25. hodina

Tak malý a pritom tak veľký film! Z každej minúty cítiť myšlienkový náboj, zainteresovanosť režiséra, jeho cieľ. Herci sú fantastickí, veľmi prekvapí Barry Pepper. Psychologické vypätie v dialógoch by porazilo aj slona. Vynikajúca, osobitá snímka, ktorej je ľahké nedať plné hodnotenie, ale nemožné rozumne zdôvodniť, prečo si ich nezaslúži. (10.04.2003)

Ohromující herecké výkony všech zůčastněných, zapálenost režiséra pro danou látku a brilantně přesné dialogy dělají z tohoto filmu velmi nevšední a originální zážitek. Smršť emocí diváka atakuje ze všech stran a on nemá šanci uhnout. Leeova zainteresovanost pro danou látku vede občas k několika zbytečným scénám, které tříští celkovou vyváženost a plynulost děje, ale vem to čert. I tak je to silně nadprůměrná filmařina a tvůrci se rozhodně nemají za co stydět. Pohled na současný svět, zpracovaný tak, že se snad ani nikomu nemůže nezamlouvat. (13.01.2006)

5* jenom za samotného Nortona ! Za dokonalý přerod ze sladkého kluka s neodolatelným úsměvem (Rabín, kněz a krásná blondýna) v malého kriminálníčka. Jeho vynikající herecký koncert se nedá přehlédnout. A snad ještě lepší je hudba, která se mi vryla pod kůži již s úvodními titulky. Skvělý námět, skvělý scénář (používající dobře zasazené flashbacky), režisér vás neustále udržuje v mírném napětí, co bude s Montym dál...Prostě takhle nějak vypadá dokonalý divácký zážitek. (15.05.2005)

Následující komentář obsahuje vulgární výrazy, proto by jej neměly číst osoby se sníženou tolerancí vůči hojnějšímu výskytu slov jako hovno, prdel, nasrat… Život je nevyzpytatelnej, jeden den na ulici ještě v klidu šmelíte s travkou, ale pak vás nějakej zmrd nabonzuje poldům a všechno jde rázem do hajzlu. Teď máte poslední den před nástupem do basy, několik posledních hodin svobody před sedmi roky ve společnosti těch největších vošoustů. Co udělat? Prostě se to pokusit nějak přežít. Stejně jako Monty, neboli Montgomery, neboli hlavní hrdina tohoto filmu Spikea Leeho. Monty musí během čtyřiadvaceti hodin stihnout spoustu věcí – promluvit s otcem, zjistit, kdo ho prásknul, rozloučit se s přítelkyní a dvěma nejlepšími kámoši, svěřit svého vořecha do spolehlivých rukou – je toho spousta, ale je těžké při tom všem nemyslet na budoucnost. Na zítřek a stovky následujících dní. Monty postupně zjišťuje, že má na hovno kámoše, k tomu si přidejte jeho na hovno náladu, na hovno vyhlídky a na basu kurevsky hezkej ksicht a musí vám být jasné, co cítí během několikaminutové „fuck everybody“ scény, jedné z nejlepších, které kdy Spike Lee natočil. Taky mám občas nutkání poslat všechny do prdele a z téhle kanonády jsem byl vyvařenej jak dávka luxusního heráku. Film se ve velice příjemné „nostalgicko-kecací“ atmosféře nese celých sto minut. Potěší pro Leeho typické opakovačky, dlouhé kamerové jízdy, černošský polda klející „shi-it“ a samo že taky špičkoví herci s epesním Edem Nortonem v čele. Když už jsem si říkal, že je film v tom nejlepším, že se přes tu hromadu fucků propracoval k docela zajímavým závěrům, že by tedy mohl skončit a po zásluze sklidit nejvyšší hodnocení, přišla posledních úmorných dvacet minut. Nejdřív nepravděpodobné rozflákání obličeje a pak dlouhý tátův monolog o nadějných vyhlídkách, vyznívající ještě trapněji než krátká reminiscence na jedenácté září, nad kterou jsem milostivě přivřel oči. Fakt mě to hodně zklamalo, takhle zbytečně chlácholivý konec krásně rozjetého příběhu o morálce, naší zodpovědností nad sebou samým i našimi blízkými. Pětiminutový záběr na sedícího Nortona by nám toho, myslím, řekl víc. 80% Zajímavé komentáře: k0C0UR, jojinecko, Wormboy, numi, silent cut, Vronsky (18.11.2007)

Film, který mě jednoznačně překvapil. Vyprávějích o posledních hodinách jednoho drogového dialera. Excelentní výkon trojce Edward Norton, P.Seymour Hoffman a Barry Pepper. Všichni vedení pevnou a rozhodnou rukou Spike Lee-ho. Ukažte mi chyby tohoto díla? Já žádnou nenašel. A konec je nezapomenutelný ... (04.12.2004)