Der müde Tod
Destiny
Between Two Worlds
Režie:
Fritz LangHudba:
Peter SchirmannHrají:
Lil Dagover, Walter Janssen, Bernhard Goetzke, Karl Platen, Lydia Potěchina, Grete Berger, Eduard von Winterstein, Rudolf Klein-Rogge, Louis Brody (více)Obsahy(1)
V jedné malé vesnici kdesi uprostřed Evropy se zničehonic zjeví záhadná postava v černé kápi a odvede si sebou mladého muže, který právě plánuje svatbu se svojí dívkou. Když nešťastná dívka zjistí že to byla samotná smrt, vydá se ji vyhledat a prosí ať ji vrátí milého zpátky. Postava v černé kápi ji zavede do jakéhosi chrámu, kde hoří tisíce bílých svící, z nichž každá představuje jeden lidský život. Smrt pocítí k nešťastné dívce lítost a slíbí ji, že jí vrátí milého zpátky, když ona dokáže zachránit alespoň jeden ze tří lidských životů, které se právě chystá zničit...
Tento fascinující gotický příběh je jedním z hlavních děl poválečné německé kinematografie. Fritz Lang ním odpověděl na právě probíhající vlnu avantgardního expresionismu. Zajímavostí je, že k natočení tohoto díla inspiroval Langa jeden sen, který se mu zdál kdysi dávno v dětství. (caligari)
(více)Recenze (44)
Neuvěřitelně uvěřitelně natočený snímek. Po 101 letech je stále dechberoucí. Příběh o životě a životě marně svádějícím souboj se personifikovanou Smrtí, ve kterém člověk líp na vlastním přežití všemi dostupnými prostředky, bojí se smrti a přitom ví, že ji neošálí, i když na něj sahá a bere si jej k sobě, snaží se utéct a uniknout jistému a nevyhnutelnému. Jedině snad láska, jako je tomu v tomto filmu, překonává smrt, ale pouze tím, že k sobě milence přivede, pokleknou před oltářem Smrti a tím se symbolicky stanou neporaženými. Langův orfický příběh vždy přítomný v lidském kolektivním nevědomí jako archetyp dává specifickou odpověď na věčné otázky. Proč život končí smrti? Proč je to tak dobře? A existuje vůbec nějaká možnost se s tím ještě za života smířit? ()
Kdyby film pokračoval jak první půlhodina a vynechaly se ty tři nudné a zbytečné příběhy a místo toho se film více zaměřil na ten hlavní bylo by to pět hvězdiček ()
Docela zajímavé téma příběhu a na tu dobu úctyhodné efekty. Bohužel záchrana lidských životů na třech odlišných lokalitách mě absolutně nezaháčkovala, až jsem se musel nutit do sledování. Proto nemohu osobně moc doporučit Unavenou smrt, ale odsuzovat bych ho taktéž nechtěl, protože pro jiné lidi dokáže jistě co nabídnout a minimálně vizuálními triky posunul kinematografii zas o kus dál. ()
Na počátku "Unavené smrti" prý stál sen, který se Langovi zdál, když byl co dítě sužován horečkou. Atmosféru rámcového vyprávění blízkou lidovým pohádkám / baladám tvůrci zředili vkladem tří různorodých cizokrajných příběhů; ten třetí mě nadchl výpravou, kostýmy, triky a nečekaným humorem. Poslední dějství je pohádkově rytmizovanou obměnou Orfeova sestupu do podsvětí (s převrácenými rolemi). ()