Beze stop

Kdo viděl Captain Fantastic, ten se těžko vyhne srovnávání. Beze stop totiž nabízí nejen téměř identickou úvodní expozici postav a jejich prostředí, ale pracuje i s překvapivě dost podobným rodinným modelem (absence matky, neschopnost otce zvolit správnou cestu). Beze stop se však ubírá jiným žánrovým směrem a řeší především drama uvnitř samotných postav. V tomto směru zase film připomíná předchozí film Debry Granik Do morku kosti. Dospívající dívka musí čelit rozhodnutím, která jí na bedra nandavají neúměrné množství zodpovědnosti v rámci jejího věku i postavení. Jenže na rozdíl od filmu Do morku kosti, kde musí hlavní hrdinka pod neúprosným tlakem okolností konat a sama situace je tak katalyzátorem dramatu, Beze stop jde takovou podivnou cestou neiniciativní bezkonfliktnosti, která na mě působila téměř uspávajícím dojmem. Obsahově a tematicky zajímavý příběh se tak pro mě odvíjel v monotónní nedynamické poloze, kterou už pak nezachránil ani závěrečný akt vůle a sebepoznání. 5/10 (01.10.2018)

Z lehce rebelského počinu, kterým se snímek zpočátku zdál, se stal příběh o otci postiženém traumatem z války a jeho dceři. 1) Chápu, co chce film vyjádřit. Říká to jasně a srozumitelně, ale současně i polopaticky a místy nešikovně. A především dost nudně._____ 2) Problém je uměle vytvořený. Reakce (zejména lehce paranoidního otce) jsou podivně nepřípadné. (25.08.2019)

Debra Granik sáhla do klobouku a možná vytáhla další mladou hereckou hvězdu. Thomasin Harcourt McKenzie je skoro stejným zjevením jako před osmi lety Jennifer Lawrence ve Winter's Bone. Spolu s Benem Fosterem tvoří dvojici, která utáhne celý tento film, který něco naznačuje, ale moc toho neříká. Nevíme, co zažil otec, co se stalo s matkou a spoustu dalších věcí. Film se také překvapivě obešel bez záporných postav. Tohle nenápadné drama totiž nehraje na efekt, ale odmění jen diváka, který je ochoten se sám zamyslet. (02.10.2018)

Jelikož jsem líný a prašivý měšťák, jehož dny na skautském táboře byly vždy ztělesněním očistce (ráno rozcvička, dopoledne ruční práce, odpoledne fotbal, večer noční hlídka -peklo), představa života v lesích, s pouze několika základními věcmi z moderního světa, pro mě věru příliš podmanivá není. Leave No Trace je v podstatě takovou kombinací McCarthyho Cesty a snímku Tohle je náš svět. Film boduje především v milém vztahu mezi zarputilým melancholickým otcem a jeho zvědavou dcerou, která vypadá na dosud neobjevený talent. Bena Fostera mám rád. Je to takový zvláštní, ale zároveň sympatický typ, kterému by měla být věnována větší pozornost. I když pouto mezi hlavními charaktery a celkovou atmošku má film zvládnutý dobře, stejně se nelze příliš zbavit pocitu, že v mnoha částech je poněkud mdlý a utahaný, plus emočně diváka příliš nezasáhne. V podstatě k tomu mám podobný názor jako k tomu filmu s blonďatým Aragornem - nic extra, ale milé a dobře natočené to určitě je. Lepší 3* (09.10.2018)

Někde mezi Útěkem do divočiny a Tohle je náš svět. Krásná příroda a výborné herecké duo, nezachrání plytký děj, ve kterém se ve výsledku mnoho neděje a tak dojemný konec vyjde docela na prázdno. Škoda, že film nemá nějaké zajímavé myšlenky, nebo vypjaté situace. Takhle zbývají jen ti herci a krásná i když trochu jednotvárná příroda. (11.02.2019)