si přečíst i pár komentářů, abych byla v obraze. Jedna hvězda za slibný začátek, kdy to ještě vypadalo nadějně, pak už jen blá, blá, blá a titulky. ()

Reklama

anniehall 

všechny recenze uživatele

Dopředu předešlu pár věcí. Nemám problém s vírou a ani s filmy o víře či náboženském přesvědčení. Existuje spousta krásných filmů, které ve mne rezonovaly (Mlčení, Kněz, Pokání, Ježíš z Montrealu...) i přesto, že bych sám sebe označil za tak trochu nahlodaného agnostika. Knižní předloha, kterou jsem četl pár let před shlédnutím filmu, mě nijak neohromila, ale rozhodně mě nijak neiritovala a na pár místech mě donutila k přemýšlení nad schématy a věcmi, které přesahují lidskou existenci. A tak jsem téměř bez předsudků zasedl k obrazovce. Dále se tedy pokusím hodnotit film a jeho zpracování, nikoliv myšlenky, které předloha a částečně i toto dílo obsahuje. První třetina filmu (v knize slušně řemeslně vystavěný thriller o únosu nezletilé dcery) vyznívá jako epizoda z libovolného politicky korektního a laciného amerického seriálu. Vše tak nějak nevzrušivě plyne, napětí se moc nedočkáme a ani režijní podání neumožňuje hercům, aby se předvedli. Zlom nastává s příchodem do chatrče. Zbývající dvě třetiny filmu jsou náboženským traktátem (protože o náboženské či "nedejbože" filosofické eseji, které točili třeba Abuladze či Tarkovskij vůbec nemůže být řeč), který je vyveden tak, aby jej pochopil každičký tvor na naší zeměploše a patřičně dokolorován v živých barvách, až vám oči přechází. Vizuálně je to pro mě za hranicí vkusu a kýčovou estetiku nemůže ospravedlnit ani to, že by se mohlo jednat o ráj, či domovinu boha. Pokud odhlédnu od vizuálu, pak se kýč a limonádová poetika objevuje i v mizanscéně a ve způsobu, jak se postavy chovají v běžných situacích (neustále se uchichtávají, překypují rozšafnou náladou, špičkují se a pláčou, jak se to scénáristovi hodí). Byla-li první třetina nic moc, tak zbytek je na můj vkus vyloženě špatný...a dlouhý. Všichni doma, psa nevyjímaje, usnuli a někteří dokonce vícekrát v průběhu filmu. A na závěr si neodpustím jedno ideové pozastavení. Woody Allen jednou řekl, že celý problém s filosofií tkví v tom, že bezvadně funguje jenom na papíře. Důkazem toho je i scéna, kde hlavní hrdina odpustí pedofilnímu vrahovi své dcery. Jakkoliv chápu tezi, že bůh musí mít rád všechny své děti (bez výjimek), a výběrem vhodných situací a příměrů, mne může autor knihy i scénáře dohnat k přesvědčení, že má vlastně pravdu. Ale pak se zastavím a zapřemýšlím, jak je to v realitě. Jak neodpouštíme partnerům, protože nás podvedli, zlodějům, kteří nás okradli a rodičům či přátelům, kteří selhali... A jak pak máme odpustit vraždu nevinného dítěte. V tuhle chvíli jde zřejmě racio stranou a nastupuje víra. Žel, v takové míře, abych pochopil vyznění celého filmu, jí neoplývám. ()

hygienik 

všechny recenze uživatele

Chatrč je emocionálne veľmi silný film, ktorý prinúti každého s Mackom súcítiť. To umocňuje jeho posolstvo natoľko, že divák o ňom určite bude premýšľať. Nie som si istý, do akej miery by tento počin schválili teológovia. Osobne mi lepšie odpovede na otázku príčiny zla vo svete, dala kniha Jób než Chatrč, ale to je individuálne. Technická úroveň je oveľa vyššia než býva u kresťanských filmov zvykom. Naopak casting zlyhal, lebo žiadny z hercov nemal charizmu a "trojica" pôsobila dosť nesúrodo, priam individualisticky. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Chápem všetky výhrady k filmu. Že ide o prvoplánovú haleluja agitku, instantné posolstvo ako z časopisu jehovistov Strážna veža, presladená gebuzina. Možno sú tieto výhrady aj v čomsi oprávnené, no teraz vysvetlím moje hodnotenie. Ručne-stručne. Boh je žena. Jasné, totok mám jasné už dávno, veď či muži dávajú život alebo rodia? Nye. Len ženy, samičky. Prvých 10%. Múdrosť dáva možnosť súdiť iných. Ale popritom ponúka dilemu ako zo Sophinej voľby. 20%. Chatrče mám rád, nech sú jakékolvek malinkaté, Ak sú navyše voľne dostupné, nejedna sa  mi postarala o lepšejší spánok v nečase. Už len názov filmu je poctou všetkým búdam, kade tade po horách-dolách. 30%. Jedna zo ženských postáv mi nenormálne fyzicky pripomínala jednu šmakovnú exfrajerku 40%. A takto by som mohol pokračovať až k finálnej stovke. Ale nechcem. Pretože by to bolo príliš emočné, pre druhých pridlhé, lebo skôr osobné. Chatrč sa napokon pre mňa krásnou stala - nudná chvíľa nenastala. A vypisujte si tu odsudzujúce kritiky, jaké len scete. Ja si Chatrč kedykoľvek pešmátrám a prelezem (=pozrem) opäť a zase. ()

Galerie (31)

Zajímavosti (10)

  • Napriek pozitívnej odozve od konzervatívnych kritikov, film vyvolal aj teologickú kritiku. Teológ Albert Mohler povedal, že zobrazenie Boha Otca, Ježiša Krista a Ducha Svätého vo filme je „hlboko nebiblické“. Katolícky biskup Robert Barron povedal: „Je tam veľa sladkých vecí – ale musíte vypľuť pár semienok.“  (Arsenal83)
  • V roku 2005 William P. Young pracoval v troch zamestnaniach a žil v byte s rozlohou 80 m2 so svojou ženou a štyrmi zo svojich šiestich detí po tom, čo prišiel o dom v dôsledku bankrotu. Počas svojej každodennej 40-minútovej cesty vlakom začal písať román v nádeji, že svojim deťom vyjadrí svoje city k Bohu, keďže si nemohol dovoliť kupovať im darčeky k sviatku. Očakával, že si to prečíta jeho rodina a možno pár priateľov. Z knihy sa predalo viac ako 20 miliónov kópií. (Arsenal83)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno