Najednou jsme rodina

Stačí jedny zacuchané vlasy a hned se vše v dobré obrátí! Ano, vše se řeší (i pokazí) tak trochu mávnutím kouzelného proutku. A ať jde o vážné nebo úsměvné scény, zjistíme, že je šlo libovolně přeházet nebo úplně vynechat, a dopadlo by to stejně. Prostě takový typicky americký produkt, který ovšem přeci jenom ozvláštňuje netradiční námět. Manželé Mark Wahlberg a Rose Byrne totiž roky řešili spíš svůj byznys a své pohodlí, a na založení rodiny nějak nepomýšleli. Teď se vrhli do možností pěstounské péče a nakonec se jim doma objeví hned tři (na první dojem roztomilí) sourozenci. Samozřejmě se začnou objevovat nejrůznější překážky, včetně biologické matky, kterou právě propustili z basy. Výsledkem je nenáročná a uslzená záležitost, která nikdy nejde na dřeň a ony překážky přicházejí tak nějak náhodně a uměle. Včetně jejich zdolávání. Místy je to vtipné (a vesměs milé), ale nikdy ne pořádně. A co přijde dál? Přesně to, co divák čeká. Hrajeme na jistotu a ani se nepokoušíme být něčím víc než jen nenáročnou rodinnou komedií. Nic zásadního o výchově si neodnesete, naopak dobrotu na každém kroku a správňácké náhradní rodiče (a nakonec i soudce) ano. (23.05.2019)

Necakany zazitok. Necakany, lebo o filme som sa dozvedel asi 10 min pred jeho spustenim. Film pobavil, prinutil sa aj trochu zamysliet, vdaka comu si niekto uvedomi ake ma stastie. Novovzniknutej rodinke sa neda nefandit. Podporna skupiny nemala chybu, strasne ma bavili useky s tymi ludmi. Wahlberg mi tam pasoval, s Byrne zahrali pekny parik. Deti boli fakt ako z filmu. Jeden teengeger, druhy citlivy truhlik, treti uplny exot. Takymto filmom sa tazko nieco vytkne, takze za mna jednoznacne hodnotenie. (06.05.2019)

Trochu komedie, hodně rodinný drama, a to (vyjma úplného závěru) zcela koukatelný, i díky scénáři, jenž se nebojí slůvka fuck, případně hlubších psychologických úderů, který by člověk ve filmu s Marky Markem nečekal (viz např.: "jste jen další ženská, která si osvojila malé sirotky jenom proto, aby se sama cítila dobře."). (27.03.2019)

Taky se vám občas stalo, že jste se natolik vžili do děje, až jste nerozeznali realitu? Nu, tak já jsem se při filmu vžil do děje tak moc, až jsem dostal pocit, že jsem si adoptoval ze sociálky tři cikánčata. Jednu uječenou malou pizdu Eržiku, životem nezpůsobilého Jožka a snědou prcinu která by mi maximálně dala tak 7 let natvrdo [nikoliv vejce], za obtěžování mladistvých, a určitě i za ten incest [ale je nevlastní, tak se to taky musí počítat? To jsou otázky, které mi nedají v noci spát]. Od doby, kdy na Marka spadlo cca. 146 kádinek černošského spermatu v mrazáku, sorry, ale tahle vzpomínka se z hlavy jen tak nevykouří, a proto myšlenka že by tahle osoba měla být pěstounem cizích dětí mi hlava moc nebere. A proto mi jeho role přišla až neuvěřitelně umělá až nepřirozená. Pořád opakující situace, že děti jsou jednou v pohodě, a jindy zas úplně na zabití, mě hodně iritovala až několikrát při běhu filmu. Za Boha, já nechci mít děti! Interesting, tohle je účinnější než kondom. (09.02.2020)

Pokud bych se měl ohlédnout za scénáristickou a režijní tvorbou Seana Anderse, tak bych vlastně měl tento počin hodnotit jako určitě jeho dosavadní tvůrčí vrchol. Ve všeobecném měřítku to ale rozhodně nějaký zázrak není, a to i přestože zde ty nejzásadnější věci, s lehkým přimhouřením očí, poměrně fungují. Jedná se tedy především o takové odlehčené drama, s tématem pěstounské péče, a ačkoliv se tvůrci vdušují, že jde o snímek inspirovaný skutečnými událostmi, já tomu ani trochu nevěřím. Těch případů s takovým happyendem by se totiž dalo spočítat na prstech jedné ruky, a i když bych nebral tento můj pesimistický pohled v potaz, tak ono celkové zpracování na mě působilo tak naivně, nepřesvědčivě a hlavně kýčovitě, že daleko blíže než k realitě to má k tradiční americké přepálené taškařici, přesvědčující zbytek světa, jak pevnou pozici má v júesej rodina, morálka, vstřícnost, pochopení a sebeobětování. Hahaha. Pokud ale tedy pominu můj pohled na uvěřitelnost příběhu Instant Family, musím uznat, že jeho zpracování je svižné, nenudící, emočně působivé, což mimochodem zrovna v tomto případě považuji za opravdu důležité, herecky velmi pozitivní a za funkční musím označit nakonec kupodivu i ten očekávaný uslzený „hepáč“, neboť postavy tu jsou vesměs fajn a dá se s nimi v pohodě sympatizovat. Ve výsledku jsem tedy v zásadě asi spokojený a film jsem si upřímně užil, neboť v sobě měl takové působivě podmanivé kouzlo, čímž jsem to ochoten celé poměrně dost nadhodnotit,nicméně musím zároveň zopakovat, to všude a všudypřítomné přesvědčování o dokonalosti amerických hodnot a rodiny mě tu znovu iritovalo, snímek to jen zbytečně znehodnocovalo, a já většině z toho, co se tam odehrávalo, zkrátka a jednoduše nevěřil. (03.08.2019)