Unavená smrt

V některých momentech působí Unavená smrt opravdu trochu unaveně, ale jinak se jedná o velice silný němý film. Největší šťávu mají ty tři vložené příběhy z Arábie, renesanční Itálie a Číny. No a celkově mi tenhle snímek přišel myšlenkově daleko zajímavější než ta zde tolik zmiňovaná a tolik oslavovaná a přitom tak nudná a nezajímavá Sedmá pečeť. (30.11.2009)

Mravoličný pohádkový příběh o tom, že láska je víc než smrt a jak je dobré mít Smrťáka kamarádem, zvášť když je tak nejistej a unavenej a stále mění rozhodnutí. A tak snad jen expresionistická grafika sem vnáší trochu vzrušení. Podobně o tom psal v roce 1921 Neues Wiener Tageblatt psal v roce 1921: “Fritz Lang stvořil tento film, aby dokázal, že diskuse o tom, že film je prostředek výrazu (exprese) má smysl. Der müde Tod je projevem (expresí) romantismu našeho století.” Lang to z menší části přiznává (ovlivnění dobou) a z větší se tomu brání (viz rozhovoru z roku 1968). Z doby Výmarské republiky (1919–1933) se zachovalo jen ca. 80% natočených filmů a ze zachovalých jich většina upadla do zapomění. Zřejmě se zachovaly jen ty nejoblíbenější. Proč jsou to právě filmy makabrózní, filmy posedlé smrtí? Jak to souvisí s německou mentalitou?--- (27.01.2015)

Nevím čím to je a nikdy si to pořádně ani nedovedu vysvětlit ale faktem je, že zejména ty staré klasické němé filmy a především ty německé tzv. expresionistické, mě do dnes dostávají, a to už od snímku "Upír Nosferatu", ke kterému jsem se z němých klasik, dostal jako k prvnímu (a není to tak dlouho), jestli je to jako v mnoha jiných filmech oné doby, takovým tím tajemnem, barvou obrazu, či něčím jiným, opravdu nevím. Ale každopádně vím, že jsou to moje takové neměnné lásky a perličky jak se říká na dně. Film "Unavená Smrt" k nim pochopitelně patří a také a zaujímá jedno z čelných míst. F. Lang který tento snímek režíroval si poprvé ve své kariéře vydobyl značného mezinárodní uznání a to teprve to nejlepší od něj mělo přijít. Sám se vyznačoval silnou expresivitou a kompoziční promyšleností záběrů. Dále pak pro něj byli příznačné styly jako : geometricky důsledná kompozičnost záběrů, kontrastní práce s osvětlením, a především tísnivé a mohutné dekorace viz.mistrovský snímek "Metropolis". Po výtvarné stránce jsou jeho díla také téměř dokonalé tam se ale nezapře jedna věc, že jako mladý studoval architekturu a dějiny umění. Film působí nebo alespoň na mě působil značně svěže a neobyčejně přesvědčivě především díky vynikající výpravě a celkovému obrazovému pojetí. Mnohé pozdější Oskarové filmy či historické velkofilmy mohou jen tiše závidět. Tento film určitě o nějaký ten rok jak se říká předběhl svou dobu. Ústředním motivem tohoto filmu je vlastně takové střetnutí mezi mladou ženou a personifikovanou smrtí. Dívka se nechce smířit se smrtí svého milého a Smrt, které se její práce už značně zprotivila, doufá že tato mladá žena v zápase s ní snadno podlehne. Žena která ale nakonec není v žádném případě ochotná obětovat jiný lidský život na záchranu svého milého, a proto jej nakonec raději následuje do říše mrtvých. Film se jinak skládá ze tří různých epizod odehrávajících se na třech různých místech a v různých dobách : v Bagdádu za vlády Hárúna al-Rašída, ve středověké Číně a v renesančních Benátkách. Celý děj filmu je vlastně podkreslen čtvrtou ústřední epizodou a to sice tou německou. Filmem jakožto takovým prostupují základní motivy rezignace, bezmocnosti proti neodvratitelnosti osudu a převaze se smrtí. Nakonec by se člověku neznalému a tomu který třeba ještě tento film neviděl skoro chtělo říct že tento snímek je značně podoben jinému a to sice pozdějšímu ale o to více významnému a mimořádnému mistrovskému dílu "Sedmá pečeť". Ale nenechte se oklamat, oba filmy jsou rozdílný a na hony vzdáleny. (21.06.2006)

Fritzku, jsi inovativní, máš hodně zajímavý příběh a naprosto chápu, že jsi musel v kinematografii působit jako nejnadanější zjev, ale natahuješ to jako blázen. Ačkoliv je to s každou minutou lepší, tak dokoukat to je pro mne dneska už trochu peklo. Speciálně ta arabská část je jen nuuuuuuda. Alespoň je tu cockfight. (21.12.2012)

Únava jako argument, únava jako trest... Neprávem opomíjený snímek Fritze Langa, který je ve stínu jeho slavnějších děl, ačkoli patří k pilířům filmových projevů německého expresionismu. Stylisticky se jedná o nebývale rozmanitý opus skandinávského střihu o Smrtce na nekonečné cestě bez možnosti vykoupení. Paradoxně nejstrašnější je úděl vykonavatele, kterého unavuje vlastní všemocnost (nemůže prohrát). Jenže to není vše – Lang do filmu velmi účelně zasadil tři „povídky svíce“, které demonstrují postavení Smrti/smrti v lidském životě. Napříč kulturami (renesanční Itálie, Arábie, Čína) se tu rozehrávají mocenské intriky a trestání zakázané lásky. Zejména čínská povídka je mimořádně vtipná a prokazuje černohumorný potenciál expresionismu – její absurdní stylizaci sice nejde brát úplně vážně, ale v hyperbole kroků absolutního monarchy můžeme pozorovat, kdo ve skutečnosti rozhoduje o životě a smrti. Samotná Smrt to totiž v tomto kontextu opravdu není. Ve všech povídkách plní roli poslíčka, místy trapného poskoka tupého vládce. Smrt si vybírá jen částečně, protože podnět k vykonání dostává opět od lidí (nebo od Boha, řekli by někteří diváci). Lang natočil vynikající dílo; svěží, ironické i trvale mrazivé. Již zde prokázal svou umanutost a rysy megalomana. Umět takto potrestat Smrt je vskutku elegantní – unavená se plahočí za dalším plněním, což je nejpřijatelnější trest pro tak strašné zadání. (01.06.2013)