Je jim 19 let a žijí obyčejné životy teenagerů dospívajících v českém pohraničním maloměstě, kde všichni čtyři navštěvují stejnou školu. Film zachycuje Tea, Renatu, Aničku a Nikolu v situacích, kdy jejich středoškolskou bezstarostnost pomalu střídá úzkost z blížícího se vykročení do světa dospělých. Každý sám čelí důležité životní výzvě, na jejímž konci už nic nebude jako dřív. A nejde přitom jen o maturitu. Kdo z nich tváří v tvář nové zodpovědnosti obstojí, kdo z nich skutečně dospěje? Kamera je s postavami většinu času téměř srostlá a zblízka vtahuje diváka dovnitř do světa jednotlivých hrdinů. Dynamická střihová skladba podtrhuje roztěkanost a nesoustředěnost mladé generace. Nic jako dřív nabízí kinematograficky podmanivý pohled do života teenagerů, kteří musí dospět dřív, než by sami chtěli.(HBO Europe)
V kinech
od:
crass.48
Opravdu nemá cenu rozlišovat mezi dokumentem a hraným filmem. Toto vypadá jak hraný film se vším všudy, ale inscenované to nebylo. Vždyť je to úplně jedno. Ale cinefilství autorů kouká z každého záběru. Cítím jejich radost vyprávět, stříhat. Co mě uhodilo do očí z hlediska obsahu, je tendence ženských postav stavět svůj postup životem na vyzývavosti. Trefně to vyjádřil ten DJ od Renči. Ve své bublině to neregistruju. Česká společnost má v tomto ještě pěkný kus před sebou.(25.5.2018)
Slarque
Čtveřice teenagerů ze zeměpisného i sociálního okraje na prahu samostatného života. Observační dokument s velmi dobrou kamerou své hrdiny sleduje s empatií a zájmem o jejich situaci. To je rozhodně lepší přístup, než z nich dělat lůzry a povyšovat se nad ně, což se bohužel v českém dokumentu běžně děje.(6.7.2018)
xxmartinxx
Uf... Jsem na vážkách, jestli se přiklonit k jasným pozitivům (střih na úrovni jednotlivých scén, zvuk, silné, lidské momenty) a stejně jasným negativům (střih na úrovni celkové struktury filmu, ne úplně jasná pointa a motivace, proč vlastně hrdiny sledovat). Pokud film selhává, tak v důsledku svých velkých ambicí a rozmachu, z nějž ve výsledku probleskují fragmenty potenciálu stejně jako neproměněné šance. Vidět jakoukoliv jednu scénu je skvělý zážitek, při kroku dozadu a pohledu na celek ale zní jakási kakofonie a šum. 70 %, 3 a 1/2 hvězdy. Film jsem viděl dvakrát a napodruhé, když jsem věděl, co mi nedá, jsem víc ocenil to, co v něm je.(9.12.2017)
Dikaiarchos
Život jako prostřená tabule, na níž skleničky nebudou nikdy stát přesně v jedné lajně. Ale můžeme se o to aspoň pokoušet – navzdory prostředí, do něhož jsme se narodili, a osobnostní výbavě, která nám byla dána. Budeme si vůči Povídkám varnsdorfským držet stejný odstup, jaký si držíme od Nerudových Povídek malostranských?(4.4.2018)
Enšpígl
Přiznávám, že na dokumenty dost seru a je to chyba, ale od tý doby co se na scéně objevil vychcánek Vít Klusák nedokážu rozlišit co je skutečně přirozené a co nahrané a i tady jsem to měl v hlavě, ale nechci z Lukáše a Klárky dělat stejný podvodníky s realitou jakým je Klusák, tak budu věřit, že vše je přirozené. Nic jak dřív na mně působí velmi depresivně , velmi, protože ukazují prázdnotu a nulové vyhlídky mladé generace a není to dobrý. Ty tři příběhy i lidi, kteří v nich vystupují mají společnýho jménovatele mládí a zpíčenou budoucnost. Jasně můžeme teens vyčítat to či ono jak se zachovali, ale jsou to přece jen teens na hraně s dospělostí, kdo z nás v tu dobu věděl o životě víc ? Spíš zamrzí, že výuka zahradnictví se na škole skládá z hrabání listí za školníka (jak trefně poznamenal ten kluk) nebo vyměřování skleniček a přeměřování vzdálenosti příboru na hotelovce, to určitě v těch mladejch lidech "probudí zápal" pro obor. A to radši úplně pomíjím sociální situaci hlavních hrdinů z tý by se jeden posral a argument, místo školy jdu pracovat abych kurva měl alespon kde bydlet, prostě chápu i když by se měl samozřejmě vzdělávat. Nic Lukáši s Klárkou, pokud to nebylo zase všechno jen nahraný (tzv. Klusákovina) tak palec nahoru, výpovědní hodnotu to má a emotivní přesah rovněž.(25.3.2018)