Tygr a drak

Filmy s tematikou bojových umění nikdy nebyly moji srdcovou záležitostí a o mystičnu si také myslím své. Spíše než jako příběh bájných hrdinů ze staré Číny na mě působí jako jakási představa o staré Číně a jejích bájných hrdinech, o které režisér netuší, jaký má vlastně skutečný význam. A obrazově je pro mě třeba takový "Hero" zajímavějším počinem. (29.09.2005)

Tehdy to bylo zjevení, dnes to stále vnímám jako oslavu filmového umění té nejvyšší kvality. Obrazová báseň se úplně vymyká tomu, na co jsme byli v asijské produkci zvyklí. Ang Lee jednoduše vypráví obrazem a vytváří si svá vlastní pravidla. Nikdy nepřemožený bojovník Chow Yun-Fat chce odejít na odpočinek, požádá tak svou milou, které se nikdy nevyslovil, Michelle Yeoh, aby jeho proslulý meč doručila do bezpečných rukou přítele. Meč však vezme neznámý zloděj a rozpoutá kolotoč soubojů a emocí. Hrdinové překonávají zákony gravitace, běhají po stěnách. Technicky je to úchvatné. Lee si přibral ke spolupráci choreografa Yuen-Woo Pinga a dobře udělal. Tenhle bojový balet se musí líbit snad i těm, kteří si pořád myslí, že Steven Seagal je bourák a Michael Dudikoff natočil několik velkých bijáků. Závěsná a záchranná lana dělají zázraky, ale zdaleka to není jen o nich. Lee natočil kouzelné romanticko-tragické drama, které navíc světu představilo talentovanou Zhang Ziyi. Osobité.. (11.08.2016)

Sice klasika, ale mně teda film za srdce či koule nechytil. Bohužel jsem se na film musel dívat 5 dní, protože 4x jsem usnul což tedy nevěstí nic pozitivního. Navíc z celého srdce nesnáším když někdo lítá po stromech, či po střechách, řídím se pravidlem No Gravity No Fun a zde mě to iritovalo ve velkém. Choreografie je sice špičková, závěrečný ženský fight je definitivně to nejlepší, co ve filmu je, ale jakmile si po fightu někdo odletí na střechu, tak skvělý dojem se okamžitě zkazí a vše je spíše úsměvné než-li efektní. 60% (25.03.2015)

Většina z hodnotících se sice rozplývá nad úžasností a skvostností tohoto filmu, leč já jsem asi chyběl ve škole, když se probíralo, jak se tyhle dva atributy dají ve filmu rozeznat, jsou-li dovedně skryty. A to tedy u Tygra a draka jsou. Možná, že jej hodnotím tak příkře proto, že jsem jej viděl zatím jen jednou a nestačil jsem vstřebat všechny ty vizuální i mentální divy, které se v něm mají (údajně) vyskytovat. Možná to je i proto, že jsem podobných pohádek na podobné téma a s podobnými herci viděl ještě za reálného socialismu několik (hlavně na videu). Zkrátka a dobře, je-li tohle oscarová bomba, pak je poražený oscarový finalista Musíme si pomáhat nejlepším filmem roku 2000. Neboť dle mého názoru je kvalitativně nejméně o kategorii výše, než tohle asijské umění. (21.10.2002)

Neskutečná síla bojových scén, parádní herecké výkony, působivý příběh a dojemný závěr. Při dalších zhlédnutích je ale první polovina až brutálně zdlouhavá, dialogy nemají takovou sílu a k akci, na kterou díky vzpomínkám tak nadšeně čekáte, ne a ne dojít. Ale o to víc je pak překvapivé zjištění, že půlka druhá, kde se to mele v baletním stylu, je napodruhé ještě působivější a závěr fatálnější se silnějším osudovým nádechem. Pro mě ale bude navždy vrcholem vzpomínka na přepadení v poušti a následná upřímná romantika. Jeden z filmů, který by měl vidět každý. (04.02.2006)