American Animals

Tohle není film založený na reálném příběhu, tohle je reálný příběh. Věta, kterou American Animals začínají, proč se dozvídáme hned záhy. American Animals jsou takový dokument – nedokument, zaujímají podobný styl vyprávění jako loňská I, Tonya, s jedním rozdílem, rozhovory s hlavními aktéry příběhu tentokrát nehrají herci, ale vedou je skuteční účastníci reálných událostí, které film vypráví. Režisér Bart Layton zvolil odvážný způsob vyprávění, zapojením skutečných aktérů vytváří prolnutí reálných událostí s jejich hranou rekonstrukcí naprosto odlišným způsobem, než se kdy kdo doposud pokusil, tedy alespoň mimo pole čistě dokumentárních filmů. American Animals vypráví příběh party vysokoškoláku, kteří se pokusili ukrást vzácné knihy z vysokoškolské knihovny. Co začne jako nevinná hra, skončí jako jeden z nejbizarnějších pokusů o loupež v historii Ameriky. Layton film ze začátku podává jako zábavné heist movie, hlavní dva strůjci loupeže Spencer Reinhard a Warren Lipka, které hrají skvělí Evan Peters a Barry Keoghan dostávají nevinný nápad, kterých kluci v jejich věku mívají stovky, tihle dva ovšem na rozdíl od všech ostatních dotáhli svůj plán až do samotného konce. American Animals tedy začínají jako zmíněné zábavné heist movie, které se postupem času stává temnějším a víc reálnějším, čím víc se blíží loupežný akt. Stejně jako se samotní aktéři ponořují hlouběji a hlouběji do svého plánu, až zjišťují že je vlastně uskutečnitelný, postupně tak dosáhnou stádia, kdy není cesty zpět, tak stejně Bart Layton přitvrzuje v napětí a zhušťuje film do finální gradace, která je naprosto pohlcující, samotná loupež je opravdovým vyvrcholením filmu, které vás bude držet přilepené k obrazovce. Vzhledem ke své formě působí American Animals až překvapivě komplexně – těsným dojmem, Laytona potkává cestou mnoho odboček a vláken po kterých by se mohl vydat a film by se mu rozpadl, ale on se soustředí jen a pouze na to důležité a díky tomu je tenhle film opravdu zábavnou, napínavou a smutnou rekonstrukcí příběhu téhle party vysokoškoláků, kteří měli tu smůlu, že se narodili do ztracené generace a kvůli své mladické hlouposti a nerozvážnosti si poznamenali celý zbytek svého života. Nikdy bych nevěřil, že by podobný film mohl fungovat, ale Bart Layton to opravdu dokázal, z mála vytěžil maximum, nevytvořil glorifikaci zločinu, nesnaží se hlavní aktéry obhajovat, dává jim jen prostor říct svou verzi příběhu, to jestli jejich motivaci přijmeme nebo ne nechávají tvůrci na nás. 79% (22.10.2018)

Heist movie o loupeži provedené úplnými hloupoučkými losery. Takže něco jako Logan Lucky, ale opravdu zábavné. Bart Layton má evidentně slabost pro bizarní skutečné příběhy, kterým se těžko věří (viz jeho dokumentární The Imposter). A ať se jim klidně věnuje i dál, pokud z nich bude tvořit takovéto příjemné filmy. Mimochodem, kdo bude dělat titulky, má zhruba v polovině filmu unikátní příležitost použít proslulé motto Jana Plavce "Nedošel jsi takhle daleko jen proto, abys došel takhle daleko". Nezahoďte tu šanci :D (15.08.2018)

Poslední dobou si toho všímám docela často, ale obsazování starších herců do mladších rolí může vážně rozbít logiku filmu. Když tu je třicetiletý Evans na schůzce z překupníkem kradeného zboží, a ten nemůže uvěřit jeho mladosti, působí to naprosto nepochopitelně, pokud si člověk nedohledá, že jde o příběh podle události, co se stala dvacetiletým klukům. Pořád se to snažím brát jen jako poznámku pod čarou, ale třeba tady už to je celkem zásadní pro vnímání filmu, který má být o tom, jak sotva dospělí kluci dělají něco, na co zdaleka nestačí, a podle toho se i chovají - ale protože jde najednou o třicátníky, nepůsobí "nedospěle", ale prostě "pitomě". Když ale vynaložím energii od toho odhlédnout, mám tu film, který je jinak příjemným procedurálním heistem s paradokumentálními hrátkami, které jsou dost na to, aby to vystoupilo z rutiny. Laytonova Podvodníka považuju za špičkový, možná i geniální film, tohle mělo být asi dalším krokem, ale pro mě to je mírné couvnutí ke standardnímu filmu oproti Podvodníkově vtahujícím, překvapujícím konceptu. Nakonec to naštěstí vygradovalo, až mě mrzelo, že se před tím film tolik soustředil na budování tradičních postav, když procedurální části založené na čistých interakcích jsou nakonec tím nejsilnějším, co v něm je - a obalování "příběhem" je veskrze zbytečné. 3 a 1/2 (09.09.2018)

Audiovizuálně orgastická fúze crime caperu a dokumentu, která se nebojí humornou první polovinu vyvážit fakt drsnou a depresivní polovinou druhou. Protagonisté o loupežích moc neví, takže jenom čekáte, kdy se věci obrátí posraným navrch – a když na to dojde, je to jako sněhová koule valící se do pekla. Lidé přijdou k úrazu, a není z toho dobře nikomu. Proložení rozhovory se skutečnými lidmi, na jejichž vzpomínkách je příběh založen, je nijak neruší – naopak je podle mě na American Animals tím nejlepším. Reální (především) Spencer a Warren si často odporují a pochybují o slovech i motivech toho druhého a snímek to důvtipně reflektuje přímo za běhu (např. se dohadují, jak vypadal člověk, s nímž jeden mluvil a druhý na ně koukal z dálky, a jeho vzhled ve filmové rekonstrukci se úměrně tomu mění). A samozřejmě, slyšet přímo od nich, co mají říct k událostem ve zmíněné druhé polovině je přesně tak devastující, jak asi tušíte. Výjimečný zážitek a nemůžu se dočkat, s čím milovník bizarních skutečných příběhů Bart Layton přijde příště. (02.11.2018)

True-based príbeh o tom, ako štyria mladí chlapi sa chceli narýchlo nabaliť pomocou „jednoduchej“ krádeže. Vierohodnosť príbehu zvyšuje priame „dokumentárne“ začlenenie hlavných aktérov do príbehu. Z daného filmu by sa dalo vyťažiť aj viac – v tejto forme je to zbytočne nafúknutý na takmer 2 hodiny s veľkým počtom statických (a občas zbytočných) scén. Osobné hodnotenie: 70% (***) (29.10.2019)